S Milošem Zemanem jsem se setkal při studiu ekonomické teorie na Vysoké škole ekonomické v nadějném a bez nadsázky neopakovatelně krásném období druhé poloviny šedesátých let. Ihned mě zaujal svým zájmem o futurologii, tehdy vědní disciplínu nepříliš známou.Miloš Zeman se v mnohém odlišoval od obvyklého studentského života. Svůj čas téměř beze zbytku věnoval studiu futurologie. Protože příslušná literatura v češtině prakticky neexistovala, čerpal z velké části z literatury cizojazyčné. Domnívám se, že prvenství by získal i svou střídmostí ba askezí. Tehdy byl zapřisáhlým nekuřákem a našich četných výletů do pražských hospod a vináren se opravdu nikdy nezúčastnil.

První jarní den 68

V roce 1967 mě získal pro svůj záměr vyjít vstříc silnému proudu tehdejších společenských změn založením futurologické společnosti, která by soustřeďovala angažované občany, kteří mají schopnost formulovat své představy o směřování vývoje společnosti a chtějí se aktivně podílet na tvorbě koncepční politiky založené na vědeckých základech.

Příprava jejího založení zahrnovala odborné přednášky, pronikání do médií, jednání na vysokoškolských fakultách, ústavech ČSAV a vyžádala si stovky hodin tvrdé organizační práce. Ještě dnes si připomínám neustálé rozměňování korunových mincí za pětadvacetihaléře, protože jsme neměli k dispozici žádnou telefonní linku a množství telefonických kontaktů a informací jsme obstarávali výhradně prostřednictvím automatů v telefonních budkách.

První jarní den 21. března 1968 byla na Vysoké škole ekonomické Československá futurologická společnost založena. Se skromností sobě vlastní se nemohu nezmínit, že jsem se stal,byť na krátký čas,jejím prvním předsedou.

Univerzitní město

Programové prohlášení vzniklé společnosti obsahovalo i záměr, který se dnes ani v memoárových pramenech nepřipomíná, a to založit v blízkosti Prahy univerzitní město.

Vedli jsme dlouhé a vzrušené debaty o správnosti, kladech a záporech smělého projektu, který měl do naší kotliny přenést atmosféru a duch renomovaných evropských a amerických univerzitních kampusů. Vnímali jsme, že tyto university jsou přirozeným centrem kritického myšlení neustále posouvajícího hranice lidského poznání.

V jejich prostředí se dařilo blahodárnému a vzácnému propojování vyzrálého vědění a moudrosti špičkových pedagogů a vědců s tvůrčí energií, sny, ideály, odvahou a svobodomyslností mladé generace.

Druhá polovina tzv. zlatých šedesátých let byla v Evropě i Americe dobou revolty generace, která tvrdě a nesmiřitelně kritizovala hodnoty společnosti založené na bezduchém konzumu i její pokryteckou morálku. Mladí lidé a studenti zvláště odmítali plnit role, které jim předurčili jejich rodiče vybudovat osobní kariéry, začlenit se do systému a být konformní vůči jeho autoritám, rituálům a hodnotám.

Hodně jsme zlobili

Byli jsme neklidní, neuctiví, sžíravě kritičtí a neustále jsme zlobili. Naši mysl nikterak nezatěžovala finanční gramotnost, životní a majetkové pojištění, výběr, provoz a údržba aut, spotřební a hypotéční úvěry, důchodové pilíře, školné, bankroty, exekuce, či plánované rodičovství. Vysmívali jsme se blbství některých politiků, světu politických frází a ideologických schemat.

Vybavuji si, že i v tehdejší atmosféře názorové tolerance sklidil Miloš velkou nepřízeň za svůj článek uveřejněný v červnu 1968 ve vysokoškolském časopise s názvem „Komunistická strana strana fašistického typu."

Cigareta s vůní

Další vývoj však vyústil do časů, které našim představám a ideálům hrubě nepřály. Ozbrojený zásah jedné mocnosti provedený za tichého a úlevného souhlasu mocností dalších, zmařil pokus o nalezení a uskutečnění systému respektujícího lidská práva, individuální svobodu s rozměrem zralosti a společenské odpovědnosti, systému s fungujícím hospodářstvím neopomíjejícím sociální a ekologické aspekty.

Čilí normalizátoři při zavádění nových pořádků nezapomněli ani na společenskovědní disciplíny a s futurologií se vypořádali tím, že jí označili za buržoazní pavědu. A tak jsme jako pavědci na dvacet let působili a pracovali, stejně jako mnoho dalších nepřizpůsobivých, v prostředích, která se vymykala nejbujnějším futurologickým představám.

Vzpomínám si na své setkání s Milošem Zemanem na počátku sedmdesátých let, kdy futurologické seance se již konaly v režimu utajení. Naše diskuse posléze neformálně pokračovala ve vinárně a při této příležitosti jsem Miloše poprvé spatřil s cigaretou a sklenkou vína. Kouřil mírně parfemované bulharské cigarety značky KOM. Normalizace tak někdy vlídně otvírala prostor pro radostné, příjemné i mírně neřestné stránky života.

Jak ho vidím

Milošova činnost po listopadu 1989 už je veřejně monitorována a medializována, bohužel ne vždy objektivně a ne vždy s dobrými úmysly. Na závěr svého vzpomínání a rozjímání bych rád připomenul rčení, že strom poznáme podle ovoce a člověka podle činů. V této souvislosti by Milošovi hodnotitelé neměli při skládání jeho profilu opomenout tři nepopiratelné skutečnosti:

- v srpnu 1989 zveřejnil v T-magazínu proslulý článek o prognostice a politice, kterým tehdejší režimní představitele rozhořčil a šokoval,

- 17. listopadu 1989 se osobně zúčastnil studentské demonstrace na Národní třídě v Praze

- dlouholetou politickou kariéru, moc a vliv nevyužil a nezneužil ke svému obohacení.

Miloš Zeman se 8. března 2013 stal prezidentem České republiky. Využívám této veřejné příležitosti k upřímné a srdečné inaugurační gratulaci. Ačkoliv vybudování universitního města v blízkosti Prahy zřejmě neprosadí, přeji mu, aby náročnou a odpovědnou presidentskou práci vykonával dobře a při plném zdraví, a aby se pro splnění nelehkého úkolu, který si předsevzal nápravy nedobrých poměrů v naší zemi posiloval laskavou a čistou energií vzpomínek na studentská léta a při pohledu z pražského hradu si vybavil a v dálce možná zahlédl i siluetu universitního města.

VLADIMÍR OPATRNÝ