„Zítra jdu na jednu schůzku, tak si novou bundu hnedka vezmu," poznamenal radostně jeden z obdarovaných bezdomovců.
Za tragickou zimu můžou výkyvy
Letošní zima si v Liberci vyžádala dva životy bezdomovců. Podobně tragické období jejich kamarádi nepamatují.
„Nejhorší jsou ty teplotní výkyvy. Jeden den teplo, druhý den zima. Proto se nejspíš letos umíralo. Musel jsem topit celou zimu. Dokonce jsem si sháněl uhlí i po známých," poznamenal pětačtyřicetiletý Petr Birošík. Ten už několik let přežívá v garážích v Hanychově. Na ulici je už celkem patnáct let.
Oblečení, které by většina lidí bez rozmyšlení hodila do kontejneru, využije nejen pro sebe.
„Mám sedm psů, tak něco rozstříhám i pro ně. Teď bych rád někomu věnoval tři štěňata retrívra," doplnil. Početná psí rodinka mu dělá společnost už několik let.
„Dříve jsem dělal ve Škodovce, ale jedna firma mi tři měsíce nezaplatila a zadarmo dělat nebudu. Pak jsem se rozešel se ženou a skončil jsem tady," popsal Birošík a doplnil: „Pořád věřím v návrat do normálního života. To půjde jen když bude pořádek na úřadech."
Z bytu do lesa a pak na ulici
O poznání později skončila na ulici Jarmila Caisová. Ta už od loňska přebývá v polorozbořeném domě nedaleko liberecké přehrady.
„Musím uznat, že zima letos nebyla tak hrozná. Teď jsme tady tři. Bohužel jsme všichni bez práce a bereme jen dávky ve hmotné nouzi. Minule nám dokonce jeden policajt dovezl skříně," pochvalovala si Jarmila Caisová.
Na ulici se podle ní může člověk dostat rychleji, než by čekal.
„Takhle jsme skončili potom, co nám jeden člověk nezaplatil. Když nemáte na nájem, nikdo vám nepočká. Pořád doufáme, že se všechno zlepší. Další zimu už na ulici nechceme trávit. Člověk není nejmladší a všechno ho bolí," doplnila.
Od té doby, co je na ulici, vystřídala mnoho míst, kde s partnerem přebývala.
„Bydleli jsme v garáži u Depa a pak nějaký čas dokonce tady v lese," zavzpomínala Jarmila Caisová.
