V čem je podle vás Liberec Nature Run 2018 originální?
To, v čem jsou závody RunCzech výjimečné, je jejich zázemí, start i cíl přímo v centru města, a to se vším, co k tomu patří, hlavně neopakovatelnou atmosférou. Nature Run v Liberci bude ale první z této série, který zkombinuje právě tuto městskou atmosféru a dostupnost s výběhem do okolní krásné přírody.

Závod se bude lišit od ostatních ze série hlavně trasou a jejím povrchem. V čem tkví kouzlo Liberce?
Liberec obklopuje nádherné okolí, město přímo navazuje na kopce, lesy a Jizerské hory. Naopak zde nenajdete rychlou, rovinatou trať, kvůli které by se k nám vypravili tradiční účastníci silničních běhu, což do teď byla specializace RunCzechu. A tak právě vznikla myšlenka: zkombinovat oceňované zázemí, program pro celou rodinu a pořadatelské know how s novou výzvou pro převážně silniční běžce.

Myslíte si, že bude všestranná spokojenost a proběhne další ročník?
Věřím, že ano. Trasu jsem vybírala s ohledem na nejhezčí místa, dostupná z Liberce, přitom některá i pro Liberečana normálně nepřístupná (průběh Ruprechtickým lomem), a již nyní je první ročník vyprodán. Jsem zvědavá na ohlasy v cíli. (úsměv)

Čím byste nalákala člověka, aby se na závod vydal?
Na kombinaci výborné organizace a krásné přírody, ale přitom terén není tak těžký, aby ho nezvládl i více méně silniční běžec. Pro někoho to muže být vstupenka do krosových závodů.

Co byste poradila naprostému amatérovi, který si jde poprvé vyzkoušet takovýto závod?
Před závodem si párkrát vyběhnout do terénu, přeci jen technika je trochu jiná, než když máte každý krok stejný. Vybrat si odpovídající trať svým silám, ideální je domluvit se s přáteli, a vyhradit si na akci celý den, pro přespolní i víkend. Pojmout to jako aktivní součást víkendu s rodinou a přáteli s poznáváním nových míst i vlastních hranic a limitu.

Jsou vám blízké závody ze série RunCzech?
Chystám se až na liberecký závod. Asfalt není moje vášeň, naopak, běžet po tvrdém povrchu strojovým tempem je pro mě utrpení. Za mě čím hůř pod nohami, tím lépe. Kameny, kořeny, křivolaké cestičky, prudké výběhy a seběhy v horách, to je to, co mě baví. Ale nebojte, tohle je uzpůsobené pro normální lidi, žádný extrém nečekejte. (úsměv)

Co byste popřála účastníkům Liberec Nature Run?
Aby si závod užili, stačili vnímat krásu kolem sebe, navázali nová přátelství a třeba se zase vrátili i na jiné závody, kterých je v okolí opravdu hodně. Liberec je město běhu zaslíbené, kde se i po uspokojení běžecké vášně nebudete nudit.

Proč v poslední době obliba těchto běžeckých závodů stoupá?
Je to nejdostupnější sport. Vezmete boty a nic dalšího nepotřebujete. Navíc je to sport, kdy vám na slušný posun fyzické kondice a vyčištění hlavy stačí i třicet minut denně. A to si může v denním režimu najít každý. Navíc v posledních letech se z běhu stala i společenská záležitost, už to zdaleka není jen pro lidi, kteří běhají 10 km pod 40, max. 50 minut. Běhají mladí, starší, silní, hubení, a i ten, kdo trať jen obkluše, si užívá toho, co závodní atmosféra přináší.

Co vy a běh? Jak často se mu věnujete? Máte nějakou oblíbenou trasu či místo?
Běh mám ráda, bydlím na Wolkeráku, takže 10 kroků za domem mám les, kopce, klid. Tam snad ani nejde neběhat. Z toho logicky vyplývá, že nejčastější trasy jsou v Lidových sadech, na žulový vrch, Maliník, nebo právě na Černou Nisu, kam nás zavede i trasa Nature Runu. Běhám tak 4 až 5 x týdně. Mimo ČR pak miluji běh v horách, v místech, kde potkáváte možná kamzíky, vysoko nad vším, jen vy, skály, nebe, volnost.

Jaké pocity máte spojené s běháním?
Často přemlouvání, zda i dnes vyběhnout… a pak radost a klid v lese a pocit uspokojení doma po doběhu, sprše. Samozřejmě i spousta pocitů, které se vážou k mnoha různým závodům, ale to je jiná kapitola.