„Síly zla a dobra se do sobe pustí se vší parádou. Ale i s humorem. Ten je kořením života stejně jako česnek,“ řekl spisovatel.

Jak se zrodil nápad na knižní sérii Emil a upíři?
Když jsem v roce 1999 získal za svoji knihu povídek Jsem město Cenu Jiřího Ortena, potkal jsem na jedné literární akci svou bývalou učitelku literatury z vysoké školy, Ivonu Březinovou. Mezitím se z ní stala uznávaná autorka knížek pro děti. A ona mě nezištně nakontaktovala na redaktorku z Českého rozhlasu Magdalenu Šorelovou, která sháněla autory pro původní tvorbu pro děti. Nejdřív jsem Magdě, dceři Václava Šorela, autora mého milovaného komiksu Vzpoura mozků, vyprávěl po telefonu příběh o partě kluků, co si hrají na Ayrtona Sennu, a pak jsem od roku 2000 pro ni napsal spousty pohádek, dobrodružných příběhů, fantasy, sci-fi. Díky tomu setkání vznikly i mé dva televizní večerníčky: Dětský zvěřinec, namluvený Martinem Dejdarem, v roce 20008. A Bílá paní na hlídání s hlasem Marthy Issové. První série měla premiéru 2013 a druhá na konci roku 2019.

Co se dělo dál?
To nastavení na vymýšlení poutavých nápadů pro dobrodružné příběhy pro děti mě donutilo dělat si poznámky. Takovou banku nápadů, abych po schválení dramaturgickou radou mohl začít psát.
A jeden z těch nápadů byl na kluka, který by se mohl nechat zapsat do Guinnessovy knihy rekordů v pojídání česnečky. Česnektarián. Vymyslel jsem si pro něj i slovo. Pochopitelně musel udržovat vysokou hladinu česneku v krvi kvůli upírům. Ale až v roce 2017 jsem postavě kluka dal jméno Emil a nechal jsem ho přes nečekané prázdniny u dědy a babičky na hřbitově v městečku Hrob, kde řádí upíři, dopracovat k lásce k česneku a nebojácnosti pravého upírobijce. Tentokrát už ovšem nápad dostal rovnou knižní podobu.

Čím jste se inspiroval?
Využil jsem i svoje dětské vzpomínky na hřbitov, kam nás často se sestrou brala babička, a pro nás to byla kouzelná zahrada jak z Trnky a zároveň trochu erbenovský horror. Knížku jsem pojmenoval Neboj se, vždyť máš česnek. Rukopis se moc líbil ilustrátorce Iloně Komárkové. Ta zkusmo nakreslila malého Emila a pár obrázků a tehdejší redaktorka edice Pikola Lucie Šavlíková navrhla, aby nezůstalo jen u jedné knížky, která vyšla v roce 2018. Byl jsem zvyklý z rozhlasu na seriály, a tak jsem rád svolil.

Aktuálně vyšla v pořadí čtvrtá kniha. Co na hlavní hrdiny ve zkratce čeká?
Kdo četl třetí pokračování série Kdo se bojí, nesmí do školy! už ví, že malé, ale velmi žíznivé upírky Ela a Hela se staly nečekaně spolužačkami Emila a jeho kamarádů. Na pražské škole si mají doplnit, co všechno na hřbitově zameškaly. Ale ve skutečnosti samozřejmě lační po krvi, takže všichni žáci i učitelé jsou v ohrožení. A v právě vycházející čtvrté knížce Česnek útočí, se vším zatočí se do sebe síly zla a dobra pustí se vší parádou. Ale i s humorem. Ten je kořením života stejně jako česnek. (úsměv)

Na podzim by knižní série měla vyjít i jako audioknihy, že?
O audioknize mluvilo nakladatelství už od první knížky. Umožnili mi vyslovit svá přání. Sepsal jsem pár tipů. A protože rád neměním vítěznou sestavu, abych použil sportovní termín, vybral jsem si herce, kteří už mé texty namlouvali. Naďu Konvalinkovou, ta skvěle ztvárnila mou Bílou paní na hlídání v rozhlase. Marthu Issovou, která mluví Bílou paní na hlídání v televizním večerníčku. Táňu Medveckou jsem měl v nedělní pohádce Neberte nám Ptáka Loskutáka, za niž jsem získal Prix de Bohemia v Poděbradech za scénář. Nechyběl Miroslav Táborský. Jeho hlas zazněl v mé sci-fi Polepšovna na konci Vesmíru a v dramatickém seriálu Poslední dny dinosaurů pro pořad Meteor v roce 2018. Na mém seznamu byl i Michal Isteník, dnes slavný Eda ze seriálu Most. Ten pro brněnský Český rozhlas načetl na pokračování můj román Muž bez ženy není člověk a obdivoval jsem ho i v Oblomovovi v Divadle v Dlouhé. Nakonec však nakladatelství vybralo Kamila Halbicha. Nic jsem nenamítal. Obdivoval jsem ho před lety jako knížete Myškina v Idiotovi v Divadle pod Palmovkou. Výborný rozhlasový herec a dabér, navíc liberecký rodák.Těším se na jeho podání.

