Kliknutím zvětšíte„Budeme se snažit, aby publikum nové album i turné k němu vtáhly publikum do hry a ohromily něčím novým,“ těší se na koncerty bubeník Mandrage Matyáš Vorda, režisér klipu Motýli s Berenikou Kohoutovou v hlavní roli. Atraktivním předkrmem před novoročním cédéčkem byl už loni v létě videoklip Slečno, já se omlouvám se, ve kterém hraje svým nezaměnitelným způsobem komik Jiří Lábus. Více už o desce, prezidentovi a nových písničkách samotná kapela.
Pánové, prozradíte, ke které nové písničce máte nejsložitější choreografii? A na koncertě se při ní řádně zapotíte?
František Bořík (klávesy): Žádnou choreografii nemáme, veškeré jevištní tance vznikají ad hoc, což je možná na škodu. Ale rozhodně se zapotíme, jelikož máme spoustu práce s hraním a praží na nás světla, a tak o teplo na jevišti nemáme nouzi.
Pepa Bolan (kytara, zpěv): Já bývám zpocený obvykle hned po prvním songu. Na konci koncertu už si připadám, jako bych právě vylezl z bazénu.
Zatím poslední volby prezidenta ČR dělily národ. Rozdělily i Mandrage, nebo máte v kapele jednotně jasno
František: V kapele jsme politicky nejednotní, neshodneme se na ideálních kandidátech asi v žádných volbách. Ty letošní prezidentské nebyly výjimkou. Rozdělit se ale tímhle rozhodně nenecháme, o politice umíme, stejně jako o všem jiném, hovořit se vzájemným respektem. O věcech se bavíme, nehádáme.
Pepa: Obecně se lidi tak trochu rozdělili sami. To, jak agitují na Facebooku a vyhazují si z přátel lidi opačného názoru, mi přijde úplně uhozený. My se zásadně k politickým věcem nevyjadřujeme už jen z důvodu, že nás je v kapele pět a každý můžeme mít na tyto věci jiný pohled.
Znamená to, že jste teď zklamaní?
František: Jak kdo.
Pepa: Pokud je to otázka na prezidentské volby, tak se nikdo z nás neprobouzí mrzutý z toho, kdo sedí na hradě, i kdyby tam seděla sousedovic fenka Lejla a očůrávala koberce. Podebatujeme o tom, vyměníme si názory, ale nijak zásadně to nehrotíme.
Co by se muselo stát, aby se živě v písni Slečno, já se omlouvám se objevil na scéně Jiří Lábus každý druhý večer?
František: Zřejmě by se ta píseň musela stát součástí nějakého představení v Ypsilonce. Jinak vážně nevíme.
Co má posluchači říci píseň Motýli? O čem je?
Pepa: Může to být citové volání o pomoc nebo pouhá píseň o lásce zase trochu jinak, nicméně je to psané tak, aby měl posluchač možnost si dosadit vlastní významy a pocity.
František: Pro nás je to spíš jakási prosba o lásku. Proto také v doprovodném klipu hraje Berenika Kohoutová takovou životní zoufalkyni.
Dle mého je asi nejtvrdší na CD jediný převzatý song alba Malí sráči v nás. Jste z dost jiných časů než její autorky skupina Zuby Nehty, v čem si rozumíte?
František: Jsme sice z jiných časů, ale na hudbě Zuby Nehty jsme trochu vyrůstali, máme tu kapelu rádi. A Malý sráči v nás je píseň, která se nám moc hezky hraje na koncertech.
Pepa: My jsme si s jejich svolením dovolili nahrát Malý sráče a na oplátku jim nahrajeme nějakou legrační písničku pro děti do nemocnice, kde tři členky kapely Zuby Nehty hrají divadlo a teď dávají dohromady CD složené z písniček známých kapel.
Je nový song Filmy vyznáním či protestsongem? A stejný dotaz mám i na písničku Díky tobě…
Pepa: Píseň „Filmy“ rozhodně není protestsongem jako žádná jiná píseň z naší desky. Protestování necháme jiným a spokojíme se s variantou, že jde pouze o píseň, kde se někdo kouká na filmy. A píseň „Díky tobě“ by mohla být vyznáním, ale opět je tam prostor i pro vlastní interpretaci.
