Jak takové obrazové zpravodajství vypadalo? Jednoduše. Pouťový orchestr, většinou ve složení zpěvák a harmonikář, si vybral nejvhodnější místo. Vytáhl plachtu s obrázky a spustil svou produkci. Třeba o tom, kterak údolský starosta a tajemník psali noviny a co je za to stihlo. Nevěříte? Na vlastní oči jsem se o tom přesvědčila na pouti v Kryštofově údolí, kam poprvé v její předlouhé historii zavítala hudebně–divadelní formace Řehečské kvarteto. Z půvabné obce nedaleko Jičína pochází harmonikář s pohádkovým jménem Liboslav Kučera a jeho žena Kateřina. Základ orchestru tvoří ještě Oldřich Němec z Chrastavy a jeho bratr Zdeněk z Rychnova u Jablonce.

Na začátku byla rodinná sázka

„Seděl jsem jednou na benefičním koncertě v Základní umělecké škole a upoutala mě dívenka, která hrála na chromatický akordeon a zpívala k tomu francouzský šanson. Hrozně se mi to líbilo. Řekl jsem si, že bych se to mohl naučit, a už tu byli mí vykutálení příbuzní a sázka byla na světě,“ vyprávěl mi v údolské hospodě o svých hudebních začátcích Liboslav Kučera. Říká se sice, že basa tvrdí muziku, jedna harmonika však ještě nedělá pouťový orchestr.

„Tomu předcházela jiná akce. V rámci jičínského literárního spolku vznikl festival Řehečská slepice. Řekl jsem z hecu, že by to chtělo nějaký muzikál. A pak jsem na to nějak pozapomněl. Jenže organizátor si to na rozdíl ode mě pamatoval, a když se chystal další ročník, udeřil na mě, co bude s tím muzikálem. Téměř přes noc jsme napsali slova na melodii známé cestářské písničky, dcera namalovala plakáty a muzikál byl na světě,“ vypravuje ve zkratce o své cestě za slávou „mluvčí orchestru“, jinak zpěvák, zdatný ochotník a v civilu vysoce postavený ministerský úředník Oldřich Němec. „Lidé mají rádi známé melodie. Texty si píšeme sami, ale na melodie lidových a zlidovělých písniček. Tak vznikla například „hymna“ pohádkového festivalu v Jičíně – Čertovská, kterou zpíváme na nápěv lidové písničky Když jsem já chodíval přes ty lesy, a řada dalších, celkem jich je asi patnáct,“ pokračuje ve vyprávění Oldřich Němec.

Většina textů pochází z autorské dílny dalšího z „otců zakladatelů“ Zdeňka Němce. Vyučeného pekaře, který po dlouhých letech dal řemeslu vale a dnes působí v truhlářské firmě. Je to člověk obdařený mnoha talenty. Vždyť mimo jiné zpívá ve slavném jabloneckém pěveckém tělese Janáček. Napsal celou řadu písniček, dokonce i na zahájení výstavy loutek s názvem Jak se točí Fimfárům v Jičíně.

Když si pročítám její text, obdivuji, jak několika úspornými slovy dokázal skvěle vystihnout umění mistrů animátorů. Při rozhovoru toho ale moc nenapovídal a už se těšil na produkci, kde vystupuje v typické pepíkovské čepici. „Kromě toho máme mluvčího, funkce jsme si rozdělili hned na začátku,“ prozrazuje tiše s plachým úsměvem.

Řehečské kvarteto doplňuje Kateřina Kučerová a Matěj Bártů – dřevěná loutka, která provází zdařilé vystoupení, jež si nezadá s profesionálními pouťovými orchestry.

„Říkáme si sice kvarteto, ale to máte tak. Někdy vystupujeme ve třech, jindy v pěti,“ směje se Oldřich Němec. Koneckonců, slavný Spirituál kvintet taky nevystupuje v pěti, neodpustím si poznámku. Řehečské kvarteto tak tvoří ještě manželé Dana a Hynek Beranovi z Řehče a studentka Jana Němcová z Chrastavy. Téměř rodinný podnik. Liboslav Kučera je totiž bratrancem obou Němců a zpívat je učila společně řehečská babička. Však také v repertoáru orchestru nesmí chybět řehečská lidová Řehečáci na nápěv staropražské My Prahu nedáme. Anebo píseň o slavné události, kterak v Řehči zavedli elektrický proud. „Jsme tak malá obec, že se to stalo až za mého dětství, na začátku šedesátých let,“ říká Liboslav Kučera.

A kde je můžete slyšet, pokud jste propásli jejich nádhernou produkci v Kryštofově Údolí? Třeba na nedávno vydaném CD Kolotoč. A živě?

Festival pohádek, loukotě a řemeny

„Hrajeme už pravidelně na festivalu Jičín – město pohádky, který se koná začátkem září. Teď v nejbližší době je to nádherná akce Loukotě a řemeny v Jičíně. Jde o závod veteránů, aut a motorek vyrobených do roku 1918. Vystupujeme tam mimo jiné s písničkou, která nese v titulku název jízdy – Loukotě a řemeny,“ odpovídá na otázku Oldřich Němec.

Když si čtu její text, je to jako bych poslouchala dokonalé sportovní zpravodajství o průběhu samotného závodů. Tak je povedený.

Zpívají malířům i opuštěným lidem

Pravidelně vystupují také o Vánocích pod Valdickou bránou v Jičíně, vidět a hlavně slyšet je můžete také na vernisážích. Třeba právě v Rychnově u Jablonce. Hlavně ale hrají na poutích a jarmarcíh. „Nemáme klasické představení, chodíme a přitom zpíváme,“ říkají muzikanti, kteří hráli už třeba ve Slovinsku. „Pozvali si nás tam a my s naší produkcí naprosto vybočovali. Jejich harmonika už má přeci jen balkánský ráz, ale bylo to hrozně pěkné,“ vyprávějí tihle pohodoví chlapíci o svém zatím prvním „zahraničním turné“, na které je pozvali jičínští autoveteráni.

Za mnohem zásadnější ale považují vystoupení v domovech důchodců. Když mi vyprávějí, jak na jejich produkci přivážejí dědečky na postelích s kolečky, nikdo se neubráníme dojetí. I jim, smutným a zapomenutým přinášejí jarmareční muzikanti z Řehče zprávu o stavu světa. S kterým to není špatné, dokud mají lidé chuť skládat a zpívat písničky druhým lidem.