Liberec zasáhla revoluce pohyblivých obrázků jako blesk z čistého nebe. První provizorní kina vznikala v Reichenbergu jen několik dní, potom co bylo první kino zbudováno v Praze. Promítalo se v sále tělocvičny v Jablonecké ulici, potom ve Varšavě ve Frýdlantské ulici .

Jména hlavních měst spřátelených států

Jako další pak začalo promítat filmy 31. ledna 1914 Komorní kino (německy Kammerspiele), které většina z nás zná pod jménem Lípa. O svůj původní název přišlo kino spolu s ostatními v roce 1948, kdy byla slavnostně a symbolicky všechny kina zbavena „kapitalistických a buržoazních názvů," jak píše Gabriela Volná ve svém článku s názvem Ohlédnutí za dobou, kdy Liberečané chodili rádi do kina. Městská kina pak byla pojmenována po hlavních městech tzv. spřátelených států. Komorní kino, které už se v té době tak jmenovalo, se tak stal Bělehrad.

„Tam se však záhy objevil problém Jugoslávie, která se nechala spojenectvím zcela podmanit, přestala ideologicky vyhovovat, a tak se kino dočkalo nového, neškodného a ryze českého jména Lípa," uvádí Garbová .

Zdravá konkurence

Kino Lípa pak více než 90 let soupeřilo víceméně úspěšně s dalšími kamennými kiny ve městě a mezi filmovými nadšenci si získalo řadu pravidelných diváků. Konaly se zde filmové festivaly, promítalo se pro děti i pro důchodce. Na premiéry sem přijížděli i filmoví tvůrci. Zdravá konkurence kinu nevadila, provozoval ho zkušený „cinefil" Karel Mužák, který kino Lípa a Varšava vedl od roku 1994, kdy proběhla jejich privatizace. Soukromí majitelé mu pronajímali budovy s filmovými sály za symbolickou částku tisíc korun a on se postaral o dramaturgii a zajišťoval chod kina.

Zlom přišel v roce 2008, kdy do Liberce vtrhlo první multikino a diváci začali ubývat ve velkém. Kino přestalo promítat pravidelně a při životě ho držely jen projekce Filmového klubu.

V loňském roce pak vypršela lhůta 15 let, kdy musel majitel udržovat kino v provozu. Na promítačku a sedačky v sále se od té doby práší.