Lékařka: Hodina s vodní dýmkou odpovídá vykouření 30 cigaret

Jakým způsobem chcete proti kouření dětí bojovat? Jste přesvědčeni, že pouhá osvětová kampaň může pomoci? Proti kouření se přece slovem bojuje už léta a nevypadá to, že by počty kuřáků klesaly…

Kladivo: Právě, že jsme si vědomi, že pouhá slova nestačí. Kampaň je však vyvrcholením naší pravidelné činnosti na školách, kde nebudou probíhat „jenom“ preventivní programy s našimi lektory (přestože jsou oblíbené a kvalitní), ale žáci dostali za úkol v rámci kampaně vyrobit výtvarné či audiovizuální dílo s tématem „Jak zapůsobit na myšlení kuřáka, aby přestal kouřit“.

Je to forma soutěže, nejlepší díla budou odměněna. Další věcí je, že kampaň je zaměřena na Liberec a podílí se na ní liberecké subjekty, sportovní kluby. To dodává kampani osobnější charakter. Lidé například uslyší v rámci kampaně hovořit známého fotbalistu, proč on nekouří. Mladí lidé v tomto směru potřebují vzory.

Je známo, že těžší než s něčím začít je s tím přestat. Lidé kouří nikoli proto, že chtějí kouřit, ale protože nemohou přestat. Možná že kampaň na odvykání kouření by byla ještě prospěšnější, než prevence u mladých, kteří cigaretu ještě neokusili…

Šípková: Myslím si, že oboje je velmi významné. Sama se pokouším působit v obou směrech – na základních školách v rámci projektu „Proč je lepší nekouřit“ a v Centru léčby závislých na tabáku pomáháme právě těm kuřákům, kteří chtějí přestat kouřit, ale sami to nezvládnou. V odvykání kouření mohou závislým kuřákům pomoci jejich lékaři nebo se mohou přímo obrátit na naše centrum. Dle statistických dat se výsledky léčby závislosti na tabáku plošně projeví za 20 let, kdežto dobře vedená prevence u dětí za 50 let.

Domníváte se, že kampaň zaměřená na mládež 8. a 9. tříd ZŠ padne na úrodnou půdu? Někdy mi připadá, že v tomto věku již mají děti první zkušenosti s cigaretou dávno za sebou.

Kladivo: To sice ano, ale to může být naše výhoda. Jsou to děti, které si již dokážou plně uvědomit důsledky svého chování. O problematice kouření se s nimi dá vést plnohodnotný rozhovor. Navíc mnoho z nich se ocitá v tlaku cigaretu vyzkoušet a my právě u těchto dětí chceme podpořit vnitřní vědomí, že cigareta je pro ně špatná volba. I díky tomu, že prevence na některých školách je ze strany MAJÁKU pravidelná a dlouhodobá, je vnitřní hodnota a sebedůvěra dospívajících podporována v širších souvislostech. Víme o konkrétních teenagerech, kteří se rozhodli s cigaretami úplně skončit a setkáváme se s mnohými, kteří se rozhodují nikdy nezačít.

Jak se stavíte k problematice vodních dýmek, které zejména na školách vytlačují cigarety a stávají se mezi mládeží módní záležitostí?

Kladivo + Šípková: Vodní dýmka je u nás image prvek, společenská záležitost. Mnozí mladí se domnívají, že vodní dýmka není zdraví tolik škodlivá jako cigareta. To je ale omyl, který je třeba vyvrátit. Hodinová seance u vodní dýmky odpovídá vykouření 20–30 cigaret. Tím, že se vzduch ve vodě ochladí, může se vstřebat až 3× víc škodlivin, než kdyby ochlazený nebyl. Vodní dýmka obsahuje nikotin i dehet.

Neustálý a všudypřítomný boj s cigaretami může vést k tomu, že se pro mnohé stanou „zakázaným ovocem, které nejlépe chutná“. Nebylo by účinné zapojit do kampaně například lidi, kteří kouřili a úspěšně toho nechali? Nebo známé liberecké osobnosti, které mají s kouřením své zkušenosti?

Kladivo: Cigarety už pro mladé „zakázaným ovocem“ jsou. Přinejmenším je to jeden z faktorů, proč zejména velmi mladí jedinci s cigaretami experimentují. Lidé, kteří jsou výrazně starší a s cigaretami již přestali, jsou naší hlavní cílové skupině vzdáleni. Když bychom stavěli na těchto „příkladech“, tak to může být pro děti nudné a navíc, může to působit negativně. Například: „Když přestal on, přestanu až budu dospělý taky“. Příklady určitě používáme, kazuistika je výborný nástroj, avšak používáme většinou příklady jim věkově blízké. Naši lektoři jsou mladí lidé, kteří sami hodně čerpají ze situací, kdy byli teenagery. V tomto směru hovoříme třeba o image a dalších hodnotách důležitých zejména pro teenagery. Co se týká známých libereckých osobností, tak to vůbec není špatný nápad, příští rok na tom více zapracujeme.

