Není kavárna jako kavárna. Zatímco v některých baristé servírují degustační menu, ve Story café mají návštěvníci možnost ochutnat opravdové příběhy skutečných lidí a ptát se na detaily z jejich života. Autoři projektu Živá knihovna, která už funguje v Liberci dvanáct let, totiž přišli s další vzdělávací metodikou.

Story café se zaměřuje na práci s příběhy od A do Z a je určena všem vzdělávacím institucím, od knihoven přes základní, střední a vysoké školy až po firmy. Pomáhá rozvíjet kritické myšlení, empatii a digitální dovednosti nenásilnou formou a do větší hloubky. Zaměřuje se i na změnu postojů a boj proti stereotypům a předsudkům. „Nová metoda reaguje na trhliny v Živé knihovně. Nejpodstatnější pro nás bylo umožnit účastníkům takové akce, aby si prožili příběhy zpovídaných ještě do větší hloubky,“ řekl její tvůrce a ředitel organizace Liberecká občanská společnost Antonín Ferdan.

Metodika má čtyři moduly, které se dají kombinovat podle potřeb a zaměření organizace. První modul učí zájemce pracovat s vlastním příběhem, ptát se, vést empatický rozhovor a hledat příběh v každém z nás. „Tady nám byla hodně inspirací narativní psychologie a metody pro rozvoj kritického myšlení,“ upřesnil Ferdan. Druhý modul se zaměřuje na zpracování příběhů budoucích vypravěčů, zatímco ten třetí představuje samotná akce Story café. „Z nabídky příběhů si účastníci v počtu od deseti až do dvou set vyberou tři příběhy, ve kterých si mohou postupně 'listovat' a zároveň rozvádět všechny myšlenky pomocí myšlenkových map na stolech,“ popsala průběh další tvůrkyně nové metody Lucie Příšovská.

Následuje poslední část, která využívá některé principy divadla utlačovaných. Posluchači si vyberou jeden z klíčových okamžiků zvoleného příběhu a ten poté analyzují pomocí zmrzlého obrazu včetně dramatizace. „Vymodelují a hledají všechna možná řešení situace a jejich dopady. Tím se značně posílí i schopnost vcítit se do vypravěčů a schopnost kriticky posuzovat svoje chování a jednání,“ dodala Příšovská.

Celý proces si budou zájemci moci bezplatně osvojit prostřednictvím sepsaného manuálu. Podmínkami jsou dodržení maximálního počtu účastníků na jeden příběh, apolitické použití a bezplatnost pro návštěvníky. „Aktuálně vzniká i česká varianta webové stránky a manuálu, pro univerzálnější použití jsme ho totiž psali v angličtině,“ sdělil Ferdan.

Vybírané příběhy jsou různorodé a nejčastěji se zaměřují na silné společenské předsudky či na komunitní rozvoj. Celé vyprávění začíná otázkou pro rozpoutání dialogu. „Každá správná kniha se totiž pozná podle toho, že v nás zanechá více otázek než odpovědí. Na této filosofii stavíme celou metodu,“ zdůraznil tvůrce Story café. „Obecně platí, že vybraný mluvčí musí být schopen a otevřen mluvit výhradně o sobě v 1. osobě jednotného čísla a musí být připraven sdílet svůj příběh,“ doplnil.

Kvůli koronavirové epidemii autoři metodiku představovali hlavně on-line. Mají za sebou aktivity v Polsku a na Slovinsku. Teprve v Liberci proběhlo nedávno poprvé setkání naživo. Účastníci konference si mohli vyslechnout i vyprávění občanského aktivisty Jana Šolce či hudebníka Jakuba Děkana. „Vidíte slzy u čtenářů a zjišťujete, co je za nimi, a nakonec se dozvíte, že jsou to slzy štěstí. Někdo měl konečně možnost mluvit o svém zamlčovaném traumatu jako anorexie, bulimie, týrání či rakovina, máte chuť dělat tuto akci každý týden,“ podotkla Příšovská.

V nejbližší době plánují tvůrci metodiku Story Café prezentovat na dalších setkáních a šířit ji po celé republice. „Doufáme, že manuál bude natolik soběstačný, že nás nebude potřeba k tomu, aby s touto metodou někdo začal pracovat. A kdyby přece jen bylo nutné zpočátku pomoci, jsme na to připraveni,“ uzavřel Antonín Ferdan.