František: Hudbu a text k Filmům napsal Víťa a jako každá píseň, kterou ten člověk napíše, je i tato "pouze" upřímným popisem jeho života. Prostě tak dlouho ležel v posteli a koukal na filmy, až o tom napsal písničku.
Která písnička je pro vás na albu nejsilnější a proč? A která je komerčním příslibem?
František: Všichni to máme asi jinak, těžko vybrat jednu, která by byla pro každého z nás nejsilnější. O písničkách moc nepřemýšlíme z hlediska komerčního, takže jsme si od žádné nic moc neslibovali. V rádiích se zatím dobře daří Motýlům, tak snad se na tom nic nezmění a komerční příslib bude na světě.
Pepa: Já moc nemám rád slovo komerční, k hudbě se moc nehodí. Nicméně pokud tak někdo nazývá úspěšný song hrajný v rádiích, pak jím budou rozhodně Motýli. A vzhledem k tomu, že rád vytvářím tenhle typ písní, pak je u mě favoritem i bez tohoto příslibu.
Bylo-li minulé album hudebně i vizuálně poctou 80. a 90. rokům, kde jsou Mandrage dnes?
Pepa: Doufáme, že se nacházíme v roce 2018. Mandrage byla vždy kapela hledící dopředu s malými ohlédnutími do časů dávno minulých.
František: Snažili jsme se trochu vrátit ke kytarové hudbě, se kterou Mandrage začínali. Tím ale nechceme říct, že jsme se vrátili o deset let zpět. Jen se nám při vší té taneční radosti alba minulého trochu zastesklo po kraválu kytar.
Minule jste si na sebe ušili bič blýskavou disko koulí, pod kterou bylo v kostýmech vedro. Co bude kapelu živě trápit tentokrát?
František: To se asi ještě uvidí, show budeme vozit velikou a vedro bude určitě taky. To je takový hudebnický evergreen, vedro na pódiu. Zároveň ale nemůžeme mluvit o trápení, koncerty nás stále baví nejvíc na světě!
Pepa: Tentokrát jsme vybrali trochu civilnější ohozy. Vzhledem k návratu ke kytarám jsme zvolili klasické rock´n´rollové křiváky.
Jaké je být „Malým sráčem“ z kraje roku 2018?
Pepa: To bych se zeptal spíš někoho mladšího. Byť je kapela Mandrage stále z nějakého důvodu považována za mladou, faktem je, že příští rok už bude pod třicet jenom bubeníkovi.
Slečnám vyznáváte lásku, zpíváte jim, jinak se ženám – s výjimkou manažerky – vyhýbáte. Nezpívají, nehrají, nekreslí, nefotí, autorsky jsou vyjma Zubů mimo. Je to nedůvěra?
František: Nesmysl, děvčata máme rádi, občasně nám zpívají vokály na deskách, v klipu k Motýlům hraje senzační Berenika Kohoutová, s dívkami rádi pracujeme i mimo hudbu. Naše manažerka Lucka dávno není jedinou dívkou v našem týmu… Jen autorsky jsou mimo, jelikož se snažíme skládat si písně sami. To ale nic nevypovídá o našem přístupu k dámám.
Pepa: Rozhodně nemáme takové ty macho názory, že ženská do kapely nepatří. V celém Mandrage týmu je žen mnohem více, než možná myslíte, jen nejsou tak vidět.
Co bude největší dominantou koncertní scény, na čem jste se v přípravách vyřádili? Ohromíte publikum
František: To se ještě uvidí, rozhodně se o to pokusíme. Vozíme s sebou krom nástrojů a hudební techniky víc než tunu světel a dekorací, tak snad to bude za něco stát…
Pepa: Pokud si mohu dovolit říct to tak natvrdo, myslím, že ohromíme. Jsme jedna z mála kapel v téhle republice, která vydělané peníze investuje zpátky do techniky a show.
Je písnička Výroba varováním před globalizací? Vznikla po nějaké nemilé zkušenosti?
František: Píseň Výroba napsal Pepa Bolan, který do textu promítl své dávné zkušenosti z jedné asijské továrny na televize.
Pepa: Píseň je o ubíjející monotónní činnosti, kterou je člověk nucen dělat každý den, pokud je zaměstnán v nějakém výrobním procesu. Sám jsem dělal v jedné takové fabrice, lidé jsou tam vlastně takovými lidskými roboty. Znám osobně i ty, který z toho zcvokli.
24
Čtenář 
Tipy na víkend
1
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
