VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kaťuše střílely přes náš barák. Na hřbitově byly hromady mrtvých

Liberecký kraj – Přinášíme další díl nového seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje. Další díl vyjde za dva týdny, opět v sobotním vydání Deníku. 

29.7.2018
SDÍLEJ:

Anna Rychlovská Skálová.Foto: Deník / Blanka Daníčková

Život této paní by mohl být scénářem napínavého filmu. Přesto 91letá Anna Rychlovská Skálová patří v Domově pro seniory ve Františkově v Liberci k těm nejveselejším klientům. Vitální seniorka v rozhovoru pro Deník vzpomíná na své dospívání během druhé světové války. Tu prožila na Slovensku. 

Jaká je vaše nejvzdálenější vzpomínka z dětství?
Bydleli jsme v podnájmu ve slovenském Sabinově, žila jsem tam s maminkou a sestrou. Žily jsme skromně, ale svorně. Na dětství mám ty nejhezčí vzpomínky. Chodila jsem s maminkou do lesa, na maliny, pomáhala jsem, kde se dalo, protože jsme vyrůstaly samy. V Sabinově jsem taky chodila do školy, do měšťanky, a to bylo všechno. Maminka mě chtěla dát na učení na švadlenu a domluvila to u Židovky, ale Židé odešli. A jedna Slovenka, která taky byla švadlena, řekla mamince, že mě nevezme, jedině, že by jí musela dát každý měsíc 30 korun, abych se tam mohla učit. Maminka řekla ne, protože na to neměla. Měla tehdy důchod jenom 80 korun, a to by zaplatila nájem a co by nám pak zbylo. Ale i tak mám na dětství nejhezčí vzpomínky.

Pomáhala jste určitě mamince i v domácnosti, že?
Vždycky jsem měla nějakou práci. Ať to bylo u Bulhara nebo v lesní školce. Ve čtvrté nebo páté třídě jsem chodila do školy s jednou Bulharkou a její rodiče říkali: „Aničko, pojď nám pomoci.“ Tak jsem k nim chodila plít nebo třeba připravovat zeleninu na trh, omývat ji a tak. To jsem dělala asi do patnácti let. Ve čtrnácti jsem šla na posluhu, k jedné úřednici u notáře. Ale dlouho jsem tam nebyla, protože se stěhovali do Prešova a já od maminky nechtěla.

To bylo za 2. světové války?
Jistě. Já prožila v Sabinově všechno, třeba frontu. V té době mi bylo patnáct. Když se blížila fronta z Dukelského průsmyku, tak nám řekli, že musíme jít dělat zákopy. Jenže co bych já jako holka vykopala? Tak jsem se přihlásila do Německa na zemědělskou práci. Šla jsem v březnu a v květnu mi bylo šestnáct let. Zůstala jsem tam do listopadu a pak se vrátila zpět, a to se blížila ta fronta. A ještě rok se bojovalo u Dukly. 

Když se přiblížila fronta, co jste dělali? Nebáli jste se?
To přišla informace, že musíme jít pryč, opustit chalupu. Jenže moje maminka si před Vánoci sekerou poranila nohu a do ničeho se nemohla obout. Tak se nedalo nic dělat. Zůstali jsme v baráku a nikam nešli. Fronta se přes nás přehnala. Byli tam nejdřív Němci, pak zase Rusové a zase Němci. Ale řeknu vám, Němci se chovali dobře, nezkřivili nám ani vlas. Rusové přišli 6. ledna 1945.

A jak to bylo s Rusy?
Jeden voják přišel potokem, byl celý v bílém, protože byl sníh. Za ním přišla celá banda a hned se vyptávali, jak to, že tam jsme. A maminka, protože pocházela z Podkarpatské Rusi, tak se s nimi domluvila. Vysvětlila jim, proč jsme zůstali. A tehdy se do našeho velkého pokoje naládovalo sedmnáct, dvacet Rusů. Přinesli si od sousedů slámu, rozhodili to na zem a tam se poukládali, jeden vedle druhého. Mezi nimi byl i doktor, ten spal na kanapi. Já s maminkou v posteli. Zůstali u nás asi tři dny.

