VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jahodová: Ráda znám své zákazníky jménem

Liberec - Hlava pekařské a cukrářské rodiny Jana Novotová Jahodová staví byznys na jednoduché rovnici. Kvalita + příjemný přístup = spokojení zákazníci

4.9.2012
SDÍLEJ:

JANA NOVOTOVÁ JAHODOVÁ (vlevo) je už třetí ženou v rodinném podniku. Po mamince Libuši (vpravo) jej jednou převezme dcera (uprostřed), kterou ve svých dvaceti letech již zapojuje do pekařského soukolí.Foto: Deník/Vít Černý

Těžko budete v Liberci hledat člověka, který by neochutnal proslulé koláče paní Jahodové. My v redakci na ně vyrážíme docela pravidelně, což ale nebyl důvod k sepsání tohoto rozhovoru. Málokdy se najde výrobek nebo zboží, které funguje i bez hlasité reklamy, bez trapného vnucování, podbízení lidem cenou a cpoucí se do regálů supermarketů, jež by přitom měl své stálé kupce. Zboží rodiny Jahodových má u hodně lidí pomyslnou visačku „Tohle stojí za to" a jak se o pár řádků níž přesvědčíte, i jejich životní příběh a filozofie vypadá, jako by je někdo „upekl"… Odpovídá Jana Novotová - Jahodová.

ROZHOVOR

Kdo vůbec založil pekařství Jahůdka? Já si vždycky myslel, že „paní Jahodová" je jen uměle vytvořená značka, nikdy jsem si za ní nepředstavil nikoho konkrétního.

Byla to moje maminka Libuše Jahodová. Vždycky pekla lidem na svatby a po revoluci se vrhla na podnikání. U nás doma v Rudolfově si doma otevřela pekárničku. Což byla místnost se třeni stolečky. Peklo se doma v kuchyni.

Jak na tu dobu vzpomínáte?

Byli jsme jedni z prvních soukromníků v Liberci, byla to krásná doba. Třeba jsme s mámou pekly pro Václava Havla, jenž tehdy přijel. Napekly jsme s mámou čerstvé koláče a ozdobily je třešněmi. Pak za námi přišli z radnice a řekli, že tam ty třešně být nesmějí. Tak jsme udělaly koláče s jahodami (smích).

Jak daleká byla cesta k vašim dnešním třem prodejnám?

V mezičase jsme si zřídili pekárnu na třídě Dr. Milady Horákové, zásobovali jsme 53 obchodů. Jenže každý kdo expanduje, vám řekne, že pak jde kvalitu udržet jen těžko. Moje maminka na to měla laťku ťukla do koláče a ten musel zvonit. Takže jsme po 4 letech upustili od myšlenky růstu a přestěhovali se do Frýdlantské ulice vedle ZUŠky, tam vznikla v podstatě rodinná pekárnička.

Cítila jste rozdíl, když se váš byznys smrskl?

Já nikdy netoužila po ničem megalomanském. Záleží mi na kontaktu s lidmi, ráda znám své zákazníky jménem, poklábosíme. A to teď mám.

Nicméně jste letos otevřela dvě prodejničky. Jak se jim daří?

První cukrárničku jsme otevřeli na 5. květnu letos v červnu. O měsíc později přibyla prodejna v Paláci Syner.

Dokážete už dnes říct, jestli to byl dobrý krok a lidi si k vám cestu našli?

Obě prodejny se otevíraly o prázdninách, které jsou z obchodního hlediska mrtvé. Nájmy jsou vysoké a musíme se zatraceně smekat. Z prodejny na 5. květnu jsou zákazníci nadšeni. Ještě jsme ani neměli vymalováno a už volaly mraky lidí. V Syneru je to slabší, tam je jiná klientela. Tam chodí spíš senioři, těm déle trvá, než něco objeví. Ale už máme ohlasy, že jim moc chutná náš „turek". Tohle kafe už dneska moc nikde nedělají.

V čem je vaše pekařství jiné, než třeba konkurence?

