Co dělat, když na nás padne „podzimní deprese”. Každý má jiný recept. Někdo procházku nebo kolo, jiný knížku. Asi nejúčinějším prostředkem je popovídat si. Ne nadarmo se říká: Sdělená starost, poloviční starost. Jenže každý nemá z mnoha důvodů tuto možnost. Právě pro ně existuje už léta zařízení s názvem Linka důvěry. Nezapomněli jste na ni? S vedoucí liberecké pobočky Vendulou Brožovou jsem si povídala na dané téma.

Poznáte na Lince důvěry, že přišel podzim, období „depresí“?
Na naši Linku důvěry se obracejí lidé s různými problémy, v tomto období podzimu jsme však nezaznamenali kolísavou změnu v počtu hovorů. Lidé se na nás obracejí se svými problémy v průběhu celého roku.

Lidé chodí na hřbitovy, vracejí se ke vzpomínkám, více si možná uvědomují opuštěnost. Je to jedno z témat volajících?
Dušičky a témata spojená s tímto dnem může být samozřejmě jedním z témat, se kterými se na nás mohou lidé obrátit. Bez ohledu na to nám často volají osamělí lidé, kteří si nemají s kým popovídat nebo komu se svěřit. A svěřit se přitom potřebují.

Přesto, když zůstaneme u Dušiček, co jsou nejčastější témata rozhovorů na toto téma? Opuštěnost, ztráta blízkého nebo strach z vlastní smrti?
Témata týkající se osamělosti nebo ztráty blízkého se objevují kdykoliv během celého roku. Jsou to témata pro člověka velmi citlivá a psychicky těžká, a proto anonymita a důvěra, kterou jim naše linka garantuje, může být nápomocná i v takových chvílích.

Jakou Linka důvěry vůbec hraje roli? Jste tu primárně pro lidi v těžké psychické krizi nebo jsou častěji volajícími lidé, kteří si potřebují zkrátka popovídat? Podělit se o svůj problém, dostat se z momentálního splínu?
Linka důvěry poskytuje primárně telefonickou krizovou pomoc a internetové poradenství lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci, v ohrožení zdraví nebo života. A zároveň dlouhodobě pomáhá lidem, kteří jsou osamělí nebo se chtějí podělit o své trápení.

Dokážete po telefonu rozpoznat, kdy se jedná právě o momentální splín a kdy už o depresi jako diagnózu? A co pro takové lidi můžete udělat?
Během telefonického rozhovoru většinou klient sdělí, že trpí například depresí, případně jinou nemocí, se kterou se léčí. Je důležité se zeptat, co člověka trápí, zjistit, jaké to má příčiny a co potřebuje, aby mu bylo lépe. Podle toho se pak odvíjí celý hovor.

Všichni se takzvaných podzimních „depek“ obáváme, možná, že o nich spíš mluvíme a někdy si je i přivoláváme, než že skutečně jsou, ale pokud ano, není to svým způsobem i přirozené láme se konec roku, končí léto, jedno důležité období, je to čas, kdy se začínáme víc obracet k sobě, není to svým způsobem očistné? Je třeba se toho bát? Neměli bychom si naopak myšlenky k sobě pustit a vypořádat se s nimi?
Toto je spíše otázka na psychologa, ale je jistě důležité, když se člověk otevře sám sobě. Někteří naopak podzimní náladu milují, podzim je plný barev a může přinést i mnoho pozitivních nálad.

S čím se na vás lidé nejčastěji obracejí v průběhu celého roku?
V současné době se na nás lidé nejčastěji obracejí s problémy v mezilidských vztazích, problémy v rodině nebo v partnerském vztahu. Nejčastěji volají také lidé osamělí nebo s psychickými problémy.

Deprese nebo podzimní „depka”?

Chandra, depka, splín…To všechno jsou názvy pro stav, v němž se čas od času nachází každý z nás. Důvodem může být rozpad vztahu, ztráta zaměstnání, finanční potíže a nebo obyčejné počasí. Zvláště teď na podzim řada z nás bojuje s takzvanou podzimní depresí. „Jedná se o takzvanou situační depresi, většinou souvisí s opakovanou událostí a může samozřejmě souviset i s podzimním počasím, dušičkami. Je to situace, kterou máme většinou pod kontrolou a na to, jak se z ní dostat existuje mnoho rad. Myslím, že taková univerzální je skryta v hesle v „Zdravém těle zdravý duch” a pomoci mohou různé aktivity, od plavání přes procházky,” popsal liberecký psycholog Vladimír Píša.

Podle něj mohou mít takzvané podzimní deprese jádro v atavismu. „Přicházelo období zimy, brzké tmy, často strach z vyhladovění. To všechno člověk od pravěku vnímal jako velké nebezpečí,” připustil.

Situační depresi bychom tedy měli brát jako sice nepříjemnou, nicméně pomíjivou záležitost. Na rozdíl od deprese jako těžkého a mnohdy celoživotního onemocnění s odborným názvem bipolární porucha či dříve běžnější maniodepresivní psychóza. „Tam jednoduché rady typu: Běžte si zaplavat určitě nepomohou. Naopak mohou stav ještě zhoršit. V tomto případě je na místě odborná konzultace s psychiatrem a příslušná medikace,” říká odborník. Pravá deprese trvá na rozdíl od stavů smutku a splínu nepřetržitě i několik týdnů.