„Když jsem se obdobím druhé světové války i dál do minulosti zabýval, tak mi jednoznačně vychází, že Liberec byl hlavně městem sléváren. Ono to má si svou logiku. V 19. století, kdy tu vznikaly textilky, tak těžko jezdili s koňským povozem někam do Brna, aby odtamtud přivezli velký stav. To se vyrábělo všechno tady, na místě. A všechno to pak vygradovalo právě za druhé světové války, kdy byl Liberec největším centrem pro válečnou výrobu," popisuje Rous a prstem přitom ukazuje na oranžově zbarvené domy, které historizující mapě vévodí.

„Třeba tady, kde je teď křižovatka u viaduktu u Františkova, tam byla v polovině minulého století skrumáž továren, kde byly hned tři slévárny vedle sebe. Za války se tam pak dělaly motory do tanků Tiger. V Doubí se třeba zase dělaly součásti do motorů ponorek. V centru města měla i sídlo firma Kontakta, kde se dělaly už zmíněné tanky Tiger a vedle zase řízené bomby," ukazuje Rous do prostoru dnešního Papírového náměstí.

NOVÁ MAPA Ivana Rouse o situaci v Liberci na jaře 1945 ukazuje vše, co souviselo s válkou.

Pak se posunuje k Pastýřské, kde dnes sídlí policie. „Tady se vyráběly části letadel, o kus dál byla továrna Eduarda Tögla, tam se dělaly velké kusy pancéřové techniky. Dneska kolem toho domu chodíte a ani vás nenapadne, co se tam dřív dělo. Třeba na Letce v Růžodole, kde je dnes autoservis, je pořád v náznaku vidět továrna, tam se odlévaly pancéřové dveře a sloupy vysokého napětí. To, co má dnes člověk spojené s Vítkovicemi nebo Kladnem, tak toho byl za války Liberec plný."

Kde sídlilo gestapo

Právě mapa Liberce v květnu 1945 ukazuje, kde všude průmyslová výroba byla. Označené jsou i domy, ve kterých sídlilo gestapo, kde měly kanceláře NSDAP nebo Hitlerjugend. Nechybí ani vyznačené pracovní tábory, stejně jako trasa obchvatu Liberce. „Ten obchvat měli Němci dobře vymyšlený, šel vlastně oblastí pod Ještědem a kopíroval pak tok Lužické Nisy. Ústit měl v prostoru Sokolské, zhruba tam, kde je dnes Benzina. Z něj pak měly být odbočky do dalších částí města, klidně bych ten projekt oživil, byl dopravně smysluplnější než to, co je tady teď," směje se Rous.

Mapu vracející Liberec o více než 70 let zpátky se rozhodl vydat, protože toto téma není příliš zpracované. „Jen si vezměte ty továrny, skoro nikdo o nich neví. Po válce z nich Rusové odvezli co mohli, část jich pak sama pozvolna zanikla. Často jsem se také setkával s vyprávěním pamětníků, že někde něco zajímavého bylo a že to bylo vedle kanceláře Hitlerjugend. Přesný objekt si ale nepamatují. Tak jsem to dal všechno do kupy, a teď vím, že ta kancelář byla v horní části Chrastavské ulice."

V archivu na stavebním úřadu, ale i jinde, tak strávil Ivan Rous stovky a stovky hodin. „Bral jsem z kartotéky jeden dům po druhém a hledal, co v nich za války bylo. Zatím je hotové centrum Liberce, ale dojde i na ostatní části města. Jsou tam i zakresleny starší katastry, takže je vidět, kudy vedly dřív staré cesty," líčí Rous. Právem přitom na sebe může být pyšný. Jde totiž o první mapu u nás, která takovýmto způsobem zachycuje nějaké historické údobí.

Ještě před samotným Libercem vydal Rous historickou mapu Hrádku nad Nisou, která vyšla vloni. Ukazuje Hrádek rovněž na jaře 1945 včetně míst, kam dopadly pumy, kde byly zajatecké a pracovní tábory apod. Kromě toho tam jsou zanesené i všechny štoly, průzkumné vrty a další díla související s těžbou hnědého uhlí a také geologické složení hornin pod celým Hrádkem.

Mapa Liberce bude mít šest dílů a jejich součástí budou i knihy, kde budou jednotlivé lokality a témata blíže popsány. První část má vyjít ještě letos.