Není divu, že mu říkají „český Mick Jagger". Martin Kraus (60), který je hlasu Rolling Stones trochu podobný, má i stejnou invenci. Ovšem kdyby ho v roce 1984 nevyhodili z kapely Bluesberry, nevznikla by jeho blues rockovější parta Krausberry. Ta, které letos Supraphon vydal 2CD „Krausberry 31", kolekci jedenatřiceti písniček ze stejného počtu let kapely.

Jestli jsou tu písně Ohníčky, Kořenová zelenina, Můstek, Jaroslav či Na větvi, hity Krausberry? No ovšem! A že tu chybí legendární Doláče, Čestný mistr a Vlakem na Kolín? Škoda, ale je to šance na další best of Krausberry za pár let! Na výběr písní kapely, bez které by scéna české populární hudby by byla ochuzena o energií nabitou, originální partu. A tak jsme s Martinem Krausem vzpomínali…

Sedm nebo osm piv

Opravdu název Krausberry vymyslel Zdeněk Vřešťál v hospodě po sedmi pivech?

Dneska už si počtem těch piv nejsem jistý: Možná jich bylo šest, snad osm… Každopádně to ale bylo v hospodě Na faře na Hanspaulce. Ale to, jak název kapely vznikl, souhlasí.

Původně jste se tomu prý zasmáli jako dobrému vtipu!

To byla opravdu hlína. Souviselo to s mým předcházejícím hudebním působením. Hrál jsem v kapele Bluesberry a kapelník nás pár vyhodil. Ale my chtěli hrát dál! A co se v takovém případě udělá nejdřív? V hospodě se vymýšlí název nové skupiny. Až pak jsme se dohadovali, kdo v ní na co hrát. Takhle se stalo, že Zdeněk Vřešťál vyfasoval basovou kytaru, přestože to nikdy basák nebyl.

Proč vás kapelník Bluesberry Petar Introvič vyhodil?

Chtěl bych si myslet, že proto, že lidi chodili čím dál tím víc na mě než na Introviče. Ale asi to bylo hlavně proto, že jsem měl přetlak písniček a Petar je nechtěl hrát. Ještě mi tak maximálně dovolil napsat sem tam nějaký text. Říkal mi: Udělej si svoji kapelu a hraj si svoje písničky tam! A já na to, že jo. A už to bylo.

Petar se pak naštval

A co on nato?

Naštval se, nějakou dobu s námi nemluvil. Ale dneska už spolu zase jdeme na pivo. Zrovna včera jsme byli v hospodě a poplácávali jsme se, jaký jsme kámoši a ukazovali si svoje rentgenové snímky.

Vřešťál u nás platí spíš za folkaře; vy jste ale letití parťáci!

S ním jsme si od první chvíle padli do oka. Známe se z Hanspaulky z hospody, kam chodili všichni, i Vřešťál se Sázavským, každý hrál s každým a teprve se určovalo, kdo bude v jaký kapele. Moc se mi líbilo, jaké psal Vřešťál písničky. Byly to lyrické, smutné, zádumčivé věci. Když nám přinesl Můstek, vůbec jsem nevěřil, že to psal on. Pro nás psal šaškárny a takový divný věci. Když to shrnu, on byl a je hudební Jekyll a Hyde.

V devadesátých letech minulého století si kapela Krausberry dala pár let pauzu. Proč?

Po převratu jsem měl pocit, že české kapely už nemusejí suplovat zahraniční skupiny, které sem do té doby nesměly. Říkal jsem si, že už budou lidi chodit na kvalitní originály. Že nepřijdou na českého Jaggera, když můžou vidět a slyšet toho pravého. A protože jsem měl malé děti, začal jsem podnikat. Po nějaké době mi ale přišlo líto, že nehrajeme…

… a dali jste to zase dohromady.

Nejsem velký sběratel peněz, stačí mi na pivo a na benzín. Jenže kluci z kapely šli hrát do jiných skupin. Přesto jsme se opravdu dali zas dohromady. A ujistili jsme se, že i když sem zahraniční Jaggeři jezdí, chodí lidi i ty české. Říkali mi Jagger chudých…

Málem mě zmlátili

Už jsme zmínili Hanspaulku. Vy jste se odsud „oficiálně odhlásil", což vám spousta kolegů nemohla zapomenout!

Jo, málem mě zmlátili. Měl jsem pocit, že Hanspaulka byla objevena médii s křížkem po funuse. Věci se tam děly na konci 70. a ne 80. let. Ale už je to dobré, zas se vídáme rádi.

Před časem jste měli hit Táhne mi na čtyřicet, je i na vašem výročním výběru. Nenapadlo vás napsat jeho aktuální verzi Táhne mi na šedesát?

Táhne mi na čtyřicet je Vřešťálova písnička. Šedesátku jsem neudělal. Vymysleli jsme to tak, že nám dál táhne na čtyřicet, jen jsme naším rockovým životem tak vyžilí, že vypadáme na šedesát…

Nechce se mi čekat

Vydáváte bestovku k jedenatřicátému výročí založení kapely. Třicítku jste nestihli?

Je pravda, že 31 je nekulaté číslo a tenhle projekt jsem tak prosazoval těžko. Někteří si ťukali na čelo proč album k jedenatřicátému výročí? Řeknu vám, proč! Jednak je jedenatřicet stejně hezké číslo jako třicet, a pak se mi nechce čekat na šedesáté výročí.

Bylo těžké vybrat 31 pecek?

V zásadě to šlo samo. Dostal jsem seznam všech písní, které jsme nahráli a vydali, z toho se vybíralo dobře. Jen u některých písní existuje víc verzí, studiovka, TV snímek, živák. A vybírej z toho jednu!

Jakým způsobem jste dvojcédéčko nakonec sestavil?

Šel jsem chronologicky a tak, aby byla zastoupena všechna alba. A všechna období naší činnosti.

… a oni uměli hrát

Jak ta období dělíte?

První období je, když jsme začínali. Druhé přišlo, když jsme si mysleli, že jsme umělci, a třetí, když jsme se zase stali normálními. Z každého období jsem na albu chtěl mít stejný počet písní. Posluchači tu najdou hospodskou kapelu, kapelu sestavenou z dobrých instrumentalistů, kteří spolu sice už nemusí být tak rádi, ale zase umějí dobře hrát. To porovnání má něco do sebe.

Na výroční dvojdesce jsou první nahrávky z roku 1987, ale kapela vznikla v roce 1984. Ty první tři roky jste nenahrávali?

V zásadě ne. Byli jsme tehdy mladí a nevyzkoušení. Tak si nikdo, ani Supraphon nebo Panton, netroufl zvát nás do studia. Panton byl o něco odvážnější, ale i jemu trvalo pár let, než nám vydal první singl.

Mění se časem váš pohled na písničky a činnost Krausberry?

Mění! Čím jsme starší, tím mám raději pomalejší, klidnější, baladičtější věci. Je to věkem. Mladý člověk touží po masakru, to je jasné. Ke stáří se zklidňuje. Tohle cítím i já. A taky mám čím dál blíž k různým žánrovým fúzím. Stejně jako se vyvíjí vztah mezi klukem a holkou nebo vztah k politice, vyvíjí se i hudební názor. Aspoň trochu.