Filmový štáb v roce 2003 přijíždí na Liberecko, kde se na dlouhé týdny usadí. Vzniknou tu památné scény filmu, v nichž můžeme spatřit liberecké dominanty, jako je radnice nebo lázně. Liberecké náměstí i se svým podloubím představují Vídeň před první světovou válkou.

Hitler se zde účastní demonstrací nespokojených občanů. Poprvé zde zazní, že viníci jsou Židé. V příběhu sledujeme, jak se Hitler mění ze zakřiknutého a zneuznaného umělce v ambiciózního městského hejska. Právě to kritici na filmu oceňovali nejvíc jakési „oddémonizování" Hitlera, kterého poprvé nevidíme jako nervózního šílence, popřípadě šaška se sklony k exhibici, ale jako nástrahami osudu zlomeného mladíka toužícího se prosadit. Tvůrci měli na paměti, že mladý Adolf jen stěží mohl připomínat stejného muže, který o pár let později strhl do války stamilionový národ.

Děj se přesouvá do Mnichova, ale jen filmově. Tvůrci stále zůstávají v Liberci. Jako mnichovské pivnice poslouží opět radnice, tentokrát její sklepní prostory. Zajímavé záběry na liberecké lázně poskytuje první polovina filmu. Budova se totiž změnila na tělocvičnu, v níž Hitler svádí politické námluvy s Ernstem Röhmem, zakladatelem polovojenských oddílů SA. Toho ztvárnil oblíbený představitel padouchů Peter Stormare. Röhm v jeho podání je démonický a vzbuzuje mnohem větší respekt, než Hitler. „Když moji muži dokážou rozdrtit revoluci, dokážou jí také udělat," slibuje v památné scéně Röhm Hitlerovi.

Bystré oko si povšimne, že i s opuštěním Mnichova nepřestávají z obrazovky mizet známá místa. Například Bedřichov na Jablonecku a jeho zámeček Nová louka se proměnil v Obersalzberg roku 1925, pozdější letní sídlo Berghof, kam jede Hitler na odpočinek. Protože skutečný Obersalzber v Berchtesgadenu je posazen mnohem výše než Bedřichov, využil režisér služeb animátorů a záběr se zámečkem nechal doplnit o digitálně vytvořené pohoří v pozadí.

Nejvíce scén ve filmu Hitler: Vzestup zla se ale točilo v Českém Dubu. Zdejší novorenesanční Blaschkeho vila, dnešní Podještědské muzeum, ve snímku představuje mnichovský dům Hitlerova přítele Ernsta, do jehož manželky je vůdce zamilován. Poté, co je při demonstraci v ulicích Hitler postřelen, vyhledá útočiště právě tady.

I další scény filmu, kdy nakonec Ernst Hanfstangl emigruje, ale manželka zůstává při Hitlerovi, vznikaly v Českém Dubu. V okamžiku, kdy Hanfstangl vybízí malé děti, aby šly pozdravit strýčka Adolfa, můžeme vidět interiér muzea, který je dodnes totožný. Průvodce muzeem Martin Hess Deníku potvrdil, že Carlyle strávil v Českém Dubu hodně času a stěžejní scény filmu vznikaly právě ve zmíněné Blaschkeho vile.