Podještědí má kouzelnou atmosféru a každého návštěvníka okouzlí zdejší krajiny. O tom by mohl vyprávět i spoluzakladatel spolku Dubáci Jan Havelka, který se vydal do její historie. Svůj výzkum zakončil knihou Příběh podještědské obce I., jejíž křest proběhl nedávno v Podještědském muzeu v Českém Dubu. Kniha se zabývá událostmi, které určovaly osud Chvalčovic a Hradčan u Českého Dubu včetně jejich historických částí Letařovic, Trávníčku, Klamorny a Dehtár. Jedná se o první díl zamýšlené trilogie připravované ve spolupráci s obcí Bílá.

Od nejstarší historie se v publikaci dostanete až do 20. století, na něž je kniha díky vzpomínkám pamětníků zaměřena především. Jde o příběhy tamních kulaků, zničených lidských osudů v 50. letech, obou světových válek a socializace vesnice. „Kniha by měla posloužit jako průvodce historickou krajinou Podještědí, najdete v ní popis kulturních památek a krásné lidové architektury v daném místě. Na své si přijdou ale i ti, kteří rádi čtou o osudech českého 20. století,“ svěřil se historik.

Jan Havelka
• Narodil se 27. února 1990 a žije v Trávníčku u Českého Dubu.
• Absolvoval magisterské studium oboru Dějiny evropské kultury na KTF UK v Praze.
• Působí jako jednatel a provozní létajícího Beranova pivovaru v Trávníčku. Je předsedou spolku Dubáci.
• Mezi jeho koníčky patří hra na kytaru, motocyklistika, spolková činnost, historie.

Můžete popsat svou cestu ke psaní?
Psaní mě vždy bavilo, už vlastně od skautských let. Tehdy jsme měli velmi literárně zdatného vedoucího, který pro nás pořádal soutěže ve psaní na různá témata. Nikdy jsem ale nenapsal nic pořádného. Až do okamžiku, kdy mi do života vtrhlo moje životní téma. Od začátku jsem věděl, že z toho jednou musí být knížka. Ale to trvalo třináct let.

Kniha vznikala poměrně dlouhou dobu, co vám zabralo nejvíce času?

Psaní historické knížky je nekonečný příběh. Celou dobu jsem se postupně seznamoval s lidmi, novými příběhy, materiály. A i teď za mnou chodí lidé s dalšími podněty, které už do knížky bohužel nezařadím, nebo třeba do dalšího vydání. Někdy se ale musí říci dost a knížku reálně vydat. Nejvíce času mi ovšem jednoznačně zabralo zpracování a kritická analýza archivních pramenů. Těch je sice požehnaně, ale extrahovat z nich čtivý a zároveň obsažný text, to se musí vysedět.

Jak probíhal výzkum? Jaké výzkumné metody jste použil?

Jelikož se kniha zabývá do velké míry událostmi 20. století, stěžejní roli mezi prameny hrají rozhovory s pamětníky a ego-historické prameny, tedy psané vzpomínky místních písmáků, s nimiž už já neměl možnost se potkat. Samozřejmě jsem neopomenul různé archivní materiály od archivů jednotlivých někdejších obcí, trestních spisů nebo i obrazového materiálu od pamětníků či např. z Podještědského muzea v Českém Dubu.

Můžete přiblížit, co se čtenář v knize dozví?

Kniha by měla posloužit jako průvodce historickou krajinou Podještědí, najdete v ní popis kulturních památek a krásné lidové architektury v daném místě. Pak je to historie bývalých obcí Hradčany a Chvalčovice s vesničkami Dehtáry, Letařovice, Klamorna a Trávníček. Nejdůležitější pro mne jsou ale jednotlivé lidské osudy - legionáři, kulaci nebo třeba lidový léčitel, který léčil rakovinu zmijím jedem.

Jedná se o první díl z plánované trilogie. Jak to vypadá s druhým dílem?

Na prvním díle, který původně vznikal jako bakalářská a diplomová práce, jsem se hodně věcí naučil. Takže do čtyř let bych chtěl mít trilogii pohromadě.

skaut Jan Matějčík
Skaut Jakub Matějčík: Skauting je o spojování lidí. Jamboree v USA to potvrdilo

Ohledně názvu jste měl od počátku jasno?
Já jsem mistr dlouhých názvů. (smích) I spolek Dubáci se měl dle mého návrhu jmenovat asi osmislovně. Takže jasno hned jsem rozhodně neměl. Na druhou stranu navazuji na Tomáše Edela, zesnulého ředitele Podještědského muzea, který začátek svých knížek tituloval jako Příběh. Příběh ztraceného kláštera, příběh gotické šablony… A to se mi moc líbilo, protože historická populárně-naučná knížka především vypravuje příběh.

