Některá setkání se uskuteční, aniž k nim spějete. A nebo právě proto. Pomyslíte na kartářku a jedna z nich vám zčista jasna zavolá. Náhoda, řeknete si?

Prozradila jste, že vaše původní profese je zdravotní sestra. Jak jste se vůbec dostala k vykládání karet? A je to schopnost, nadání nebo cvik?

V první řadě se člověk narodí s potřebou pomáhat druhým, proto jsem zvolila dráhu zdravotníka. Začínala jsem mimochodem na onkologii.

Byl to váš výběr?

Řekla bych, že šlo o řízení osudu. Někdo mi řekl, že je tam volné místo a já tam bez velkého rozmýšlení šla. Měla jsem pocit, že právě tam je potřeba pomáhat nejvíc. Často jsem si tam kladla otázku: „Proč?" Asi nejsilnější to bylo, když jsem se setkala s nemocným dítětem…

A kdy nastal ten zlom, kdy jste se dostala ke kartám?

Už v té době mě esoterika hodně přitahovala. Ještě v nemocnici jsem vykládala kolegyním karty, protože mě to bavilo. Naučila mě to moje teta, sama vyhlášená kartářka, která poznala, že mám pro to stejný cit. Tím hlavním impulzem byla asi její smrt. Když už věděla, že umře, poprosila mě, abych se téhle cestě věnovala. Není to asi náhoda, moje životní číslo je 9 a v tarotu tato číslice symbolizuje Poustevníka, také se někdy říká Stará duše. A těm je pomoc druhým souzená.

Znáte svůj vlastní osud?

Znám a to díky svým kolegům, k nimž se obracím pro radu. Správný kartář nikdy nevykládá sám sobě, protože myšlenkou a přáním je výklad ovlivnitelný.

Na co se lidé ptají karet nejčastěji?

Minulý a možná ještě trochu letošní rok byl hodně tíživý z pohledu financí, takže to je hodně velké téma. Lidé se ptají, zda ustojí náročnou finanční situaci, zda se dokážou dostat třeba z dluhů…

Neodkážete je v takovém případě spíš na finančního odborníka, někoho, kdo dokáže dluhy konsolidovat?

Ano, i tak mohu poradit, karty naznačí, že musí hledat pomoc u někoho takového a je pak na nich, zda tuto pomoc využijí.

Jaký typ lidí k vám nejvíce chodí? A vypozorovala jste například, zda určité životní zlomy přicházejí například v určitém věku?

To není jednoznačné. Do životního rozcestí se člověk dostane ve dvaceti, stejně jako v padesáti. Chodí za mnou třeba ale i lékaři, kdy si najednou začnou klást otázku, zda jsou tam, kde jsou, správně. Jeden můj bývalý kolega, velký pragmatik, za mnou také přišel a nechal si poradit od karet, smál se sám sobě, ale věděl, že potřebuje někam nahlédnout.

Co nám vlastně karty dokáží říct? Označí realitu, které se má člověk řídit, nebo spíš odkryjí to, co sami v podvědomí tušíme a jen se neumíme nebo nechceme správně rozhodnout?

Jednak potvrdí, protože tarot je takové zrcadlo naší duše. Odhalí na vás všechno, já dokonce i poznám, kdy si mě chce někdo jen vyzkoušet a nepotřebuje opravdu pomoc. Karty ale rozhodně nemohou nikomu řídit život a ani já nejsem ten, kdo za ně rozhodne nebo jim něco nařídí. Karty vyjeví realitu, a je na každém, jak se rozhodne. Ale to musí udělat jedině on sám.

Používáte k „věštění" jen karty nebo třeba i kávovou sedlinu, kyvadlo a podobné pomůcky?

Používám i kyvadlo, ale fakt je, že karty už někdy k výkladu nepotřebuji. Kartář vyzrává, a postupně jsou schopnosti rozvinuté natolik, že karty nebo kyvadlo drží v ruce jen proto, aby nepůsobil jako šarlatán. Ale v podstatě to funguje jako automatické písmo nebo kresba, karty ke mně mluví a já informaci předávám. Prostě to přichází. Důkazem je to, že si sama výklad nepamatuju.

Na jakém principu vlastně výklady fungují?

