Zpasání objektů do Ústředního seznamu kulturních památek je výsledkem spolupráce Národního památkového ústavu (NPÚ) se samosprávami měst Liberce a Hejnice.

Historie objektu libereckého kina sahá až do let 1908–1909, kdy na bývalé parcele, sloužící jako ovocná zahrada, vyrostla budova podle projektu Alfreda Hübnera, která byla využita pro čtyři obchody. Právě tato původní přízemní budova dala základ budoucímu kinu, které vzniklo ještě téhož roku podle úprav stavebních plánů Roberta a Ernsta Peuker. Plně elektrifikované kino s názvem „Elektrisches Jubiläums-Theater“ a s kapacitou 234 diváků patřilo k prvním a nejmodernějším zařízením svého druhu v severních Čechách.

„Zásadní úpravy se dočkalo až po první světové válce. Přestavbu kina a zřízení hromadných garáží vypracovala v projektu, který předkládal moderní návrh ovlivněný stylem art déco, liberecká architektonická kancelář Effenberger & Noppes. Po druhé světové válce si kino neslo název Mír a v průběhu druhé poloviny dvacátého století procházelo různými drobnějšími stavebními úpravami zejména interiérů,“ informovala Alžběta Sakařová z NPÚ.

V 60. letech minulého století získalo kino současný název a jeho provoz byl ukončen v roce 2008. Chátral až do doby, než v roce 2012 se kolem budovy zformovala skupina absolventů architektury Technické univerzity v Liberci, usilující o její záchranu v rámci spolku Zachraňme kino Varšava. „Liberecké kino představuje jeden z nejzajímavějších objektů svého druhu na našem území, což souvisí zejména se spojením dvou zcela odlišných funkcí, biografu a hromadných garáží, které jsou kvůli terénu umístěny nad kinosálem,“ poukázal upozor na jedinečnost budovy kina Martin Ouhrabka z oddělení evidence památek NPÚ.

Kulturní památkou se stala i budova školy v Husově uilici v Liberci, kterou navrhl v roce 1910 talentovaný architekt Oskar Rössler. Po dokončení stavby zde zahájila vyučování dívčí reálná škola. Od roku 1934 budovu využívalo státní gymnázium, na které v roce 1945 navázalo gymnázium reálné. Po jeho přestěhování v roce 1949 objekt slouží především k primárnímu vzdělání.

Budova se dochovala v historicky věrohodném stavu pouze za drobných úprav nutných k vlastnímu provozu. „Není pochyb o tom, že máme co do činění s architekturou prvního řádu, která svou pravdivostí a nadčasovostí oslovuje po více než sto letech i současného pozorovatele. Jedná se o vynikající příklad neoklasicistního pojetí autorské moderny, příznačné pro německé jazykové oblasti českých zemí v prvních dvou desetiletích dvacátého století,“ zdůraznil Ouhrabka.

Prohlášení kulturní památkou se dočkala také klasicistní vila s prvky art deca Emila Simona v Hejnicích. Vilu si nechal postavit podle návrhu Rudolfa Bitzana v roce 1917 Eduard Fritsch, majitel mechanické tkalcovny Fritsch & Co. O čtyři roky později ji i s rozsáhlým pozemkem odkoupil továrník Emil Simon.

Poslední úpravou v duchu art deco prošel objekt po roce 1935, kdy objekt získal jablonecký exportér Carl Witt. Ten nechal dokonce v prostorách zahrady vybudovat kapličku zasvěcenou sv. Antonínovi. Tato drobná stavba na základech historické vodárenské věže se však do současnosti nedochovala. Po roce 1945 sloužila vila až do roku 2021 jako mateřská školka.

„Vila postavená dle plánů Rudolfa Bitzana s pozdějšími stavebními úpravami přesahuje svými architektonickými kvalitami hranice města a řadí se mezi jednu z nejzajímavějších staveb širšího regionu, která se dochovala ve velmi autentickém stavu.“ dodala památkářka Petra Šternová.