Snažíte se, aby postava hlavního hrdiny měla nějaký vývoj?
Ano, na začátku byl Emil smutný, městský kluk, co si moc nevěřil. Až boj na život a na smrt s upíry ho zocelil a naučil ho spoustě věcí. S každým jeho dalším dobrodružstvím žasnu, jaké získal sebevědomí, nápady a organizační talent. Teď je schopný být hlavou party nejlepších kamarádů. A všichni jsou zarytí česnektariáni.

V čem si myslíte, že je tato série originální? Proč by po ní měli rodiče a dětští čtenáři v té záplavě knih pro děti sáhnout?
V každé knížce je recept na jídlo s česnekem. Dá se podle ní vařit a stát se česnektariánem. (úsměv) Ale vážně. Myslím si, že dnes jsou děti často chráněny před nepříjemnými pravdami. Všechno se jim lakuje narůžovo. A hřbitov s upíry, kteří žízní po krvi, a zranitelné krčky dětí nepřelakujete. Takové věci nedělali bratři Grimmové, Erben ani Andersen. Nedělám to ani já. O každé vítězství se musí dobro porvat. A příště zase nastane temná doba, kdy zvítězí aspoň na chvíli zlo kvůli rovnováze. Nebo bude remíza. Dědeček Leopold toto učí svého vnuka Emila. Neznamená to, že by děti byly ochuzené o černý humor. Vždyť děti černý humor milují. Vzpomeňte si na strašidelné historky vyprávěné v noci ve stanu na táboře. Pak je ještě jedna okolnost. Ale nejsem v ní úplně objektivní. Silné charaktery. S postavami se můžete ztotožnit. Mít je rádi. A Komára je ve svých obrázcích pěkně trefila.

Jaké máte další plány na literárním poli?
Během koronavirové karantény mě požádal literární časopis Host o reportáž z Tokia. Strávil jsem totiž oslavy třiceti let od listopadových změn v Evropě 1989 na Evropském literárním festivalu v Tokiu. Největší hvězdou tam byl Jonas Jonasson, autor slavného Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Sám jsem tam představil japonský překlad své knihy Co si vyprávějí andělé? – fantasy všedního dne. Vyprávění o strážných andělech zaujalo v roce 2011 japonského bohemistu Kenichi Abeho. Po katastrofálním zemětřesení a Fukušimě se mu líbila představa, že na každého myslí jeho strážný anděl a Japonci takovou tradici nemají. Vedle toho mě požádal ředitel Českého centra v Izraeli Robert Mikoláš o povídku z časů koronaviru. Česká centra ve světě totiž vymyslela projekt, který začal v Berlíně Martin Krafl, že když se spisovatelé nemohou potkávat se svými čtenáři naživo, dají o sobě vědět povídkami. Povídku Dva v tom jsem už poslal do Tel Avivu. Knížka povídek českých autorů by měla vyjít někdy na podzim.

Na čem aktuálně pracujete?
Patřím ke generaci spisovatelů, která u nás začínala s reklamou, dost dlouho jsem se živil jako reklamní textař. A kamarád Pavel Sobek, básník a muzikant, se svým nakladatelem vymysleli projekt s pracovním názvem Povídky z reklamního podsvětí. Oslovili mě, jestli bych se nezapojil, souhlasil jsem. Žánr povídky miluji. A protože v reklamě působili, nebo ještě působí takoví skvělí tvůrci jako Tomáš Belko, textař a saxofonista Sta zvířat, Oto Klempíř, zakladatel mých oblíbených JAR, a Petr Stančík, autor roztomilé knížky Mlýn na mumie, tak jestli se zúčastní, mohla by to být báječná společnost.

Na Databázi knih má série vcelku pozitivní ohlasy. Sledujete hodnocení a popř. se snažíte čtenáře vyslyšet?
Ohlasy sleduji. Těší mě třeba, když mi zavolají z knihovny, že knížky ze série Emil a upíři si děti nejvíce půjčují, proto mě zvou na čtení a besedu. Vlastně ta osobní setkání se čtenáři dělám rád. Zažívám bezprostřední reakci a ta mě nabíjí. Nejsem spisovatel na volné noze, učím na pražském gymnáziu český jazyk a literaturu a tvůrčí psaní, takže volného času mám opravdu málo, ale jarní prázdniny se snažím využívat k tomu, že jezdím taková turné pro malé čtenáře v rámci republiky. Někdy se podívám i do zahraničí. Četl jsem už pro české děti v Belgii a v Anglii. Pro středoškoláky v Polsku.

