V rámci čtyřhodinového programu na Benešově náměstí, který přilákal několik stovek zvědavců, se lidé seznámili se slavnými činy mužů bojujících za svou vlast, jejich technikou i armádní současností. Tu prezentovaly především informační panely mapující zahraniční úspěchy liberecké 31. brigády radiační chemické a biologické ochrany.


Ani fotografie plné emocí doprovázené poutavými texty se však nemohou vyrovnat osobním vzpomínkám válečných veteránů.
Ti prvováleční již nežijí a druhoválečných rychle ubývá.


Odkaz lidí, kteří se zásadně zasloužili o vznik samostatného Československého státu, tak v současné době šíří především veteráni novodobí.
To je i příklad kapitána ve výslužbě Josefa Bujňáka, jenž se před devatenácti lety zúčastnil spojenecké operace Pouští bouře a dnes je aktivním členem Československé obce legionářské.


„Děláme všechno proto, aby s posledním pamětníkem některé ze světových válek, neodešlo vše, na co může být legionářská obec hrdá,“ řekl Deníku muž, který jako člen libereckých chemiků sloužil v Perském zálivu od listopadu roku 1990 do září roku 1991.
„Tehdy jsme tvořili základ protichemického praporu, který byl vyslán do Saúdské Arábie. Nejprve jsme totiž měli pouze chránit civilní obyvatelstvo Saúdské Arábie před možným chemickým útokem ze strany Iráku. Pak se ale situace změnila a čtrnáct dní po našem přistání jsme již stáli na hranicích s Kuvajtem,“ zavzpomínal Josef Bujňák.


Radost z úspěšného učinkování našich vojáků v Perském zálivu mu však dodnes kazí postoj tehdejšího vedení československé armády.
„Všechny naše úspěchy byly po našem návratu zpochybněny. Přestože nakonec i spojenci uznali naše zásluhy, zklamání v nás zůstalo,“ dodal Josef Bujňák s tím, že takový už život válečných veteránů bývá.


„Historie se neustále opakuje. Žádného velkého uznání se po vzniku republiky nedočkali ani prvováleční veteráni. O legionáře z druhé světové války bylo zase postaráno podle toho, jestli se domů vrátili z východu nebo ze západu,“ ukončil zajímavé povídání Josef Bujňák.