Kdyby všichni přestali kouřit, stát by přišel o významný obnos peněz plynoucí do státního rozpočtu formou spotřební daně. Rovněž by přišlo o práci mnoho lidí pracujících v tabákovém průmyslu, lékařů a onkologů, vlastně i lidí bojujících s kouřením. Nepřijde vám někdy, že je pro společnost výhodné, když lidé kouří?

Šípková: Náklady na hospitalizaci a léčbu pacientů trpících chorobami plynoucími z jejich kouření převyšují částky získané od tabákových firem formou daní. Kouření je jedním z významných faktorů zvyšujících nemocnost, ale rozhodně není jediné. O úbytek pacientů se nebojím. V nejhorším (nebo nejlepším) případě můžeme změnit kvalifikaci.

close zoom_in Disponujete nějakými čísly a daty, kolik dětí a jak starých na Liberecku kouří, jaké školy se zapojily do protikuřáckých programů a jak je boj s kuřáctvím v posledních letech úspěšný?

Šípková: Již 4.rokem provádím na ZŠ v Libereckém kraji přednášky v rámci projektu „Proč je lepší nekouřit“. Oslovuji děti 2.stupně ZŠ. Před 2 lety jsem prováděla průzkum mezi sedmáky. Celkem se ho účastnilo 611 dětí. 56% dětí již zkoušelo kouřit. Průměrný věk zapálení 1.cigarety byl 10,3 roku. Nejčastěji (90%) zkusily cigarety, 40% vodní dýmku, 20% doutníky. Pravidelně tehdy kouřilo 19% dětí – o něco víc dívek, což odpovídá celorepublikovému průměru. Častěji kouřily děti, které žily v kuřáckém prostředí. Letos jsem obdobný průzkum prováděla během 30 přednášek u žáků 6.tříd ZŠ – výsledky ještě nemám k dispozici.

Zákon přikazuje na krabičky uvádět varovné nápisy. Ty se však minuly účinkem, lidé je spíše sbírají a humorně napodobují, než aby na ně měly vliv. Jaký další způsob prevence může lidi přimět odložit zapálenou cigaretu?

Kladivo: Toto je velmi široká otázka. Pokud se bavíte s kuřákem osobně, tak málokterému nevadí, že je kuřák. Kuřáci jsou ale slabí ve svých rozhodnutích přestat. Proč jim v tom tedy nepomoct? Proto v tomto směru zastávám spíše represivnější přístup. Měl by se dodržovat zákon, který nedovoluje prodej tabákových výrobků lidem mladším 18 let, mělo by se více postihovat jeho nedodržování. A kouření by mělo být zakázané v restauracích úplně, například jako ve Španělsku.

V poslední době jsou populární elektronické cigarety. Kuřák do sebe dostává nikotin, ale už ne škodlivý dým vznikající při hoření. Je toto podle vás cesta, jak přestat s kouřením?

Šípková: My elektronické cigarety nedoporučujeme. Jednak není zcela jasné, jaké množství nikotinu člověk pomocí této cigarety inhaluje, navíc současně s nikotinem vdechuje dalších více než 20 chemických látek. Ze zkušenosti našich pacientů navíc elektronické cigarety nevedou k abstinenci.

Společně se zdražováním cigaret čím dál víc lidí přechází na levný tabák, který si doma sami balí. Jak hodnotíte tento jev?

Šípková: Zdražování cigaret je jeden z velmi pádných argumentů proč lidé přestávají kouřit a má celospolečenský dopad. Přechodem k tabáku, který si lidé sami balí, může kuřák vdechnou ještě více škodlivých látek. Znamená to, že sice ušetří, ale zdraví si ničí dál a ještě intenzivněji.

Když jsem já sám přestal kouřit, udělal jsem to ze dne na den a již se k cigaretě nevrátil, nepotřeboval jsem k tomu žádnou pomoc. Každý ale takovou vůli nemá. Co má udělat a kam má jít člověk, který chce přestat kouřit?

Šípková: Odvykání je velmi individuální. Základní je otázka, jakou má člověk motivaci přestat kouřit a také, zda je závislý na nikotinu. Těm, kteří jsou závislí, se odvyká hůř a mnohdy to bez odborné pomoci nezvládnou. Pokud kuřáka zajímá, zda je závislý či nikoli, může si odpovědět na 2 otázky. 1) kouří více než 10 cig/den? 2) má ráno do 60 min po probuzení chuť na cigaretu? Pokud tyto otázky zodpoví kladně, je závislý. Závislost se pak podle dalších kritérií dělí na lehkou, středně těžkou a těžkou.