Slovo tábor, které bylo po válce vnímáno velmi negativně, nahradilo na přelomu let 1945/1946 slovo středisko, ale zacházení s osobami uvnitř „oplocených areálů“ se mnohde změnilo spíše k horšímu. To platí především pro první měsíce fungování sběrných středisek, kde se často zlost a pomsta za nacistická zvěrstva projevovala na německém obyvatelstvu. Přitom mnozí z internovaných či jen umístěných ve sběrných střediscích neměli se skutky páchanými za války nic společného.

Středisko Husovka

Největší středisko se nacházelo na Husově ulici v místech, kde jsou dnes budovy Technické univerzity. Tábor tvořilo osm obytných a kombinovaných baráků a mimo oplocený pozemek stál devátý barák, kde byl sklad a kanceláře. Ten jediný byl vyzděný z tvárnic, ostatní byly dřevěné. V letech 1944 a 1945 zde byli ubytovaní francouzští zajatci pracující na nedaleké stavbě obrovského protileteckého krytu určeném mimo jiné i pro Konráda Henleina. Po válce byl tábor využit jako OSS Liberec. Byly zde internovány německé rodiny, které čekaly na odsun.

Do roku 1952, což byl poslední rok fungování OSS Liberec, prošlo táborem mnoho desítek tisíc lidí. Tisíce lidí z tábora bylo v průběhu činnosti OSS nasazeno na nejrůznější práce. I zde se odehrávaly věci neslučitelné se slušností a základními hodnotami společnosti a sběrná a odsunová střediska se tak stala nástupci válečných pracovních a zajateckých lágrů. Nelze samozřejmě srovnávat nacistický režim s poválečnou situací, ale nepravosti nelze omlouvat žádnou situací.

Frýdlant

Další velké středisko bylo vytvořeno z pracovního a zajateckého tábora u podniku Elektromechanik (pozdější Tesla) a další bylo ve Frýdlantě, kde se kapacita střediska po dostavbě vyšplhala až k číslu 1300. Areál byl celý oplocen a rozdělen do několika bloků. Vedle sebe zde byl jak internační, tak i pracovní středisko. Internační středisko bylo odděleno od zbytku areálu ještě vnitřním plotem. Likvidace střediska proběhla v roce 1947. Na novější východní části dnes stojí panelové domy a ze západní části zbyl pouze mohutný strom.

Malé tábory, velké nepravosti

Odsunová střediska byla i v relativně malých městech. Známý je velký areál z Nového města pod Smrkem a malé zařízení bylo i v Albrechticích. Samozřejmě i Jablonec nad Nisou měl několik středisek. Největší bylo na Želivského ulici, další v Rychnově nebo v Proseči, kde se podmínky podle dobových dokumentů příliš nelišily od „válečného provozu“.
Autor pracuje jako dokumentátor Severočeského muzea v Liberci.

Autor: Ivan Rous