Letiště v Hodkovicích spí teď v zimě jen zdánlivě. Ačkoliv letištní plochu zatím pokrývá sníh, už teď se tu chystají na novou sezonu. A také na nové piloty. Už zanedlouho začne jejich výcvik. Přihlásit se do něj může každý, kdo chce vidět svět z výšky, ovládat větroně, stoupat ve vzdušných proudech a nechat někde dole starosti a těžkosti všedních dnů. Ten, kdo létání propadl, ví dobře, o čem je řeč. V Hodkovicích je takových nadšenců spousta.

Zdejší aeroklub patří mezi naše plachtařské velmoci. Jeho členové se na českých soutěžích pravidelně umisťují v první desítce a neztratí se ani v mezinárodní konkurenci.

Z padesáti plachtařů jich závodně létá patnáct. A zasklená vitrína v kanceláři náčelnice provozu, jak se vedoucí letiště Haně Vokřínkové říká, mluví svými trofejemi za své.

Ona sama je mistryní světa v bezmotorovém létání z roku 2005. Vedle defilují poháry mistra republiky Jana Loudy, čtvrtého nejlepšího juniorského plachtaře na světě. Mezi nejmladší plachtařskou generaci patří i Matěj Charouz a Tomáš Jiřičný. „Honza Louda vyhrál republiku jako nejmladší z kategorie dospělých,“ upozorňuje Hana Vokřínková. Sama létá od patnácti, stejně jako její syn, mimochodem vítěz plachtařského mistrovství republiky akademiků. Zatímco na řidičák máte nárok až v osmnácti, do větroně můžete usednout už s čerstvou občankou v kapse.

Opačně není získání pilotního průkazu nijak limitováno. „Musíte splňovat zdravotní nároky,“ vysvětluje Hana Vokřínková a dodává:

„Školení teorie trvá osm týdnů. Teorie představuje 40 výukových hodin. Zhruba v polovině dubna se přechází na praktickou část, následují samotné lety a v srpnu je žák připraven na složení pilotních zkoušek.“

Znát musíte nejen základy aerodynamiky, mechaniky letu a meteorologie, což je u bezmotorového létání zásadní, ale také navigaci, letecké přístroje a předpisy.

„Pilot větroně musí ale také vědět něco o konstrukci letadel a důležitým předmětem je i lidská výkonnost a znalost lidské anatomie, tak aby člověk věděl, co s jeho organismem udělá přetížení, jak vám je ve dvou tisících, když máte rýmu a proč je potřeba ve výšce nad tři tisíce metrů kyslíkový přístroj,“ vypočítává vedoucí letového provozu Hana Vokřínková.

Součástí pilotního průkazu je také členství ve zdejším aeroklubu.

„Členové získají pilotní výcvik za poloviční cenu, než je tomu v komerčních pilotních školách,“ dodává náčelnice. To představuje zhruba 40 až 50 tisíc korun. V Aeroklubech je to mezi 20 až 25 tisíci korunami.

„Pro naše členy je běžné, že si v aeroklubu členství musí odpracovat,“ připomíná, ale jedním dechem zároveň dodává, že pomáhat při mytí a údržbě letadel letištním mechanikům utužuje vztah k samotnému létání.

„Tím se lišíme od komerčních škol,“ vysvětluje Hana Vokřínková, podle které nejde jen o práci a létání, ale vlastně o životní styl. Více informací najdete na www.hodkovice.info.

Neznám dobrého řidiče, který by zároveň nebyl dobrým pilotem

O tom, jak získat pilotní průkaz pro bezmotorové létání, jsem si povídala s mistryní světa v této disciplíně Hanou Vokřínkovou a jejím synem Radkem Zimou, který v její rodině představuje třetí generaci plachtařů.

Co je to bezmotorové létání?

Jde o způsob létání bez motoru, kdy piloti využívají stoupající vzduch, ať už ohřátý sluncem nebo stoupající před horským svahem. Kluzák neboli větroň je vytažen motorovým letadlem Zlín 226 nebo legendárním typem Zlín 142 na vlečném laně. Po odpoutání využívá zpravidla k dalšímu stoupání termiky, tedy teplého vertikálního proudění vzduchu. Polohu v těchto termických stoupavých proudech udržuje pilot kluzáku kroužením, takže stoupá ve spirále.

