Jste zdejší?
Jsem zdejší, narodil jsem se v nejbližší porodnici, tedy ve Frýdlantě. Po vysoké škole jsem krátce působil v Praze, pak jsem se sem ale vrátil – manželka tu měla práci, měli jsme tady kde bydlet.

Vy se tady asi všichni znáte, zvlášť když jste se tu narodil. Nevadí vám to?
Paradoxně se ke mně spíš donášelo, že mě nikdo nezná. Asi to bylo tím, že po vysoké jsem se nevrátil hned, byl jsem nějaký čas v Praze. Až potom, co jsem začal pracovat v místní Textilaně (továrně), se s mnoha místními známe. A v tom, že se tu známe problém nevidím, ani u dětí. Manželka je učitelka, takže jí tu také zná prakticky každý. Je to tady takové jiné – s těmi lidmi tu žijeme, vidí nám do talíře, vědí, jaký máme dům, auto… neodlišujeme se. Asi proto to nevadí.

Co se vám na vašem městě nejvíc líbí?
Příroda. Jsme obklopeni hradbou hor, máme tam blízko. Na druhou stranu nejsme úplně zapadlí, za kulturou a zábavou nemáme daleko. Zamlada bych na tuto otázku neuměl přesně odpovědět, teprve když jsem poznal i jiná místa, pochopil jsem, proč se mi líbí právě tady.

Ubývá vám obyvatelstvo?
Mírně ano, každý rok o několik obyvatel. Ale zajímavé je, že se stále objevují mladí, kteří mají zájem stavět, takže děláme i změny územního plánu, plánujeme výstavbu nových domů.

Máte nějakou pobídku, třeba levné pozemky?
Tady jsou tak levné, že už ani levnější být moc nemohou.

Co je vaší starostovskou prioritou?
Aby lidé měli práci. Aby byli spokojení a nemuseli bůhvíkam dojíždět. To je teď největší problém, protože Nové Město je historicky založené jako průmyslové město. Je tu veliká továrna, která vždycky zaměstnávala více lidí, než tu bylo práceschopného obyvatelstva, takže sem lidé dojížděli z širokého okolí. To se úplně otočilo. Teď lidé od nás dojíždějí většinou do Liberce, v lepším případě blíž. Je tu jen jeden větší zaměstnavatel, firma CiS.

Jak to může město ovlivnit?
Moc ne. Továrnu vlastní soukromý majitel a nikdo moc nechápe, co s ní má vlastně za úmysly. Obracely se na nás různé firmy, že by tam chtěly do nájmu, něco začít dělat, ale vždycky se vyskytl nějaký problém. Došlo nám, že tohle neovlivníme, že bychom se měli snažit vytvořit pracovní příležitosti jinak.

Cestovní ruch?
Cestovní ruch. Už přede mnou vznikl takový ten megalomanský záměr výstavby lyžařského areálu na Smrku. Ovšem bývalé vedení, které s tím začalo, narazilo na všech stranách.

Má to v těchto místech vůbec smysl? Blízkost Krkonoš, areál ve Świeradów Zdrój.…
V minulosti tu fungoval lyžařský oddíl, tady někde je počátek té myšlenky. Když jsem se já stal starostou, začalo se stavět v Polsku. Už to dávno měli připravené, tu myšlenku nám opravdu neukradli. Dnes jezdí Novoměšťáci lyžovat tam. Hledali jsme jiné možnosti, našli jsme jeden projekt, a to jsou stezky pro terénní cyklisty, hlavně singltrek. To je věc, která může přilákat mnohem více turistů během podstatně delší sezóny.

Singltrek je zčásti vybudován, jaké to má efekty pro místní?
Zpočátku měli místní nedůvěru. Museli jsme vysvětlovat, co to je. Když pak začal fungovat první okruh, návštěvníci byli velmi spokojení a šířili to dál, doneslo se to i k našim lidem. Za projekt jsme získali i několik ocenění, tenhle mramorový jehlan je třeba cena Euroregionu Nisa za nejlepší projekt, máme cenu i od CzechTourismu. Singltrek už má značný ohlas a jenom pozitivní. A cyklisté tu jsou vidět. Jeden z místních lidí má na nástupním místě bufet a sleduje také složení návštěvníků. Prý je třetina Poláků, třetina Němců a třetina Čechů.

Tak to má v příhraničním městě být…
Zajímavé je, že se hodně zabýváme marketingem a propagací směrem do Čech, ale poměrně málo do Německa a Polska. A přitom o nás vědí.
Následující dva roky by měla probíhat stavba dalších 40 km stezek, z poloviny v Polsku. Zajímavý okruh se buduje kolem Andělského vrchu, který je přeshraniční. Teď chceme propojit koupaliště se stávajícím okruhem, to by mělo být hotové už letos na podzim. Koupaliště se tak stane centrálním nástupním místem.

Jak by mělo podle vás Nové Město vypadat, až půjdete do důchodu?
Určitě významné místo cestovního ruchu, zajímavé pro návštěvníky. Dobré místo pro trávení volného času také místních. A zabezpečené základní služby a potřeby, lékaři, lékárna…

Máte to tu?
Máme, ale s problémy. Lékaře pro dospělé jsme dlouho sháněli, teď je to v pořádku.

