Sbírka, kterou před časem vyhlásilo liberecké arciděkanství pod názvem Kup si svůj metr čtvereční, vynesla přes půl milionu korun. Pouhou třetinu z 1,5 milionu, kterou je potřeba zaplatit jako spoluúčast evropské dotace. Právě díky EU získal kostel 10 milionů na opravu fasády, střechy kostela a nové vnitřní i venkovní osvětlení. Arciděkanství tak zbývá získat ještě milion na doplacení první etapy. Práce na opravě největšího libereckého kostela začaly před 10 lety a dosud spolykaly celkem přes 13 milionů.

KUP SI SVOU PÍŠŤALU

Opravy však zdaleka nejsou u konce. Podle libereckého arciděkana Radka Jurnečky je také potřeba vyspravit kostelní lavice z první poloviny 19. století, opravit všech osm vchodových dveří, ale především zrenovovat téměř sto let staré varhany z dílny slavného krnovského varhanáře Riegera.

„Pokud by se je podařilo opravit, mohli bychom tu pořádat varhanní koncerty se známými interprety. Kostel by se tak stal nejen duchovním, ale i kulturním centrem města," přál by si Jurnečka.

Koncerty by nejen zvýšily prestiž kostela, ale přilákaly by více lidí, a to by znamenalo další příjem.

Sbírka by měla mít konkrétní podobu. „Lidé si budou moci kupovat jednotlivé píšťaly. To bude mnohem konkrétnější než sbírka na metr čtverečný omítky. Takhle by člověk přispěl na konkrétní píšťalu a věděl, že hraje právě ta jeho," popsal arciděkan Jurnečka. Sbírka by se měla zahájit už na Velikonoce. Probíhat bude podobně jako sbírka na varhany v Bozkově.

CO VYNESLY RESTITUCE?

Bez peněz ze sbírek a darů se kostel neobejde. „Kdybych dostal miliony z restitucí, jak se pořád píše, bylo by to jednoduché, jenže nedostaneme. A kostel bylo potřeba opravit, kdyby na někoho spadl kus omítky, jsme za to zodpovědní my. Musíme se proto smekat sami, jak se dá," popsal realitu farář. „Peníze získáváme ze sbírek po bohoslužbách, z nájmů, benefičních koncertů, darů či grantů. Ze slavných restitucí jsme jako farnost nedostali dodnes nic. Peníze, které z nich dostalo biskupství, a jejichž výše je velmi omezená, jdou na mzdy duchovních i laických zaměstnanců," vysvětlil arciděkan.

Hospodařit musí z darů a nájmů svých objektů, například pronajímá farnosti pro provoz neziskových organizací, nebo skautů, peníze získává i z pronájmů kostelních věží, pokud jsou využívány jako vysílače. Další část příjmů tvoří dary, ať už od soukromých sponzorů, tak ze sbírek po bohoslužbách.

„Když je dobrý měsíc, vynesou tyto příjmy kolem třiceti tisíc korun, nájmy a zálohy na energie přitom činí 58 tisíc," popsal Jurnečka. Nevytápí se částečně jen kostely, ale i fary a další objekty. V nich arciděkanství provozuje charitní služby, spolkovou činnost, ubytování pro lidi s nízkými příjmy či studenty. „Farou měsíčně projde 170 lidí," zdůraznil arciděkan. Nájem za služební byty si faráři a duchovní musí ale hradit ze svého.

Liberecké arciděkanství spravuje kromě kostela sv. Antonína Velikého a kostela Nalezení sv. Kříže v Liberci také kostely v Ruprechticích U Obrázku, dále Stráži nad Nisou a faru a kostel v Kryštofově Údolí.

Mezníky kostela svatého Antonína Velikého v Liberci Arciděkanský kostel svatého Antonína Velikého se nachází na místě, kde už od 14. století stávala dřevěná stavba. Kamenný kostel tu stojí od 16. století. Před 230 lety zachvátil věž kostela požár a roztavil všechny čtyři zvony. Obyvatelé Liberce se mezi sebou složili na novou věž. Stavba věže v dnešní podobě je z roku 1880. Až do roku 1883 se pracovalo také na interiéru kostela. Podle návrhu vídeňského malíře J. Jobsta jej vymaloval liberecký malíř Otto Dresen. Nové byly i okenní vitráže, postranní oltáře a kazatelna. Byl přestavěn hudební chór a varhany. Kostelní lavice zhotovil ruprechtický truhlář Franz Schefler podle návrhu profesora Artura Brausewettera z liberecké průmyslovky. Samotné úpravy interiéru začaly 21. března 1881 a kostel byl znovu otevřen po necelých dvou letech, 20. ledna 1883.