Cílem je pomoci všem, kdo to potřebují. Prostředkem je slovo a především čas. „Lékař se stará o stav nemocného, ale ne vždy má v danou chvíli čas na to, aby s pacientem mohl probírat důsledky diagnózy. Já ho pro ně mám,“ shrnula vedoucí střediska Jolana Strnadová.

Potřebují obejmout

Jak důležitou roli při uzdravování hraje právě lidská účast a vlídné slovo, potvrdil i ředitel krajské nemocnice Richard Lukáš. „Když jsem byl primářem a kontroloval své pacienty na lůžku, pokaždé jsem viděl, jak člověk, s nímž nějakým neformálním způsobem pohovoříte a nějak vhodně vyjádříte svou účast, okamžitě pookřeje a jaký to má vliv na další léčbu,“ vysvětlil. „Používal jsem takovou metaforu, a sice že pacient potřebuje obejmout,“ dodal Richard Lukáš a vysoce ocenil tým, který se tohoto úkolu ujal.

Mocnou sílu slova, podpory, účasti a naděje zdůraznil i jeden ze tří nemocničních kaplanů, evangelický duchovní Filip Susa. Ten se svými kolegy neslouží primárně jen věřícím. „Těch je mezi pacienty, kteří si naše služby vyžádají, jen asi desetina. Člověk v nemoci často bývá pesimistický, nevidí v ničem smysl. Potřebuje vyslechnout a svěřit se s tím, co ho tíží, od toho jsem tady,“ zdůraznil duchovní. „Určitě ne proto, abych šířil víru, jak si někteří myslí,“ usmál se.

Kromě terapeutky a nemocničních kaplanů patří do podpůrného týmu také dobrovolníci. V současné chvíli jich v nemocnici aktivně působí dvacítka. Jednou z nich je Lucie Jančárková. „Studovala jsem sociální nauky, ale profesně se věnuji něčemu jinému a sociální stránka mi při mé práci chybí. Proto jsem tady,“ řekla. Ve volném čase si povídá s pacienty v léčebně dlouhodobě nemocných. „Není to nic složitého, vyprávíme si o zcela běžných věcech: vaření, marmeládách, cestování, s každým se najde nějaké společné téma a lidé pookřejí,“ popsala mladá žena.

Dobrovolníci pomáhají také na dětském oddělení nebo spinální jednotce, kde se léčí pacienti s porušenou míchou. Často poměrně mladí lidé, kterým jejich plány překazila nehoda a kteří léčbu absolvují s vidinou života na vozíku. Právě tam je psychická podpora nezbytná. Své o tom ví i další z dobrovolníků Petr Výboch. Jako dobrovolník začínal v léčebně dlouhodobě nemocných, pak se ale přesunul právě na spinální jednotku. „Povídám si s lidmi, snažím se jim pomáhat v tom, aby před sebou viděli nějakou budoucnost, vizi, to mi přijde nesmírně důležité,“ vysvětlil.

Dotek psí srsti 

Zlepšení u pacientů, kterým se věnuje se svými zvířecími svěřenci, vidí i canisterapeutka Petra Konečná. „Třeba na jednotce intenzivní péče pro děti jsem měla holčičku, která odmítala s kýmkoli mluvit. S pejsky jí to ale šlo snadno, takže ji vlastně rozmluvili,“ doplnila.