Často se ale Václav Dvořák setkává s tím, že jeho knihy sdílí a čte celá rodina. „Zakládám si na tom, že píšu „chytře“ a že se v mých knihách nevyskytují nesmysly. I když dáme velký prostor fantazii, nutně to neznamená, že při čtení příběhu nemáme používat hlavu,“ řekl Dvořák v rozhovoru pro Deník.

Před čtyřmi lety jste představil čtenářům svět Písečníků a nyní vychází druhý díl. Proč je mezi oběma díly takový odstup?
Čtyři roky se mohou zdát jako dlouhá doba. Nesmíme ale zapomínat, že jsem mezi oběma díly Písečníků napsal a vydal příběh Já, Finis. A také se bavíme o něčem, co na českém literárním trhu docela chybí, tedy o původní české literatuře pro mládež. Nechybí samozřejmě úplně, ale českým autorům povětšinou vychází kratičké novely. Všechny mé knihy jsou ale romány, tedy složitější a nepoměrně delší útvary, jejichž napsání zkrátka zabere více času. Jsou sice mnohem plodnější autoři, kteří mají na kontě více „kusů“, ale mně dává větší smysl pokoušet se tvořit příběhy, které si lidé budou chtít přečíst vícekrát, sdílet je s rodinou a ke kterým se třeba vrátí i příští generace.

Zvolil jste název Písečníci a probuzení krále. Můžete přiblížit čtenáři, jaký příběh ho čeká?
Příběh sice pokračuje 27 let po událostech v prvním dílu, ale hrdiny najdeme přesně tam, kde jsme je opustili. Právě se probouzí z hibernace. Moc času ale na rozkoukání nemají a brzy dostanou spoustu nových úkolů. Čtenáře kromě setkání s oblíbenými postavami a se starými motivy čekají i návštěvy cizích planet a seznámení s historií celého světa. Poodhalíme také původ hlavního hrdiny a budeme sledovat Tomášovo nerozhodné našlapování okolo děsivé temnoty a tajemných zpráv, které dostává. Příběh už několik čtenářů četlo a shodli se, že je ještě čtivější než díl první.

close info Zdroj: Deník zoom_in V mezičase vyšlo druhé vydání Písečníků, v čem se liší oproti prvnímu?
První díl Písečníků – Písečníci a bludný asteroid – je úspěšnou knihou, které se jen u nás prodalo přes 20 tisíc výtisků. Takový úspěch už si o druhé vydání přímo říkal. V něm přibyly nové ilustrace, na které při původním vydání již nezbyly peníze, a kosmetickou změnou prošel i text. První díl Písečníků se tak celkovou výpravností přiblížil druhému dílu, který vychází nyní.

V čem je podle vás svět Písečníků originální, zajímavý?
Nemyslím si, že by moje knihy sklízely úspěchy díky světům, ve kterých se odehrávají. Tou hlavní ingrediencí úspěchu jsou sympatické postavy a příběh, který zažívají. Zakládám si na tom, že píšu „chytře“ a že se v mých knihách nevyskytují nesmysly. I když dáme velký prostor fantazii, nutně neznamená, že při čtení příběhu nemáme používat hlavu. Nejen proto si mé knihy oblíbili i dospělí, tedy rodiče a prarodiče mých cílových čtenářů, kterými jsou děti od 9 let. Troufám si tvrdit a zpětné reakce mi potvrzují, že mé knihy jsou ideální pro společné čtení rodičů s dětmi.

Někteří autoři využívají beta čtenáře. Používáte podobný postup?
Ano, hned několik. Asi málokterý autor se obejde bez oponentury. Zvláště u dlouhého románu, i když ho píšete několik let, nemůžete vše domyslet. Potřebujete zkrátka někoho nezaujatého, kdo vychytá případné nelogičnosti nebo jiné chyby. Mými beta čtenáři jsou lidé, kteří sami píšou, vědí, na co se zaměřit, a dokážou i poradit. Díky nim se vždy podaří dostat text na vyšší úroveň.

Vše se zdražuje včetně papíru, musel jste i vy přikročit k navýšení ceny?
U svých prvních knih jsem s cenou ještě nehýbal, ale u nových Písečníků jsem byl nucen jít s cenou nahoru. Náklady nenavýšila jen cena za papír, ale především celobarevný tisk kvůli ilustracím a rozsah příběhu. Kniha Písečníci a probuzení krále má více než 500 poctivých stran. Jsem asi trochu „jiný“ nakladatel, ale na svých knihách nešetřím. S novými Písečníky se mi naštěstí podařilo uspět v konkurenci zavedených nakladatelů a získat příspěvek na vydání od ministerstva kultury. Pomohli i čtenáři, mám za sebou úspěšný předprodej.

