Kliknutím zvětšíteNa libereckém náměstí 13. září proběhla demonstrace. Co bylo její cílem?
Jednalo se o demonstraci, kterou jsme chtěli upozornit na transporty zvířat. Akce se konají po celém světě. Demonstrovalo se proti transportům zvířat do zemí mimo Evropskou unii, kde není možné vymáhat užívání evropských zákonů, a hlavně především do Turecka. ČR je třetím největším vývozce skotu do této země. Investigativní reportáže dokazují, že zákony nejsou dodržovány, zvířata jsou usmrcována bez omráčení.
Takže primárně nešlo o zabíjení zvířat, ale poukázání na jejich utrpení?
Přesně tak, není zajištěn dostatek odpočinku, krmiva, vody, zvířata jsou vystresována a na konci cesty je čeká smrt.
Předpokládám, že demonstrace v rámci České republiky neproběhly jen v Liberci…
Máte pravdu, aktivisté se sešli např. i v Praze, Brně, Jihlavě a dalších menších městech.
Jaké konkrétní řešení Obraz jako organizace navrhuje. Čeho chce v této problematice dosáhnout?
Chceme hlavně upozornit na tuto problematiku. Lidé mohou podepsat petici, která je cílena na naše zákonodárce, aby zakázali transport zvířat do zemí mimo Evropskou unii.
Už padlo, že za organizací stála skupina Obraz. Kde všude lze nalézt její pobočky?
Ano, všichni jsme organizace Obraz – Obránci zvířat. Sídlí v Praze a dále existuje několik lokálních skupin, např. přímo zde v Liberci, Brně, pak je skupina pro Pardubický a Královéhradecký kraj.
Kolik členů má liberecká pobočka?
Kolem deseti aktivních členů včetně mě. Jsme nezisková organizace, takže vše děláme zadarmo. Např. v létě promítáme na libereckém náměstí autentické záběry z množíren a kožešinových farem.
Obraz se tedy věnuje dvěma hlavním tématům?
Přesně tak. Kožešinové farmy a množírny jsou dvě hlavní kampaně. Zaměřujeme se na úzce vybraný problém a tomu věnujeme veškerý čas. Samozřejmě ochrana zvířat je velké, komplexní téma. Během roku pořádáme i takové minikampaně, např. na Silvestra proti petardám a v létě „Horko“, kdy upozorňujeme na to, aby lidé nenechávali psi v rozpálených autech. Spolupracujeme např. s Patricií Solaříkovou.
A co patří mezi další činnost organizace a liberecké pobočky?
Přednášíme po klubech na Liberecku, organizujeme benefiční akce, věnujeme se osvětové činnosti a v neposlední řadě se účastníme i akcí pořádaných mimo liberecký okres.
Spolupracujete v Liberci s nějakým dalším subjektem, organizací či dokonce městem samotným?
To přímo ne, ale hodně nás podporuje Pivní bar Azyl, kde se scházíme, a majitel nám pronajímá prostory bez finančního nároku.
Jednoho svého cíle jste dosáhli. Prezident podepsal zákon o zákazu kožešinových farem v České republice.
Jsme rádi, že jsme mohli přispět svým dílem. Aktuálně se nachází v republice 9 kožešinových farem.
Podle údajů ročně zahyne na farmách přes 20.000 lišek a norků…
Ano, chovají se jen kvůli kožešinám. Spíše se vyrábějí z kožešin módní doplňky než přímo kožichy. Pro zvířata je to velmi stresující. Jak lišky, tak norci jsou divoká zvířata. Zavření do malých drátěných klecí už samo o sobě vede ke strádání. Zvířata začnou projevovat poruchy chování, např. liška v zajetí žere svá mláďata (v přírodě se to neděje), běhání dokola z nedostatku podnětů atd.
Jak dlouho bude trvat likvidace farem po podepsání zákonu?
Zvířata jsou na farmě rok, poté dojde k jejich usmrcení. Ta, co tam jsou letos, ještě poslouží bohužel svému účelu, a farmy se zavřou k lednu 2019.
V porovnání s Evropou si stojí Česká republika jak v problematice kožešinových farem?
Aktuálně rozšířila počet zemí, kde platí úplný zákaz chovu, jako např. v Rakousku, Itálii či Německu. Pak jsou země jako Dánsko či Norsko, kde je zakázaný chov lišek, ale povolený chov norků.
Může se stát, že se farmy přesunou do zemí, kde není chov zakázán?
Majitel z Rakouska se přesunul do ČR, nicméně jak se zatím vyjadřují současní farmáři, nikdo neplánuje nic podobného. Navíc zemí se zákazem přibývá…
Jak mohu pomoci a zapojit se do činnosti Obrazu?
Těch možností je celá řada, od podepsání petice přes vytvoření petičního místa až po finanční dary.
A v případě, že se budu chtít více zapojit a stát se aktivním dobrovolníkem?
Můžete kontaktovat vedoucí regionálního skupiny anebo přímo koordinátorku dobrovolníků pro celou ČR (sídlí v Praze). Dobrovolníci jsou z celé republiky, jezdí pak na akce jako např. Měsíc v kleci, kde se na Malostranském náměstí vystřídalo přes dvě stě lidí.
Teď se trochu posuneme od činnosti Obrazu. Jak vy sám jste se k tomuto tématu dostal?
O ochranu zvířat se zajímám už několik let, posledních pět, šest let aktivně, kdy jsem se stal členem Obránců zvířat. Za tu dobu vidím velký posun, a to hlavně díky práci organizací zabývajících se ochranou zvířat.
Takže byste řekl, že lidé jsou uvědomělejší, více se zajímají o dění kolem sebe?
Dle mého názoru ano. V dnešní době existuje mnohem více možností, jak se zapojit a sám pomoci. Velkou zásluhu na tom nese osvěta a propagační činnost organizací. Myslím si, že jen díky kampaním se větší část veřejnosti dozvěděla, že existuje něco jako kožešinové farmy a množírny.
Jak vy sám vnímáte činnost a působení Obrazu?
Ve způsobu dobrovolnictví a prezentace se vnitřně s ním ztotožňuji. Před tím, než vznikl, jsem se účastnil několika menších akcí, ale to mě přímo nenaplňovalo.
Dobrovolnictví bývá často časově náročné… Navíc člověk musí u toho stíhat své povinnosti.
Zabere to spoustu času, ale ta námaha za to stojí. Na druhou stranu, aby člověk nevyhořel, nemůže žít jenom tím…
Vy jste se posunul o level výše, a kromě dobrovolnictví jste vegan. Předpokládám, že to s tím úzce souvisí.
S vegetariánstvím jsem flirtoval už na střední škole, ale až ve dvaceti jsem se stal vegetariánem a o dva roky později veganem, takže je tomu už pět let. Bylo to z etických důvodů, nikdy jsem nepovažoval maso za něco, co nutně potřebuji k životu. A když jsem se dostal k informacím, jak probíhá chov zvířat, byla to jasná volba. A maso mi opravdu nechybí (smích).
Jak akceptovalo vaše rozhodnutí okolí? Setkal jste se s podporou nebo jste zaregistroval spíše negativní ohlasy?
Ze začátku tomu nikdo moc nevěřil. Tedy vegetariánství ještě ano, veganství už ne. Hlavní roli hrála obava okolí kvůli zdravotním problémům.
Vegetariánství a veganství lze označit za styl života. Hodně se o tom mluví, řada českých i světových celebrit se ráda chlubí, že nejí toto a tamto. Nicméně často se jedná o pozérství…
Já jsem stoprocentně na rostlinné stravě. Na druhou stranu se u vegetariánů často setkávám s tím, že jídelníček není stoprocentní, ale za sebe si myslím, že je fajn, když člověk udělá ve svém jídelníčku změnu.
Čtenář reportér
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