Jak jste ho sháněli?
Platili inzeráty, volal jsem, kam mi kdo poradil. Jak se dalo. Formálně to má zajišťovat pojišťovna a výběrové řízení vypisovat kraj, ale to je jen formalita.

Starat se musí starosta?
Celkem ano. Ale pojišťovna také pomohla. Pak přišly problémy s lékárnou a nedávno jsme řešili policii, chtěli nám tu zrušit oddělení. Nakonec tu zůstalo také jenom díky tomu, že jsme jim dali nájem za korunu. Přitom rozpočet už nám nepokryje skoro ani nejnutnější údržbu budov města.

Vy si asi s barevnými fasádami nehrajete, jako v jiných městech, kde se starostové snaží, aby prokoukla náměstí…
Majetek města chátrá, o rozvoji mluvit nemůžeme. Snažíme se získávat dotace na co všechno je možné. Zrovna máme připravený projekt na zateplení panelové bytovky a mateřské školy.

A s tímhle vyhráváte volby?
My jsme hodně věcí rozpracovali a připravili do fáze, kdy pouze stačí získat peníze. To u mých předchůdců nebylo. Když začalo plánovací období EU, město nemělo připravený jediný projekt. Byla to velká chyba, v okolních městech projekty tahali z šuplíku. Když končilo naše první volební období, byla spousta věcí hotových, ale i rozdělaných a připravených… a voliči dali najevo, že chtějí, abychom v tom pokračovali. Máme třeba připraven velký projekt na dostavbu kanalizace. Snažíme se získat dotaci, ale zatím neúspěšně. Budeme tedy žádat znovu, a mezitím to zkoušíme i z jiného zdroje…

Granty, dotace – to sháníte vy, vy se v tom orientujete?
Máme jednoho zaměstnance, který je proškolen a vše kolem dotací administruje. Ale větší akce pro nás většinou někdo dělá externě. Mnoho menších, jako třeba dětské hřiště, nové parkoviště, děláme sami. Hodně se starám i sám. Chodí mi informace o tom, kde kdo co vyhlašuje. Zapřemýšlím, jestli by se nám ten který program na něco nehodil a soukolí začnu rozhýbávat.

Jak vypadá váš obyčejný den?
Většinou tu mám přes den různé návštěvy, schůzky, porady nebo jezdím mimo na různé semináře, konference… Čas soustředit se na nějakou souvislejší práci, třeba administrativní, v kanceláři nemám. To dělám doma po večerech.

Jste ženatý?
Ano, mám dvě děti, 11 a 7.

To jim tatínek asi trochu chybí, ne?
Snažíme se o víkendu využít čas společně, někam se podívat, pokud tedy zrovna není nějaká společenská nebo jiná akce, kam bývám také občas zván.

Na své koníčky čas máte? Lezete ještě?
Nedlouho tu máme postavenou horolezeckou stěnu, jednou týdně vedu s kolegyní lezecký kroužek dětí. V sobotu je tu lezení pro veřejnost.

A do skal se dostanete?
Tolik už ne. Ale s kamarády každý rok vyjedeme na nějakou čtyřtisícovku. Vloni jsme byli na Dent du Géant „Obřím zubu“ v oblasti Mt. Blancu.

Působíte klidně. Pomáhá vám lezení zvládat starostování?
Přemýšlel jsem o tom často. Asi ano. Člověk umí být víc nad věcí. Protože v lezení stále vyhodnocujete rizika, co ano, co už ne, co hrozí. Sledujete spoustu věcí, počasí, kvalitu sněhu. Zároveň je to ale obrovský relax. Prý hodně přemýšlím dopředu. Takže něco do sebe to asi má.

Jak jste vstoupil do politiky a proč?
Nejprve jsem byl dvě období zastupitelem. Lidé mě znali, zastával jsem v místní textilní fabrice manažerské místo.

Lidé vás znali… ale proč jste vy osobně vstoupil do zastupitelstva?
Když jsem se zúčastnil voleb podruhé, získal už jsem tak významný počet hlasů, že mi byla nabídnuta funkce místostarosty. To jsem tehdy odmítl, protože Textilana byla v té době v konkurzu a my jsme se snažili zachovat zaměstnanost. Pokračoval jsem jenom jako zastupitel. Podařilo se zachránit část speciální výroby, která se převedla do Frýdlantu.

Dobře, ale proč jste se vůbec rozhodl vstoupit do veřejného prostoru?
Byl jsem a dodnes jsem v různých spolcích. Scházeli jsme se a já nemám rád, když lidé v restauračních zařízeních, většinou posílení, vědí, jak co řešit. Říkám si, že každý má možnost věci ovlivňovat. Ne že by mě něco vyloženě štvalo. Ale řekl jsem si, že když už tady žiji, chci tu žít a líbí se mi tady, proč bych se nepodílel na rozhodování. Cítil jsem, že bych se toho měl účastnit.

Poprvé jste byl zastupitel, když vám bylo kolem třiceti. Nebyl jste na to mladý?
Kolektivní rozhodování jsem znal už z vysoké školy. Ve třeťáku byla sametová revoluce, které jsem se aktivně účastnil. Pak jsem byl v akademickém senátu, ovlivňovali jsme dění ve škole. Asi jsem se vždycky snažil účastnit aktivního rozhodování.