Píšete raději pro děti nebo pro dospělé?
Mám to rád vyvážené. Snažím se spravedlivě střídat psaní pro děti a pro dospělé. I z pohledu na mé vydané knihy se to dá poznat. Když píšu pro dospělé, vždy řeším nějaký problém, s něčím, co se mi na světě nelíbí, se hodlám poprat a přes příběh si s tím vyrovnat účty. Vstupuji do takového ringu a tam na mě čeká Muhammad Ali. Jsem z toho pak totálně zmlácený. Prožívám takové střídání nálad nahoru a dolů. Je to opojné, ale nedá se to rychle opakovat. Zatím poslední knížka pro dospělé Největší muž na světě – legionářské romaneto – mi například umožnila nahlédnout, jak křehké jsou jistoty, kterým věříme. A co v nás posiluje zbabělce, nebo hrdiny. Oproti tomu věnovat se psaní pro děti a potažmo rodiče (protože věřím, že dětem čtou) žádný ring nepřipomíná. Jsem znovu dítětem na táboře po večerce a padl na mě los, abych vyprávěl ostatním příběh, který ještě neslyšeli. Abych je postrašil, rozesmál i dojal. Je to takové chytání bobříka fantazie. Dětská hra.

Nezpůsobila koronokrize komplikace ve vydání knihy?
Ano, způsobila. Vlastně Česnek útočí, se vším zatočí! měl vyjít už 4. května. Na květnovém Světě knihy bych za normálních okolností knížku křtil. Veletrh byl pochopitelně zrušen. Navíc jsem přišel o čtení pro 240 dětí v městské knihovně v Mostě. V Mostě jsem vyrůstal, takže jsem se těšil. Naštěstí vymysleli, že celé čtení 45 minut natočím na video a pošlu. V karanténě jsme takto chodili se ženou on-line do Divadla na Vinohradech. Ale vzhledem ke krizi, kterou očekává literatura kvůli kvartálu bez knihkupectví a knihoven, je posun vydání knížky na konec května ještě zlatý. Snad si čtenáři najdou cestu ke knihám, když už jsou z home officů a on-line výuky u monitorů počítačů celí tumpachoví. Chápu, že teď všichni chceme ven do volné přírody a rozletět se z karanténní klece jako ptáci, ale právě, že na zahradu, do hor, k přehradě si můžete vzít klasickou knížku.

Pavel Brycz (*28. 7. 1968 Roudnice nad Labem)
Prozaik, básník a scenárista. Píše pro dospělé i pro děti. Laureát Ceny Jiřího Ortena 1999 za knihu Jsem město, která pojednává o městě Most, industriálních Pompejích zničených kvůli těžbě hnědého uhlí.
Dále Prix de Bohemia 2005 za komediální rozhlasovou pohádku s písničkami Neberte nám Ptáka Loskutáka a Státní ceny za literaturu 2004 za román Patriarchátu dávno zašlá sláva, ságu ukrajinsko – německo – české rodiny v časech krvavého 20. století. Zlatou stuhu IBBY 2011 získal za dětskou knížku Bílá paní na hlídání.
Je autorem dvou televizních večerníčků: Dětský zvěřinec (2008) a Bílá paní na hlídání (2013 a 2019). Falešnému mesiáši 17. století z Haliče je věnován jeho magický román Svatý démon (2009). V roce 2014 vydal román Muž bez ženy není člověk, který pro Český rozhlas v roce 2017 načetl Michal Isteník, herec z populárního TV seriálu Most. V roce 2017 představil také legionářské romaneto Největší muž na světě, groteskně pojatý příběh anabáze českých legionářů v Rusku.
Je autorem úspěšné série upírských komedií Emil a upíři. První knížka série Neboj se, vždyť máš česnek (2018), už čtvrté pokračování Česnek útočí, se vším zatočí (2020). Celá série vychází také jako audiokniha v podání hece Kamila Halbicha.
Na konci roku 2019 se zúčastnil Evropského literárního festivalu v Tokiu, kde představil japonský překlad své knihy Co si vyprávějí andělé? – fantasy všedního dne.
Dlouhodobě spolupracuje jako scenárista s Českým rozhlasem a textař s hudební skupinou Zdarr, ex-členů kapely Laura a její tygři. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků.