„Má někdo ponětí, jestli je tu někde nějaký úkryt nebo kryt, kdyby to zmáčkl?“ objevuje se otázka ve skupině Vratislavičáků na sociálních sítích. Něco podobného si čtou také třeba Turnováci: „Mám dvě děti a mám strach, jsou tady nějaké kryty, kam bychom se mohli schovat?“ Desítky podobných dotazů chodí i na radnice, obecní úřady nebo směřují k hasičům či policistům. 

Dalo by se odpovědět, že kryty tady jsou i nejsou. „Stálé tlakově odolné úkryty byly budovány po druhé světové válce, zejména v době ‚studené války‘, pro účely ochrany před globálním jaderným konfliktem. Technologie v čase však zásadním způsobem pokročily a je mnohdy i při rychlém zachycení jaderné hrozby takřka nemožné zajistit přesun obyvatel do těchto úkrytů. Naopak vlivem urbanizace hrozí velké riziko pohybu osob ve venkovním prostoru, tedy mimo ochranu jakékoli budovy v okamžiku výbuchu. Z toho je zřejmé, že je princip improvizované ochrany daleko efektivnější. Nicméně stálé tlakově odolné úkryty se na území České republiky nacházejí, i když ve výrazně menším množství než v minulosti,“ shrnuje Pavla Jakoubková, mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR, který má kryty na starosti.

Jak dodává, většina ze stávajících úkrytů není ve stavu k okamžitému použití a je nutné jejich uvedení do odpovídajícího stavu. 

Jógová dražba.
Odstartovali jógovou dražbu. Výtěžek poputuje na podporu Ukrajiny

Město Liberec vlastní pouze tři bývalé kryty Civilní obrany. Kryt na Husově ulici, který nikdy nebyl určen pro ukrytí obyvatel a není tedy k tomu ani uzpůsoben. Kryt u Liebigovy vily, který byl budován s ohledem na potřeby ukrytí zaměstnanců a pacientů přilehlé polikliniky a kryt Lucemburská, který jako jediný byl určen pro ukrytí veřejnosti. Je však již dlouhou dobu veden pouze jako improvizovaný úkryt.  

„Všechny tyto kryty CO jsou již dlouhou dobu vedeny pouze jako improvizovaný úkryt. V případě potřeby je tedy možné využívat kryty jako protiletecké, které poskytnou částečnou ochranu před konvenčním bombardováním či odstřelováním. Nelze je však využívat k dlouhodobému ukrytí obyvatel nebo při útoku zbraněmi hromadného ničení, ale pouze pro krátkodobé pobyty,“ říká Jan Král z tiskového oddělení města Liberec. 

V České Lípě se nachází čtyři vojenské kryty. Jeden z nich se nachází pod českolipskou střední průmyslovou školou. Svého času byl jedním z největších krytů v Libereckém kraji a mohl posloužit jako úkryt pro třicítku lidí na několik měsíců. Nyní se k němu nepřistupuje jako ke krytu. „Zpřístupňujeme ho veřejnosti v rámci Dnů evropského dědictví či během školních prohlídek pro žáky. A hasiči zde dělají různá cvičení,“ řekl ředitel Střední průmyslové školy v České Lípě Petr Veselý. 

Podle historika Tomáše Cidliny z českolipského muzea se v České Lípě za druhé světové války používaly jako kryty sklepy budov. Klasické kryty vznikaly až během studené války. „V každém konfliktu trpí civilisté, je ale opravdovým barbarstvím svrhávat bomby a rakety na obydlené oblasti, je zbabělé útočit na nemocnice a nevojenské objekty, toho jsme bohužel nyní svědky,“ zdůraznil historik. 

Michal Janovský a jeho obraz Hannibal.
Českolipský malíř věnuje výtěžek z aukce obrazu na pomoc Ukrajině

Například v Turnově jsou kryty ve stejném režimu jako u výše uvedených měst například na sídlišti Výšinka nebo pod budovou střední uměleckoprůmyslové školy. 

V Jablonci nad Nisou stálé kryty proti zbraním hromadného ničení („protiatomový“ kryt) nebyly nikdy vybudovány, ani protiletecké kryty ve městě nejsou, totéž platí pro kryty pro ostřelování. „Cílené budování jakýchkoliv typů krytů se nepřipravuje. Od roku 1990 se uvedená problematika upozadila a nebyla cíleně rozvíjena. Kryty mají přesně stanovená pravidla na výstavbu a vybavení (dle manuálů vydaných před rokem 1989, novější nikdy nevznikly) a v krátké době je nelze zbudovat,“ doplnil Vratislav Pavlín, vedoucí oddělení krizového řízení města Jablonce nad Nisou. Podobně je na tom podle sdělení zástupců městských úřadů také Tanvald a Železný Brod. 

Dnes je útok otázkou minut 

V Liberci i širokém okolí jsou ovšem desítky různých úkrytů a krytů z období 2. světové války, poválečného období, včetně různých terénních. Mnohé jsou opuštěné. „V Liberci podle odhadů může být takových krytů 100 až 150. Spousta takových úkrytů je i velmi netypických, byly třeba vybudovány jako protiletecké pozorovatelny v období studené války, aby si dovnitř někdo sedl a sledoval, kdyby padaly bomby. Jeden je třeba na kopečku, kde stojí rozhledna Kopanina. Všechny ale spojuje to, že byly navrženy pro krátkodobý pobyt, aby se do nich sedlo a sedělo pár hodin. Ne přečkávalo několik dnů,“ vysvětluje Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci, který se průzkumem krytů a podzemí dlouhodobě zabývá.

Ilustrační foto
Pomocnou ruku Ukrajině podává Liberecký kraj, obce i jednotlivci

Podle Rouse byla filozofie krytů z 50. let taková, že když by vzlétly bombardéry, trvalo by jim několik hodin, než doletí, a tak byl čas na přesun. Dnes je útok otázkou několik minut. „Ukázalo se, že samotné kryty opodstatnění nemají, což dokázala historie. Mnohem podstatnější jsou předběžná opatření. Například za 2. světové války se dělala konkrétní opatření, když se přibližovala fronta a Liberci hrozilo bombardování, které naštěstí nakonec nepřišlo. Nicméně vyklidily se půdy v domech, aby v nich nebylo nic hořlavého, ze stejného důvodu se proti hoření impregnovaly trámy. Ve městě se mezi sklepy prokopaly uličky, aby v případě, kdy by byl zničen jeden dům, mohli lidé vylézt ze sklepa jinou cestou a nezůstali uvěznění. Vždy je ale potřeba zdůraznit, že všechna praktická opatření, která se kdy dělala, byla na konkrétní válku,“ dodává Rous.