Nemocnice bez dluhů. Sen českého zdravotnictví. V takové kondici zanechává generální ředitel Luděk Nečesaný Krajskou nemocnici v Liberci svému nástupci, bývalému šéfovi traumacentra Richardu Lukášovi. Sám zůstává na pozici pro řízení zdravotní péče. V ní se podle svých slov chce snažit „léčit“ ta nejbolavější místa. Například zefektivnit ve stávajících podmínkách provoz tak, aby KNL mohla i nadále poskytovat špičkovou medicínu, kterou má a ne tu, kterou musí dělat za ostatní. Tedy za nemocnice, které kvůli nedostatku lékařů odmítají pacienty. Ti pak logicky často i s běžnými problémy skončí v Liberci.

Která jsou ta hlavní bolavá místa, o kterých mluvíte? Týkají se rovněž personálu?

Ani ne tak v počtu lékařů. ten se dokonce hodně zvýšil, což ukazuje, jak se KNL rozvíjí po medicínské stránce. Horší je to se sestrami. Jejich počet se sice nesnížil, ale protože jsou na nás kladeny stále složitější nároky, potřebujeme jich pro stávající oddělení mnohem víc. Reálně bychom uvítali 30 až 50 sester a laborantů. Současný stav by byl dostačující pouze za situace, kdy bychom se mohli věnovat pouze pacientům z Liberce plus superspecializované péči. Takhle jsme bohužel nuceni přetěžovat zdravotníky, kteří musejí dělat přesčasy, a jen finanční kompenzace nestačí.

Které další úkoly vás čekají?

Musíme se velmi intenzivně věnovat dokonalému sdílení operačních sálů a intenzivních lůžek. Naše nemocnice už praská ve švech. Hlavně operační sály. Tím, že používáme moderní metody a technologie, jsou operace pro pacienta mnohem bezpečnější a méně náročné na hojení, na druhou stranu náročnější na čas na sále. Také je potřeba sladit péči s úhradovými vyhláškami. Vytěžit maximum z minima, které máme k dispozici. Tahle práce má svůj smysl, protože já fakt nejsem ten, co by někde zůstával do počtu. 

Nelitujete přeci jen svého rozhodnutí odejít z funkce generálního ředitele?

Ne. Já myslím, že je dobře, když se občas taková změna stane. Pro mě je velkým uklidněním, že budu budu dělat práci, která mě baví. Už se nechci pořád navenek s někým dohadovat a obhajovat svou práci, věřím, že ty výsledky za mnou vidět jsou. Stejně tak věřím, že se stejně jako v případě mého syna podaří dovést ke zdárnému konci mé obvinění, budu se moci nadechnout a plně se věnovat práci pro liberecké zdravotnictví.

Jak vidíte budoucnost zdravotnictví obecně?

Vždycky, když se chystá nějaká změna, obvykle trestá ty nejschopnější. Čekáme jak se vyřeší problém bonusové politiky. Zatím se pokoušíme vytvořit finanční rezervu pro případ, že řešení bude bolestivé. Letošní rok končíme se ziskem 70 milionů, na účtě máme nějakých 150 milionů. Když se to vyřeší dobře, budeme je moci na další nutné investice nebo odměny zaměstnancům. Když špatně, nezbude nám nic jiného než se vyrovnat s pojišťovnou s tím, že bonusy nebudou. Když nebudou dlouhodobě, budeme se s tím umět poprat, ale bude to bolet. Pojišťovny teď bonusy řešit musí, protože někdo napodával různá trestní oznámení, ale nevěřím tomu, že by je zdravotnickým zařízením chtěly sebrat trvale.

Ale řada politiků bonusy interpretuje jako určitou šedou ekonomiku…

To je právě mylná interpretace. Bonusová politika znamená, že existují nemocnice, které si umí se svými dodavateli vyjednat lepší ceny, než jaké jsou v sazebníku VZP. Problém je, že někde se tyto peníze ztrácejí. To ale není náš případ. My hrajeme fér. Peníze vedeme na zvláštním účtu a uvádíme je jako zdroj příjmu. Proto jsme také nebyli oslovováni Vrchním státním zastupitelstvím.

Jak vidíte nového ministra zdravotnictví?

Jsem rád, že to po dlouhé době není nikdo z velké fakultní nemocnice. Některé jeho názory jsou velmi sebevědomé, ale jsou založeny na racionalitě a přál bych mu, aby se mu minimálně podařily do společnosti dostaly. Obávám se ale, že jeho horizont přežití bude tak krátký, že nestihne implementovat vůbec nic. České zdravotnictví je neefektivní moloch a rozhýbat ho bude hodně těžké.

Kde je hlavní problém?

Myslím, že v primární neochotě politiků přiznat lidem, že české zdravotnictví je zadarmo, ale že máme jen na to, na co máme. Je třeba vytvořit páteřní síť nemocnic s dostupnou péčí. Dále oddělit medicínu akutní a plánovanou a také bychom rádi, aby šly peníze za pacientem. To se bohužel neděje, platí se paušálně. Na nás se přitom valí stále víc akutní péče z Frýdlantu, ze Semil a z České Lípy, což při paušálních platbách znamená, že musíte utlumit plánované zákroky a z pacienta se tak bohužel koncem roku stává jakýsi nechtěný hmyz, který nikdo nechce.