Lidé šetří, kde mohou, a knihy pro řadu z nich nejsou nezbytnost. Jak sám vnímáte situaci na knižním trhu?
Lidé dnes nakupují obecně méně a týká se to samozřejmě i knih. Věřím ale, že rodiče budou i nadále podporovat čtenářství svých dětí a třeba budou i více vybíraví, zkrátka dají přednost opravdu kvalitním knížkám. Rodiče či prarodiče se mohou orientovat podle literárních ocenění, nahlédnout mohou třeba do katalogů Nejlepší knihy dětem, což je každoroční výběr nejlepších českých knihy pro děti a mládež. Je také dobré také znát triky nakladatelů. Dnešní knihy sice mívají lesklou líbivou obálku, ale uvnitř občas najdeme tlustý nekvalitní papír a téměř prázdné stránky. Obří font umožňuje i kratičký příběh nabízet jako román, jelikož tloušťka knih prodává. Moje knihy sice nejsou nejlevnější, ale určitě patří k nejvýpravnějším – barevné ilustrace, kvalitní papír, pevná vazba a přiměřeně velký font – a v poměru cena výkon jsou jednoznačně na špičce. I proto si své knihy vydávám sám. Mám za to, že moje příběhy si nejlepší možnou péči zaslouží.

Jakého literárního úspěchu, ocenění si nejvíce vážíte?
Mé první dvě knihy Já, Finis a Písečníci a bludný asteroid se dostaly do zmíněného výběru Nejlepší knihy dětem, Já, Finis byl za ilustrace oceněn Zlatou stuhou a získal Cenu čtenářů Magnesia Litera. Ale opravdu nejvíce si vážím úspěchu jak u malých, tak velkých čtenářů. Skutečnost, že mé knihy čtou často rodiče s dětmi, ať už spolu, nebo se o knihu přetahují, že knihy nakupují školy na společné čtení nebo jako dárek pro děti, to vše mě jako autora motivuje, abych ve psaní a vydávání svých příběhů pokračoval.

Máte za sebou úspěšné vydání tří knih, považujete se už za zavedeného autora? Máte nějaký další sen, cíl, kterého byste chtěl dosáhnout na literárním poli?
Líbí se mi ono okřídlené „cesta je cíl“. Cílem je tedy nadále psát a vydávat knihy, které přinášejí lidem radost a třeba i trochu toho ponaučení. Samozřejmě na sobě, jako na autorovi, chci i nadále pracovat. A pokud bych zmínil nějaký sen, potom je to vydání mých knih v zahraničí. Úspěch u nás, kde se už podle všech měřítek můžu považovat za zavedeného autora, bohužel za našimi hranicemi vůbec nic neznamená.

Plánujete křest knihy a následné besedy?
Křest knihy Písečníci a probuzení krále proběhne v Knihkupectví a antikvariátě Fryč v Liberci 14. září od 18.00, kam všechny čtenáře srdečně zvu. Další besedy mít určitě budu. Potkávat se se čtenáři je velice inspirativní.

Máte rozpracované další projekty? Budou se moci čtenáři těšit na další díl ze světa Písečníků?
Čtenáři se určitě těšit mohou, knihy psát nepřestávám a v tom je nezklamu. Ale jakou knihu představím příště a kdy přesně to bude, si zatím nechám pro sebe, v tomto si nechávám naprostou tvůrčí svobodu. Jen prozradím, že druhý díl Písečníků, ačkoliv má opět uzavřený děj, rozhodně není poslední.

V čem vás psaní příběhů naplňuje? Neuvažoval jste, že byste vyzkoušel i jiný žánr?
Neuvažoval. Jsem přesvědčený, že autor má psát o tom, co zná, nebo čemu rozumí. Uspět se dá v jakémkoliv žánru, pokud je příběh samotný napsaný dobře. Kdo by třeba tušil, že maminky budou se svými dětmi číst Písečníky a bludný asteroid – román o dětech ve vesmíru z daleké budoucnosti? Psaní příběhů mě baví samo o sobě. Ale když mi napíše rodič nějakého malého čtenáře, že se jejich syn či dcera či oni samotní naplno ponořili do děje nějaké mé knihy, nebo že si jejich děti díky mým knihám našly cestu ke čtení, najednou ve své činnosti vidím i jiný smysl. Třeba, že svými příběhy pomáhám lidem k návratu ke knihám a přináším jim radost.