Zažili jste i ostřelování?
Tři kilometry od nás byla Bydžovská Nová Ves, tam byly ohromné zákopy a pobývalo tam hrozně Němců. A za naším barákem stály kaťuše a přes náš barák tam do toho stříleli. To bylo strašné. Potom k nám ke hřbitovu vozili hromady mrtvých, byli to Němci, Rusové a všichni lidé, co tam žili. Němci odešli, Rusové tam chvilku zůstali, ale pak šli dál. Pro nás to byl v tom lednu konec války.

Kde byli za války vaši nejbližší?
V roce 1939 museli Češi ze Slovenska pryč. I moje sestra, protože měla za muže Čecha. Jeli do Poděbrad, protože odtamtud pocházel její muž. Mohla jsem ji navštívit až později. Jak jsem byla v Německu, požádala jsem toho statkáře. Pomohl mi jeden Slovák, co uměl německy, on mi vyjednal dovolenou na 14 dní. Tak jsem jela v šestnácti letech od Lipska sama do Poděbrad. Na hranici mě vyhodili z vlaku kvůli tomu, že jsem neměla policejní potvrzení. Tak jsem musela do Litoměřic a tehdy se mě ujal jeden starší pán. „Pojď, já s tebou půjdu, já tam taky musím.“ Z vlaku totiž vyhodili víc lidí. Řekla jsem mu, ať je poprosí, že mám v Poděbradech nemocnou sestru a chci ji navštívit. Představte si, on ten četník byl Čech. Všemu rozuměl, všechno podepsal a tentýž den jsem byla v Praze a za chvíli v Poděbradech u sestry.

Jak jste přišla do Liberce?
Švagr tehdy sloužil u vojska v Liberci. Tehdy přišel a řekl: „Aničko, my tě tady nenecháme. Ty pojedeš s námi.“ A tak jsem v pětačtyřicátém sbalila věci a jela s nimi. Maminka zůstala, v roce 1946 před Velikonoci si pro ni sestra dojela. Od té doby jsem v Liberci až doteď.

Co jste v Liberci dělala?
Dělala jsem převážně dělnickou profesi, co bylo potřeba. Svářela jsem, ovládám zámečnickou práci. To všechno jsem dělala v Likovu celá léta. V sedmačtyřicátém roce jsem si namluvila manžela. Ten jezdil jako osobní šofér v uhelných skladech, a jak přišli Rusové, jel v roce 1968 jako šofér s ředitelem na nějakou schůzi do Prahy. Narazila do nich bílá volha. On dostal ránu, byl to leden, ohromné náledí. Tehdy ještě nebyly pásy a on dostal volantem do břicha, týden ještě žil a pak zemřel. Bylo mu 44 let, mně 42.

Rychnovská se jmenujete proto, že jste se pak znovu vdala?
Ano, byl to známý mého manžela. Dva roky jsem říkala „ne“ a po dvou letech jsme se vzali. Teď je to 48 roků, co jsme spolu. I on je tady v domově důchodců.

Příběhy pamětníků z Libereckého kraje

Logo Libereckého kraje.V seriálu Příběhy pamětníků z Libereckého kraje každou druhou sobotu přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách vašeho deníku. Projekt vznikl za podpory Libereckého kraje.

