O přežití budou letos opět bojovat poskytovatelé sociálních služeb v Libereckém kraji. Na jejich financování dostal kraj zatím o 55 milionů méně než potřebuje. Podobná je situace v celé ČR – ministerstvo práce rozdělilo letos jen 6 miliard, o 350 milionů méně než loni a o 500 milionů méně, než by letos kvůli vyšší DPH a rostoucím vstupům bylo potřeba.

Liberecký kraj po ministerstvu požadoval 307 milionů korun na provoz domovů pro seniory, azylových domů nebo stacionářů pro postižené. A dostal jen 245 milionů korun. Podle radního pro sociální věci Petra Tulpy (SLK) to způsobí sociálním službám značné problémy, pokud stát příspěvek nezvýší. Musel by je totiž kraj dofinancovat sám.

„Je dost těžké odhadnout, jak se bude vyvíjet ekonomická situace Libereckého kraje v druhém pololetí. Podle těch nejoptimističtějších představ bychom mohli 10 milionů ušetřit z přebytku hospodaření. To ale náš problém zcela neřeší," posteskl si Tulpa.

V dubnu má propad financování řešit i Asociace krajů, samotní poskytovatelé sociálních služeb už dostali za úkol vypracovat podrobnou zprávu s vyčíslením svého schodku. Jestli to vládu přesvědčí, aby peníze uvolnila, není jisté. Třeba loni musela ještě sociálnědemokratická vláda kraje propad peněz v sociálních službách dofinancovat ze svého. Ministerstvo rozdělilo jen část peněz ve druhém dotačním kole, což nestačilo pokrýt požadavky. A o rušení některých sociálních služeb nikdo nahlas mluvit nechce.

„Podfinancované jsou všechny oblasti, kde čerpáme peníze od státu. Počínaje školstvím, dopravou nebo zdravotnictvím. A žádostí, kam přispět z našeho rozpočtu, je nepočítaně. Ještě se o tom budeme muset pobavit, ale více než jednotky milionů už navíc uvolnit nemůžeme," brání se hejtmanův náměstek pro ekonomiku Marek Pieter (SLK) spekulacím o proplacení schodku krajem.

V nejistotě tak zůstávají hlavně lidé pracující v sociální oblasti a ti, kteří jejich služeb využívají. Damoklův meč visí například nad intervenčním centrem pro osoby ohrožené domácím násilím. To pomůže ročně na 300 ženám, které jejich druh či manžel týrá. Pomáhají například osobám, jejichž partner byl vykázán z bytu. Provoz centra stojí ročně 1,8 milionu korun, organizace má na kontě polovinu.

„Máme zaplacené mzdy do května. Co bude pak, nevím. Odmítám si připustit, že třeba některé z detašovaných pracovišť v Jilemnici, České Lípě nebo Frýdlantu prostě zavřeme," říká Ivo Brát, ředitel Centra intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje, které centrum pro oběti domácího násilí zřizuje.

Příspěvky centru jdou z většiny na mzdy zaměstnanců – psychologů. Pokud se příspěvek nezvýší, musel by některý z pracovníků skončit a šíře služeb by byla ohrožena. Přitom práce, kterou zdejší lidé zastanou, je rok od roku větší. Například za první letošní tři měsíce už pomohli 31 lidem, jejichž druh byl vykázán z domu. To je stejný počet, jako za celý rok 2007. O službu je mezi lidmi zájem.
„Jediné, co zatím můžeme pro poskytovatele učinit, je umožnit jim čerpat příspěvek na druhé období roku s předstihem a přitom doufat, že peníze nám stát nakonec dá," slibuje Marek Pieter.

Neklid, který v sociální oblasti panuje, to však nezmírnilo. Situaci totiž zažívají každý rok, jako opakující se seriál. Mnozí poskytovatelé se trendu snižujících se příspěvků přizpůsobili. „Opravujeme jenom věci ve skutečně havarijním stavu, které nepočkají. Nějaké dlouhodobější plánování oprav a rekonstrukcí v současné atmosféře moc nejde," podotkl Radim Pochop, ředitel Domova důchodců Český Dub. Domovy důchodců na to všeobecně jdou tak, že do péče přijímají jen klienty ve 3. a 4. stupni závislosti, kteří mají vyšší příspěvek na péči. Doby, kdy domovy důchodců obývali vitální senioři jako vystřižení z amerických filmů, jsou tak dávno pryč.