Dneska se peče podle receptu „Vysyp pytel do díže, přidej vodu a zamíchej." Firmy se předhánějí ve výrobě směsí, prodlužovadel a dochucovadel. Já peču všechno z droždí, mouky a cukru. Mák si kupuju modrý a melu si ho sama, stejně jako ořechy. Žádný makový náplně, ořechové náplně a podobný blbosti. Piškot si pečeme vlastní, šlehačku šleháme ze smetany. Používáme čerstvé ovoce. Melanže a sušená vejce u mě nenajdete.

Nebojíte se, že jednou, až budete ještě víc expandovat, tyhle kompromisy přijmete, abyste uspokojili poptávku?

Já nechci uspokojit masy, moje vize je, uspokojit zákazníky co teď mám. I proto mám zboží dražší. Je kvalitnější a z toho neustoupím. Můj cíl je mít svoje obchůdky, aby mě uživily.

Poraďte čtenářům, kteří u vás ještě nenakupovali, co je vaší vlajkovou lodí? Co radíte ochutnat?

Všechno! (smích). Určitě tvarohové koláče s jahodami. A vázané svatební koláčky.

Ty asi teď hodně letí, nemám pravdu? Je období svateb.

To je pravda, teď nedávno jsme pekli jedné naší klientce už na její čtvrtou svatbu. A taky pečeme na svatby lidem, kteří jsou dětmi těch, kterým jsme pekli kdysi.

Co je podle vás na kšeftu nejdůležitější?

Důležité je mít příjemný personál. Když je zamračená prodavačka, lidi nepřijdou. Pozdrav a úsměv dělá ohromně moc.

Už víte, kdo po vás jednou v budoucnosti firmu převezme?

Dvacetiletá dcera ještě studuje, ale už jsem na ni přehodila logistiku. Vyřizuje nákupy, zvedá telefony, stará se o zaměstnance.

Takže už třetí generace Jahodových ve firmě?

Já si nechala rodné i manželovo příjmení, dcera už je pouze Jahodová, takže tradice pokračuje.

Ráno když vstanete a připravujete si snídani, dáte si koláč?

Dám, a ráda. Akorát je to trošku profesionální deformace, že ráda ochutnávám cizí výrobky. Jím a testuji pečivo od konkurence.

Opisuje od vás hodně?

Hodně nás napodobuje. Stalo se, že se po Liberci objevovaly cedulky „koláče paní Jahodové". Ty byly přitom z bramborové moučky, hnusné. Postěžovali jsme si v Libereckém deníku, a ten pán, co je prodával, nás pak zažaloval. Táhlo se to dva roky až k Nejvyššímu soudu. Soud nakonec žalobu zamítl.

Autor: Tomáš Lánský

4.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Děti pomáhají svým rodičům volit.
116

ON-LINE: Odvolili političtí lídři, hokejista i 103letá Českolipanka Anna Hejná

Zlínští hokejisté (v modrém) v 16. kole extraligy doma hostili Liberec.
18

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Zaměstnankyně herny propadla hře na automatech

Liberec – Zřejmě se na noční směně nudila, tak sedla 44letá zaměstnankyně liberecké herny k automatu a prohrála na něm 50 tisíc.

Opilá žena ukradla staforda

Liberec – Podivný případ ukradeného psa vyšetřuje v těchto dnech liberecká policie. 34letá žena z Liberce celkem třikrát vlezla do cizí zahrady a při poslední návštěvě odcizila stafordského teriéra.

Historicky první vítězství je na světě. Dukla veze výhru

Liberec – Volejbalistky liberecké Dukly si došly pro přesvědčivé vítězství. V druhém dějství ale málem připustily drama.

Chmelnice, vinice, sad i pole. Škola ve Frýdlantu mění nevyužité pozemky

Frýdlant – „Jáma bude třicet centimetrů. Na dno dej trochu granulovaný hnůj, na ten polož chmel a zasyp ho směskou hnoje se zeminou. Ale pozor, nad posledním očkem bude deset centimetrů jen vrstva zeminy,“ rozdává úkoly Miroslav Kudrna, učitel na Hospodářské a lesnické škole ve Frýdlantě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení