Do Křižan se tuto sobotu vrátil jazyk původních obyvatel, vysídlených po druhé světové válce. Pro německé rodáky, kteří se sem už podesáté sjeli, celebroval mši napůl v češtině a napůl v němčině litoměřický biskup Jan Baxant.

Současně požehnal čtyřem nově zrestaurovaným vitrážím, na jejichž obnovu se farnosti podařilo získat evropské dotace.

„Je dobře, že se setkání rodáků konají. Přispívají ke smíření původních obyvatel a přistěhovalců,“ podotkla za místní Marie Čejková, jejíž rodina si v malebné obci postavila chalupu před třiceti lety. „Kostel není v dobrém stavu. Kdyby tady Němci zůstali, vypadal by určitě jinak,“ doplnila.

Chtěli kdysi natřít střechu nazeleno

Křižanský kostel zaplnilo asi čtyřicet rodáků a jejich potomků. Někteří z nich museli ujet až 800 kilometrů.„Cítím ke kostelu velkou odpovědnost. Je to kus historie. Sami vidíte, že i dějiny se dají změnit a že usmíření je možné,“ promluvil po mši k původním obyvatelům starosta Křižan Václav Honsejk.

Biskup Jan Baxant při vysvěcení vymalovaných oken připomněl, že čtyři vitráže, které se podařilo zrestaurovat, dávají naději, že se podaří zachránit celý zchátralý kostel. Jeho základy jsou gotické, první zmínka o kostelíku pochází z roku 1384. Za baroka byl v 17. století přestavěn.

Za bývalého režimu se v kostele sv. Maxmiliána sloužily mše jen sporadicky. Jak prozradil správce farnosti Michal Olekšák, komunisté chtěli střechu natřít nazeleno, aby kostel nebyl z dálky vidět. Také plánovali přeměnit jej na sklad pneumatik. Není divu, že tolik let kostelík jen chátral. „Mým hlavním úkolem tady je jej opravit. Restaurování vitráží přišlo na 650 tisíc, většinu z těchto peněz zaplatila Evropská unie. Polovinu ze spoluúčasti dala obec,“ řekl Michal Olekšák.

Vitráže už v hodině dvanácté, neboť hrozilo, že z nich začnou vypadávat skla, opravila firma Jaroslava Skuhravého z Nového Boru.„Okna pocházejí z konce 19. století. Barvy byly slezlé, obličeje jsme museli malovat znovu. Kdyby začala vypadávat sklíčka, už by je nikdo nedal dohromady,“ řekl Jaroslav Skuhravý, jehož ateliér opravoval skla přes dva měsíce.„Vitráže dávají kostelu atmosféru, bez nich je kostel mrtvý,“ dodal.