Máte rozpracované další knižní projekty, nebo svou pozornost plně věnujete Příběhu podještědské obce?

Jelikož se historií neživím, tak co mi čas dovolí, věnuji se přípravě zbylých dvou dílů. Ale už mám v hlavě i další tituly z historie Podještědí. Některé se mi, co by spolumajiteli Beranova hostince, přímo nabízí.

Knihu jste vydal vlastním nákladem. Proč jste nezvolil nějaké zdejší regionální nakladatelství?

Celou věc jsem pečlivě konzultoval a zjistil, že v každém případě si musím sehnat peníze na vydání sám. Hodně mi pomohla místní obec Bílá, z části firmy a soukromí dárci. Sehnal jsem skvělou korektorku a zkusil oslovit známého typografa pana Drtinu, který se zasloužil o výslednou podobu publikace a přispěl do začátku s mnoha radami. Tudíž nakonec nebylo zapotřebí nakladatelství oslovovat.

Regionální literatura se stále těší popularitě. Proč by měl její příznivec sáhnout po vaší knize?

Myslím, že je kniha dobrou volbou pro všechny, kteří se zajímají o severní Čechy, konkrétněji o Liberecký kraj a Podještědí. Na své si přijdou ale i ti, kteří rádi čtou o osudech českého 20. století. Jelikož má kniha více témat, nemusí ji čtenář přečíst najednou, ale může se naopak postupně vracet podle nálady. Má velmi bohaté obrazové přílohy, takže si myslím, že je i v tomto ohledu atraktivní.

Olga Lounová.
Doufám, že nikdy nepřestanu závodit, říká zpěvačka Olga Lounová

Vystudoval jste historii. Myslíte si, že má tento obor budoucnost?
Role historie ve společnosti je nezastupitelná. To ostatně poslední dobou vidíme kolem sebe. Historická témata jsou zneužívána populisty, ať již účelově či prostě z neznalosti. Samotný obor se samozřejmě vyvíjí, přicházejí nová témata a metody, takže historie nepatří do starého železa.

Jak se u vás formovala láska k historii?

V dětství jsem si moc rád povídal s prarodiči a poslouchal staré historky, třeba ty dědovy zážitky z konce války, ale i působení v bezpečnostních složkách. Hodně mě formoval skauting a v naší knihovně nechyběl Petiška, Zamarovský a podobné klasiky. Na gymplu jsem byl už od začátku dějepisný šprt, a tak jsem moc neváhal, že u historie zůstanu i na vysoké škole.

Jaké historické období patří mezi vaše nejoblíbenější a proč?

Nejvíce mne zajímá období mezi zrušením poddanství, kdy se celý český venkov pomalu začal emancipovat, a jeho kolektivizací v 50. letech 20. století. A samozřejmě rád čtu příběhy českých hrdinů, ať již to byli legionáři, obránci hranic z roku 1938 či příslušníci II. a III. odboje.

Jste spoluzakladatelem spolku Dubáci. Čemu se ve spolku věnujete, jaké vyvíjíte aktivity?

Spolek Dubáci funguje již osmým rokem. Snažíme se pomoci při obnově kulturních památek u nás na Českodubsku, ať již jsou to různá boží muka, nádherný kostelík sv. Jakuba v Letařovicích či od roku 2014 také roubený Beranův hostinec v Trávníčku. Poslední jmenovaná místa se snažíme rozhýbat pořádáním různých akcí pro veřejnost během roku, jako jsou hody, pouť, koncerty, jarmarky či workshopy. Chceme, aby ta místa ožila.

Zoo Liberec představila svou novou poštovní známku.
FOTO: Takin a osel. Zoologická zahrada v Liberci má své poštovní známky

V čem vám učarovala krajina Podještědí?
Krajina jižního svahu Ještědu má své zvláštní kouzlo a rázovitost, která jí zůstala od dob Karoliny Světlé, kdy byla českým ostrůvkem v německém moři okolních německých oblastí. Ale vnímavý člověk vypozoruje i mnohem starší kontury zdejší krajiny. Tak, jak je kdysi do svých knih vtěloval objevitel ztraceného českodubského kláštera Dr. Tomáš Edel. A samozřejmě Podještědí představuje skvělé místo pro život, bezvadní sousedé a klid zapadlých vesnic, to mi osobně dělá velmi dobře.