Karty jsou prostředek, který ke mně pomocí symboliky mluví, ale základ je, že se na toho člověka musím napojit. Na jeho kroniku života. Říká se tomu Akáša. Zabývám se hodně karmou duše. Jinými slovy, my si na tenhle svět přineseme nějaký úkol a máme ho splnit. Když se nám to nepodaří, musíme to zkoušet znovu a znovu. Často jdou lidé cestou roky. Přetlučou v sobě co cítí a drží se zuby nehty toho, co mají nebo dělají. Třeba si nevyberou ke studiu školu, na kterou cítí, že by chtěli, ale něco vystudují a dělají to po celý život. A pak – někdy dřív, někdy později, u někoho třeba až v šedesáti, to bouchne. A pak přijdou za mnou a ptají se, proč to, co šlo celá léta, najednou nefunguje. Opustí manželku nebo práci. Když má někdo být třeba knihovník, asi těžko bude spokojený jako bagrista a naopak.

Dokážete lidem „naservírovat" to, co karty odhalí nebo musíte být také tak trochu psycholog, odhadnete, kdo pravdu unese a kdo ne?

Jak už jsem naznačila, karty mluví samy. Ale každý, kdo ke mně přijde pro pomoc, musí mít pocit, že mu bylo pomoženo, že mu byl ukázán správný směr, nikdy ale nebudu nikomu mazat med kolem pusy. To nepomůže. Proto vždycky raději dopředu říkám: Ptejte se jen na to, na co chcete slyšet pravdivou odpověď. Jinak se dozvědí i to, co třeba nechtěli slyšet a na co nejsou připraveni. Jednou za mnou přišla žena s otázkou, zda má půjčit větší obnos peněz člověku, kterému důvěřovala. Karty jí poradily jednoznačně. Nevěřila tomu a přišla nejen o peníze, ale zároveň i o kamaráda…

Věštby a otázky na budoucnost i závažná rozhodnutí provázely lidstvo v celé jeho historii. Od domorodých kouzelníků a šamanů, přes uznávané instituce, jakými byly ve starých a vyspělých kulturách věštírny, až po čarodějky. A jak je na vašem příkladu vidět, potřebujeme znát odpovědi na otázky z jiného, nehmatatelného prostoru stále…

To věštění, jak říkáte, vycházelo z kultu wicca, který se vlastně prolínal celou historií už od Egypta.

Druhý směr, který nás Evropany ovlivňoval, vychází z keltské moudrosti. Dodnes se věští z keltského písma, z run. Ty byly určitým symbolem toho, co se dělo v životě nebo v přírodě. I tarotové karty jsou určitou symbolikou.

Moje teta říkala, že jde o určitý druh víry. Lidé musí něčemu věřit. Ale musí to i vidět. Proto určitá symbolika nebo rituály, jako když šaman přivolával déšť a skutečně začalo pršet. Zázrak říkáte si? Ne, je to jen věc víry, hluboké myšlenky, přání.

Pokud si člověk něco hodně přeje, určitě k tomu dospěje, ovšem musí to vycházet zevnitř, z pocitu, že je to správné. Z hloubky duše. I ten největší ateista se upíná k Bohu v okamžiku, kdy třeba onemocní dítě. Ale jsou přání a přání a určitě mezi ně nepatří vyhrát ve sportce…

Jenže takový šaman, věštec nebo čaroděj se lehce ocitl v nepřízni, pokud vyjevil pravdu, která se nemusela líbit, zkrátka šlo o rizikové povolání.

Provozovala byste ho, i kdybyste se třeba narodila ve středověku, nebo v době inkvizice?

To se nedá potlačit. Obávám se, že by mě asi upálili…

Co říkáte na obrovskou záplavu nejrůznějších televizních věštíren? A dá se vůbec vykládat nebo dokonce léčit na dálku, přes televizi?

Přes televizní obrazovku nebo na dálku se dají vykládat karty, ale určitě se nedá čistit karmu pomocí pálení nějakých papírků nebo dokonce léčit! To je jen balamucení lidí. Znám hodně kolegů, kartářů, kteří v televizi karty vykládají a jsou dobří, ale jako všude se najde i hodně šarlatánů. A také – každý kartář není pro každého. Musí vám „sednout", abyste mu mohl věřit.

Když jsme u médií, říkala jste, že vás mí kolegové z moravského Deníku žádali, abyste odhadla nebo uhádla výsledek jednoho důležitého zápasu. I to umí karty?

Nehádám ani neodhaduju, takže ani nedokážu říct skóre. Ale můžu se karet zeptat třeba na to, jestli vyhraje Zlín a karta ukáže, že výsledek bude dobrý, i když třeba hodně vydřený…

Zítra začíná MS v ledním hokeji, dokázala byste z karet vyčíst, jak dopadneme?

Otázku je třeba správně naformulovat, takže se můžeme zeptat, jak se bude dařit Čechům. (míchá karty…)
Bohužel, té mety, kterou si naši dali za cíl, ani zdaleka nedosáhnou. Bojím se, alespoň v tuto chvíli, že pro naše kluky bude mít účast na mistrovství jepičí život.