Po cestě na Libereckou výšinu přitáhne pozornost místních i turistů osamocená budova, která už na první pohled vypadá opředená tajemstvím. Od svého vzniku na počátku 20. století se Lesní vila stala svědkem řady událostí a vystřídala několik funkcí. Její osud inspiroval šumperského rodáka k napsání románu Waldvilla.

Šestačtyřicetiletý Miroslav Stuchlý, který absolvoval Technickou univerzitu v Liberci, se usadil v městě pod Ještědem a právě Lesní vila se nachází kousek od jeho bydliště ve čtvrti Harcov. „Od začátku mi přišla nesmírně tajemná. Zajímal mě příběh, který se za ní skrýval a rozhodl jsem se ho odhalit,“ přiblížil prvotní impuls Stuchlý, který se věnuje i filmu.

Následovalo bádání a seznámení se s historií stavby. Nechal si ji postavit jako své letní sídlo baron Heinrich Liebieg. Ještě za svého života vilu odkázal svým opatrovnicím. V roce 1920 připadla městu, které ji darovalo nemocenské pokladně. Ta v ní zřídila zotavovnu, která zde byla až do roku 1935. Za druhé světové války zde sídlilo župní školící středisko NSDAP a od roku 1945 Wolkerovo plicní sanatorium. V 60. letech se z vily stala dětská psychiatrie až do roku 1993. A právě v roce 1966 došlo v okolí vily k vraždě. Třiačtyřicetiletou zdravotní sestru, která v sanatoriu pracovala a žila, v lese ubodal neznámý pachatel. „Na knize jsem pracoval téměř dva roky. Uvědomoval jsem si, že to bude běh na dlouhou trať, který zabere spoustu času a bude vyžadovat notnou dávku kázně a trpělivosti,“ svěřil se autor.

Momentka z videa těsně před nešťastným odkopem Lukáše Bláhy.
VIDEO: V Chrastavě se nedohrálo. Malé dítě skončilo nešťastně v nemocnici

Pro něj to byla románová prvotina, předtím psal příspěvky do časopisů. I právě proto se rozhodl pro povídkový román. „Rozdělení do jednotlivých epizod, které od sebe oddělují různě dlouhé časové skoky, mi přišlo jako nejschůdnější řešení,“ dodal s tím, že se pravidelně snažil napsat určitý počet stránek. Přišlo mu to jako lepší metoda, než čekat na příchod múzy.

Pojítkem všech povídek je samotná Waldvilla. Stala se svědkem přelomových dějinných okamžiků a v jejím stínu došlo k několika zločinům. Miroslav Stuchlý zkombinoval skutečné události s fikcí. „Kapitolou odehrávající se v roce 1945 jsem chtěl poukázat na řádění revolučních gard, o kterých se stále málo mluví. Podobná zvěrstva se děla jinde i v rámci kraje,“ podotkl tvůrce knihy.

Papírové náměstí a jeho blízké okolí.
Ostudy Liberce. Podívejte se, která místa kazí vzhled krajského města

Knihu podle něj ocení hlavně ti, kteří se zajímají o region. Mapuje období od začátku 20. století až po současnost. „Několik přátel už stačilo knihu přečíst a byli nadšení. Jsem rád, že se jim kniha líbila,“ dodal Stuchlý s tím, že zatím v plánu další román nemá. Nakladatelství Druhé město připravuje ale k vydání jeho sbírku jizerskohorských básní s názvem Potkat jelena. „Pro mě mají Jizerky největší kouzlo, když je sychravé počasí, válí se tam mlha a lehce prší. Mají nenapodobitelnou atmosféru,“ uzavřel vyprávění Miroslav Stuchlý.