Jak si užíváme adventního času...

Tradici zavedl před pár lety můj dnes jedenáctiletý syn, který v ní doslova exceluje. Od malička se v něm projevovaly sklony k originalitě, k našim děsivým nervům a stresům v období, kdy si jiní lidé (alespoň podle jejich slov) užívají pohody, si však on vybírá vskutku ojedinělé nápady. Ale on to nemyslí doopravdy, jenom tak na nás zkouší, co vydržíme…

Začalo to v 1. třídě

Začalo to před Vánocemi, když nastoupil do první třídy. Přišel, že ho bolí v krku, a prý dost. Nic divného, až na to, že neměl vůbec teplotu. Pár dní jsem si pohrávala s myšlenkou, že si chce prodloužit o pár dní prázdniny a vše na mě filmuje. No když už asi dva dny téměř nic nepolkl a díky tomu poněkud pohubl, usoudila jsem, že si možná nevymýšlí a vyrazili jsme k doktorce.

„Teploty nemá? No a krk má moc pěkný, to bude nejspíš infekční mononukleóza,“ vybalila na nás dětská doktorka. „Mohla by to být i angína, ale s tím moc nepočítejte. Raději vám říkám horší variantu, abyste byli připraveni,“ dodala.

Nějak jsme se ale nedozvěděli, jak se máme připravit na to, že náš tehdy šestiletý mamánek, který dokázal hodinu hystericky řvát, že nechce spát u babiček, bude přes Vánoce ležet sám bez nás na infekčním a že i Ježíšek mu letos dárky donese tam. S napětím jsme očekávali výsledky testů, které jsme se měli dozvědět 23. prosince… Byly negativní, ale stejně jsme si pobrečeli oba – syn, a poslední hodinu před zavoláním o výsledky i já…

Naprostá banalita?

Ve druhé třídě jsme opět pár dní před Vánocemi zamířili k lékařce, tentokrát s nějakou naprostou banalitou. Nevím, proč jsme to dělali, mohli jsme tušit zradu… Po vyřešení oné drobnosti jsem, já hloupá, ukázala doktorce, že se synovi loupe kůže na prstech… „No to může být klidně i spálová angína,“ usoudila doktorka, ale po zhlédnutí krku a jazyka nás uklidnila, že to zřejmě bude jen nějaký ekzém.

Ukolébaná dobrou zprávou jsem doktorku ještě s úsměvem upozornila na nějaký flek na synově tváři, když už tam jsme, že… To byla ale chyba, kterou jsem si naběhla… „Ahá, takový ohraničený flek, no jo, tak to bude borelióza…,“ řekla nám s ledovým klidem doktorka. Inu, dostali jsme preventivně antibiotika, absolvovali několik odběrů krve a pohoda, po Novém roce jsme se dozvěděli, že to borelióza nebyla.

Pak to syna zřejmě přestalo bavit, protože další rok to odbyl nějakým úplně obyčejným zánětem průdušek, ze kterého se dostal asi dva dny před Štědrým dnem. Ovšem jeho v té době ani ne dvouměsíční sestra se rozhodla, že se k němu zkusí od malička přidat. No, trochu pokulhává v originalitě, ovšem takové dost silné střevní potíže malinkatého kojence přesně na Štědrý den – dobrý start….

Obyčejná viróza

Vloni jsem byla přes Štědrý den nemocná já, ale nuda, jen viróza s devětatřicítkama. Ale zase jsem s ní dokázala nakazit mamku, taťku a švagra… Když před pár dny přišel syn s kašlem, řekla jsem si super, odbudeme si to a na Vánoce budeme všichni zdraví… Jenže jsem se doslechla, že synův kamarád prodělal černý kašel… A tak jsem si vzpomněla, jak jsem před časem psala o této nemoci, zopakovala si příznaky, uvědomila si, že syn je ve věku, kdy jsou letos děti černým kašlem napadáni nejčastěji…

Nechtělo se mi tomu věřit, takže jsme léčbu zkoušeli čajem s medem a citronem, podpůrnými přípravky při nachlazení a sirupem proti kašli… Hádejte – pomohlo, nebo ne? No, nepomohlo. Tak jsme se v pondělí vydali opět k dětské doktorce, ale tentokrát jsme doběhli my ji… Tentokrát nás nedostala! My přišli s podezřením… K němu se však doktorka velice ráda, možná až sadisticky ráda, přiklonila a usoudila, že dráždivý déletrvající kašel bez teplot by skutečně mohl znamenat černý kašel… A tak další odběry a další čekání… Závěr nečekejte, i my si musíme počkat.

Na první výsledky do pátku, na další nejméně tři týdny. Ale syn opět dosáhl svého – mě vyděsil a sobě prodloužil o týden vánoční prázdniny… Jen přemýšlím, co přijde příští rok? Předesílám, že děti nechávám očkovat proti všemu možnému, takže taková letos ve zvýšené míře objevující se žloutenka nás nezaskočí…