Pět redaktorů se vydalo s odhodláním na konečnou tramvaje v Horním Hanychově, k restauraci Sport, kde zmíněná společnost koloběžky půjčuje. Nutno říci, že někteří i s obavami o své zdraví.

„Koloběžku jsem přebírala s velkým strachem, nicméně zaměstnanci, kteří nám ji vydávali, mě ujistili, že na nich jezdí i naprostí amatéři. To mě trochu uklidnilo,“ říká jedna z našich redaktorek Petra Rejsková.

Zbylí čtyři, včetně mě, vypadali hrdinně, ale jsem přesvědčená, že v každém z nás dřímala alespoň malá nejistota po celou dobu, kdy jsme se vezli i s koloběžkami sedačkovou lanovkou na hřeben pod Ještědem.

„Úplně ze mě strach opadl, když jsme sjeli první úsek, ze Skalky na Pláně. Na poměrně jednoduchém úseku dostane člověk koloběžku takzvaně do ruky a získá nějakou jistotu,“ pokračuje Petra Rejsková. Na Pláních došlo na velkou debatu mezi zúčastněnými, jakou trať ze tří možných zvolí. Napoprvé jsme to zřejmě s odvahou přehnali a vydali se na trať označenou K1.

Trochu jsme se přecenili

„Po sjetí první poměrně náročné části a po pohledu na druhou, ještě strmější, jsme se rozhodli, že to asi nezvládneme a pokračovali jsme místo uzounké pěšinky po široké cestě. Sice parádní svezení, ovšem jak jsme se tak pěkně rozjeli, tak jsme sjeli z cesty a vyloupli se u Spáleniště,“ pokračuje redaktorka.

Takže z příjemného svezení v chládku lesa jsme se rázem dostali do pozice, kdy jsme pěkně v parnu na sluníčku koloběžky tlačili po chodníku do kopce. To nás však neodradilo a jednohlasně jsme odsouhlasili další jízdu.

Tentokrát jsme však byli chytřejší a z Plání jsme vyrazili po trati K2. Pohodlná a široká cesta některé z nás vybičovala k takovým rychlostním výkonům, že zcela jistě souhrou několika faktorů, a to zběsilé rychlosti, kluzkého povrchu cesty po dešti a prudké zatáčky, to kolega Jan Vrabec neustál a mně se naskytl veselý pohled na jeho parakotoul do příkopu.

„Je-li vám vaše zdraví milé, tak když to přepálíte, nepokoušejte se moc prudce brzdit. Ještě lepší rada je to nepřepálit, ale koho by to pak bavilo. Těch pár kotoulů a škrábanců za to stálo,“ radí potencionálním zájemcům o svezení se koloběžkou Jan Vrabec.

Zbytek cesty už jsme všichni přečkali bez úhony na zdraví a do jednoho nás mrzelo, že jsme se za zábavou na Ještěd vydali pozdě odpoledne a nestihli jsme tak další jízdu, protože lanovka již byla mimo provoz.

Bahnu se zřejmě nevyhnete

I já však čtenářům přidám jednu radu, zejména pak dámám. Pokud se rozhodnete jízdu na koloběžkách z Ještědu vyzkoušet, rozhodně si s sebou vemte věci na převlečení.

Sice se nezpotíte, pokud nezabloudíte a nesjedete z cesty, ovšem obzvlášť v letošním proměnlivém počasí se zřejmě jako my setkáte s mokrými cestami a vzhledem k tomu, že jsou koloběžky konstruovány bez blatníku, jako blatník slouží vaše nohy, záda, hruď a v některých případech, pokud opravdu frčíte, tak i obličej.

Zeptali jsme se i jednatele společnosti Sport Investment Group Radka Šenka, co jej přivedlo na myšlenku atrakci v Liberci zavést. „Máme zkušenosti z jiných středisek, že sjezd na koloběžkách je velmi oblíbený. V Jizerských horách zatím tento typ nabídky chyběl a v ještědském areálu jsou k provozování ideální podmínky,“ vysvětlil Radek Šenk s tím, že ovšem koloběžky nejsou jediné, co společnost nabízí.

„Půjčujeme zároveň downhillová kola. V areálu pod Ještědem je k dispozici dráha s překážkami, takže kdo si ji chce vyzkoušet, může si u nás půjčit kompletní výbavu, přilbu a chrániče, včetně páteřního,“ doplnil jednatel Sport Investment Group. Společnost působí celoročně, takže v zimě pro změnu nabízí půjčování lyží a snowboardů, a kromě toho pak nabízí zajištění outdoorových aktivit, jakou je například paragliding, lukostřelba, vodáctví a spoustu dalšího.