Jednatel jablonecké společnosti Kitl Jan Vokurka prochází halou, kde ještě v 90. letech panoval čilý ruch. Každý den odsud vyjížděly desítky a stovky palet plných plastových lahví s populární minerální vodou Vratislavická kyselka. Dnes se tu prohání vítr, rostou tu keře a podlaha je plná plastových víček a zbytků etiket. Sem tam se najde i skleněná láhev, která pamatuje předlistopadovou dobu.

V dalších místnostech leží změti neidentifikovatelného odpadu, padající omítka i uvolněné cihly. A všude stopy po požáru, který budovy zachvátil v roce 2011. Tohle vše jablonecká společnost specializující se na výrobu přírodních sirupů koupila. Hodlá místu navrátit někdejší slávu. Potrvá to ale léta.

Na ploše téměř dvou hektarů jsou odpadky v podstatě všude. „S úklidem jsme už začali. Nejvíce je tady prázdných a rozbitých lahví. Prakticky tady není místo, kam by se dalo bez obav šlápnout,“ ukazuje Vokurka oknem do někdejší stáčírny.

ZDI ZARŮSTAJÍ KŘOVÍM

Areál s bohatou historií ležící na břehu řeky Nisy je v katastrofálním stavu a vyžaduje kompletní rekonstrukci. „Velice rádi bychom Vratislavické kyselce vrátili její původní kouzlo. Nicméně škody na budovách i pozemcích jsou tak rozsáhlé, že bude trvat mnoho let, než se tento brownfield podaří dát do pořádku,“ předeslal Jan Vokurka.

„Typická hlavní budova s věžičkou, kterou má většina lidí s Vratislavickou kyselkou spojenou, dopadla nejhůř. Propadlé stropy i vyvalené zdi už navíc zarůstají křovím,“ přiblížil Vokurka.

Z druhé strany rušné silnice pozoruje areál devětapadesátiletý František. „Pamatuji si kyselku v plném provozu, dělával tam chvíli i můj soused. Bylo a pořád to je kouzelné místo,“ dívá se na zarostlý areál. „Je moc dobře, že to změnilo majitele, ten minulý jen sliboval a skutek utek. Tak snad teď,“ doplnil. Jen vyklizení areálu bude trvat až do příštího roku. „Teprve pak můžeme začít s plánováním obnov,“ přiblížil Vokurka. 

Sláva zdejší minerální vody začala už v druhé polovině 19. století. „Roku 1862 si u svého domku vykopal studnu Karl Skollauda, který se živil bělením prádla. Voda ale měla zvláštní nakyslou pachuť. Nejprve si myslel, že je to buď novou pumpou, nebo po střelném prachu při hloubení studny. Jenomže pachuť neustávala,“ přiblížil před lety nejstarší kapitolu Vratislavické kyselky Lukáš Pleticha ze Spolku přátel Jablonce nad Nisou.

Neutěšený stav Vratislavické kyselky.

Majitel bělírny se rychle rozhodl pro novou oblast podnikání založil si malé lázně. V roce 1894 tu už vyrostl celý lázeňský komplex s restaurací, parkem a vodotryskem. Kromě ubytovacích a provozních prostor se tu nacházely rašelinové a parní koupele. Po 1. světové válce se kyselka prodávala pod jménem Webrovka podle jména tehdejšího majitele.

Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka. Ze stáčírny se denně expedovalo 100 tisíc lahví. Opravena byla i historická budova, které dnes opět vévodí špičatá věžička, kopie té původní zničené po válce. Minerální voda se tu stáčela do roku 2004, kdy tehdejší majitel objekt opustil a správce konkurzní podstaty sehnal nájemce až o dva roky později. Další dva roky výroba pokračovala. Pak ovšem nastoupili další majitelé. S areálem měli velkolepé plány, z nichž ale sešlo.