Do jaké výšky může větroň vystoupat?

V našich podmínkách až do 7 000 metrů

Jak probíhá pilotní výcvik?

Jak jsem už říkala, výuka teorie trvá osm týdnů, poté následuje pozemní příprava, instruktor vysvětluje způsob pilotáže, kontrolu padáku, praktickou obsluhu letadla a také provedení předletové prohlídky. To je stejné, jako u velkého dopravního letadla, kde kapitán před letem fyzicky zkontroluje všechny důležité součásti letounu. U větroňů je kontrola mechanických částí neméně důležitá.

Kdy se pilot - čekatel poprvé dostane do vzduchu?

Zhruba v polovině dubna, ale v té době už musí být perfektně připraven, jinak ho nepustíme. Nejprve jde o takzvaný seznamovací let, kdy letadlo ovládá ještě instruktor. Adept se seznámí s pocity a naučí se hledat významné orientační body letiště. Při dalším vzletu už řídí sám, ale instruktor sedí za ním a má k dispozici stejné ovládací prvky a může kdykoliv zasáhnout. Je to bezpečnější než v autoškole, kde je k dispozici pouze jeden volant…

Co všechno musí pilot adept zvládnout?

Jeho prvním úkolem je udržet se vůbec ve vzduchu rovně, a to není nic lehkého, když zjistí, že se pořád kácí k jedné straně, po zvládnutí rovného letu se naučí zatáčet. V další lekci se učí zvládat nezvyklé polohy, například umět vybrat vývrtku. Jde o to, aby si uměl poradit v každé situaci, proto k výcviku patří i zvládnutí mimořádných případů. Umět zvládnout krizi, nezmatkovat, protože každá, i nebezpečná situace je zvládnutelná, jen se musí vědět, jak ji řešit. Dá se to srovnat s tím, kdyby se v autoškole učilo, jak dojet bezpečně s autem, kterému selhaly brzdy. Je to věc nácviku a vypěstování zdravých instinktů.

Kdy poprvé usedne do kokpitu sám?

Zhruba polovinu výcviku nalétá s instruktorem, zbytek už sám. První samostatný, sólový let je pro mnohé mnohem významnější, než samotné pilotní zkoušky. Dostat se poprvé sám do vzduchu je událost, svátek. Instruktor kontroluje pilota ze země pomocí vysílačky a dá se to přirovnat tomu, kdy se řidič pohybuje po autodromu.

Jak se pozná dobrý pilot?

Jednoduše se dá říct, že kdo je dobrý a pohotový řidič, je i dobrý pilot. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by dobrý řidič špatně létal.

Co vede lidi k touze létat?

To je různé, pro řadu z nich je to vášeň, když se čtrnáct dní nedostanou do vzduchu, pociťují skoro abstinenční příznaky. Pro jiné je to zase jen druh sportu, který chce vyzkoušet. Další lidi vede k pilotnímu průkazu zkouška vlastních možností, pro jiné zase jen věc image. Je to různé, ale nejvíc jich asi přitahuje radost z létání, svoboda pohybu, touha oprostit se od problémů, které zůstanou dole…

A jaká je další cesta poté, co pilot získá zkoušky?

Někdo sem jenom chodí, aby si půjčil letadlo a zalétal si. Pro někoho je to začátek cesty, pokračuje ve zkouškách na motorových letadlech a může skončit třeba u aerolinek. No a samostatnou kapitolu tvoří ti, co létají závodně, co berou plachtění jako sport. V ČR je asi 3,5 tisíce plachtařů, aktivně jich závodí asi dvě stovky.

Čím je hodkovické letiště tak atraktivní pro lidé z celé ČR i zahraničí?

Má skvělou polohu a nádherné vyhlídkové trasy Sychrov, Český ráj, Jizerské hory. Právě díky blízkosti hor má i skvělou termiku. Slunce se opírá o kopce kolmo a díky tomu se tvoří kumuly, mraky, díky nimž letadlo vystoupá až o hodinu dřív než třeba na letišti v Mladé Boleslavi nebo jinde v kraji.