Autor: Blanka Daníčková

29.7.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Obsluha strojů 20 500 Kč Obsluha strojů a zařízení pro chemickou výrobu ČERPAČ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 20500 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Společnost TEMPERATIOR s.r.o. je jedním z největších evropských výrobců pohonných hmot z obnovitelných zdrojů. Hlavní náplní pracovní činnosti je přečerpávání železničních cisteren a autocisteren, vyčerpávání a plnění obchodních obalů, údržba technologie., Požadujeme: , - SOU - výuční list výhodou, - praxi v obsluze technologických linek a velínů v chemickém, potravinářském nebo strojírenském průmyslu výhodou, ale není podmínkou!, - ochotu pracovat na směny (nepřetržitý provoz), - spolehlivost , Nabízíme:, - práci na hlavní pracovní poměr, - práci v moderním chemickém provoze, - zaměstnanecké výhody , - možnost firemního ubytování, - odpovídající platové ohodnocení: , Základní mzda 20 500,- Kč, s měsíčními prémiemi a bonusy až 25 000,- Kč, Požadovaný nástup:, - dohodou, Místo výkonu práce:, - výrobní závod společnosti v Liberci-Rochlicích., Životopisy zasílejte na email: info@temperatior.cz. Pracoviště: Temperatior s.r.o., Kociánova, č.p. 453, 460 06 Liberec 6. Informace: Zuzana Nováková, . Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 100 Kč Pomocníci v kuchyni POMOCNÁ SÍLA do kuchyně. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: spolehlivost, Pracovní doba cca 9.00-15.00 hod., Výhody: stravování apod.. Pracoviště: Jiří polák, Hrubínova, č.p. 800, 460 15 Liberec 15. Informace: Jiří Polák, +420 482 750 282,724 058 551,723 916 815. Stavebnictví - Stavebnictví Stavební a provozní elektrikáři 100 Kč Stavební a provozní elektrikáři ELEKTRIKÁŘ - SILNOPROUD. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč, mzda max. 120 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: vhodné i pro absolventy, práce v průmyslových objektech v Liberci a v Jablonci nad Nisou, vyučení v oboru silnoproud, vyhl. 50/78 Sb., práce i ve výškách (lešení, zdvihací plošina), základní obsluha PC, možnost práce i o víkendech, fyzická zdatnost, hlásit se telefonicky. Pracoviště: Eltemo s.r.o., Konopná, č.p. 638, 460 14 Liberec 14. Informace: Jiří Šrajbr, +420 602 434 108. Administrativa - Administrativa Úředník ve skladu 17 800 Kč Úředníci ve skladech EXPEDIENT. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17800 kč, mzda max. 27000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Co Vás u nás čeká?, - Sledování a převzetí zabaleného materiálu, - Příprava a sestavení dodávek (zabalení, paletizace atd.), - Kontrola správnosti a úplnosti, - Expedice zboží, - Manipulace se zbožím a materiály v expedičním úseku, - Správa v podnikovém systému ERP, , Co od Vás očekáváme?, - Úspěšně ukončené středoškolské vzdělání , - Ochotu a schopnost vykonávat praktickou činnost, - Práci s PC, uživatelskou znalost MS Office, - Znalosti německého jazyka výhodou, - Flexibilitu, výkonnost, odpovědnost a samostatnost, - Ochotu pracovat na směny, , Co Vám nabízíme?, - Dlouhodobé a stabilní zaměstnání, - Vaše pracoviště bude vysoce moderní, bezpečné, klidné, čisté a světlé, - Až 5 dní dovolené navíc, - Firemní autobusovou dopravu do zaměstnání, - Firemní stravování, - A další zaměstnanecké výhody (firemní akce, zvýhodněné volnočasové aktivity apod.). Pracoviště: Cis systems s.r.o.-003, P. Bezruče, č.p. 22, 463 62 Hejnice. Informace: Radka Krejčová, +420 482 412 422.

Naši prvňáci. Ilustrační foto

Naši prvňáci: Ve středu se představí prvňáčci ze ZŠ Hejnice

Chodník. Ilustrační foto.

„Je to tu nebezpečné.“ Lidé v Karlově chtějí chodníky

Dobromysl slaví své kulatiny. Pomáhá pacientům už deset let

Liberecký kraj – Povzbudit nemocné při vyšetření, dopřát jim lidský kontakt nebo s nimi třeba pěstovat květiny přicházejí do liberecké krajské nemocnice dobrovolníci sdružení Dobromysl, a to už deset let.

Vykliďte skříně. V Turnově se chystá bazar oblečení i hraček

Turnov – Ve středu začíná v Turnově dvoudenní bazar věcí s názvem Ze skříně do skříně. Pořádá jej dobrovolnické centrum sídlící v Nádražní ulici.

Na sobotu se opět chystá Kašparovo taškaření

Liberec – Pořídit si originální látkovou tašku a zároveň vykonat dobrý skutek. V Oblastní galerii Liberec se v sobotu koná další ročník akce Kašparovo taškaření. Pořádá ji liberecké Centrum Kašpar, které už řadu let pomáhá lidem s hledáním zaměstnání.

FOTO: Babylon zaplnily tisíce tanečníků. Nechybí mezi nimi i Češi

Liberec – Už od neděle patří liberecké Centrum Babylon tanečníkům z celého světa, kteří se tam sjeli na světový šampionát. Letos se ho podle pořadatelů zúčastní kolem tří tisíc tanečníků. Jejich počet je rok od roku vyšší.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT