Zuzana Bernátová z Liberce působí jako přísedící už dvanáct let. Na začátku u ní stála zvídavost, jak to u soudu chodí. Když zjistila, že zájemců o tuto funkci je málo, rozhodla se pomoci. „Podala jsem si žádost a krajské zastupitelstvo jí vyhovělo. Práce mě zaujala a zůstala jsem u ní,“ řekla Deníku Bernátová. Jak sama přiznala, často je potřeba notná dávka trpělivosti.

Podmínky pro výkon funkce:
• Věk aspoň 30 let
• Občan ČR
• Bezúhonnost
• Svéprávnost
• Zkušenosti a morální vlastnosti
• Trvalý pobyt nebo místo práce v obvodu zastupitelstva, jímž je kandidát volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen
• Negativní lustrační osvědčení
• Nesmí vykonávat některé jiné funkce (poslanec apod.)

Přísedící na rozdíl od soudců nemusí mít právní vzdělání, a přesto mohou rozhodovat o soudních sporech. Jejich hlas má totiž stejnou sílu jako hlas soudce. „Vyjadřují neodborný, ale přitom kvalifikovaný a rozumný názor na věc. Například zda člověk, na kterého byla při přepadení namířena zbraň, měl právo se svojí zbraní aktivně bránit. K tomu je třeba nejen odborné vzdělání, ale i selský rozum,“ přiblížila jejich hlavní roli mluvčí libereckého krajského soudu Karolina Francová. Přínosem je i to, že zvažují sociální aspekty věci a nahlíží na trestný čin takzvaně zdola. „A mohou nosit talár,“ dodala s úsměvem mluvčí. Aktuálně krajský soud disponuje 32 přísedícími, ale více než polovině v průběhu letošního roku nebo v první polovině příštího skončí mandát.

Sama Bernátová, která na plný úvazek pracuje ve školství, si nízký zájem vysvětluje kombinací časové náročnosti a faktu, že výkon funkce není honorován. Přísedící mají nárok na paušální náhradu výkonu funkce 150 korun hrubého denně. „Vzhledem ke svému povolání se zaměřuji na kauzy s mladistvými, které netrvají dlouho a zaberou spíše dny než týdny,“ podotkla.

Martin Kozel (uprostřed) s pekaři.
V Liberci propojili tradici a kvalitu. Za svůj chléb získali regionální ocenění

Každému soudci je přiděleno přibližně dvanáct přísedících, kteří se na rozhodování podílejí a střídají se. Zasedají vždy po dvou a snaží se odhalit důvody, které vedly konkrétního pachatele k trestné činnosti. „Jejich práce jsem si od začátku velmi vážila a postupem času se mezi námi vytvořil vztah plný důvěry a pochopení. Někteří přísedící občas s nadsázkou říkají, že je jejich funkce přijde draho, protože si při cestě do Liberce nakonec vždy něco na sebe koupí, nebo vtipkují, že aspoň udělají něco pro zdraví, protože si zajdou zaplavat,“ sdělila liberecká soudkyně Eva Drahotová.

Podle ní se často jedná o lidi, kterým záleží na morálce, kteří chtějí něco udělat pro své město a okolí a mají dobrý pocit, když je pachateli uložen spravedlivý trest. Někdy mají příležitost vložit do procesu své celoživotní zkušenosti, jindy je zase výhodou třeba i jen jejich prostá znalost lokality. „Trestní řízení pro ně často bývá i technicky zajímavé, zejména v části znaleckého zkoumání v oborech, jako je daktyloskopie, biomechanika nebo soudní lékařství,“ doplnila Drahotová.

Soudkyně Marta Pražáková vidí přínos přísedících v tom, že se mohou více soustředit na průběh líčení a detaily toho, co se dělo v síni, než na samotný písemný spis. „Zatím se mi nestalo, že by mě přísedící při poradě přehlasovali, ale zejména u násilné trestné činnosti, kdy posouzení je založeno na tom, jak je která verze věrohodná podle subjektivního vnímání, se stává, že se právě v tomto hodnocení neshodneme,“ dodala Pražáková.