Sudety a odsun Němců na základě Benešových dekretů je v české společnosti stále ožehavé téma. Spousta z nás má rodiny, kterých se poválečné uspořádání regionu přímo dotklo. Někdo bydlí v domech, které postavili Němci a pak z nich byli vyhnáni, někteří odešli s nimi do Německa a naopak někteří lidé přišli do vybydlené oblasti začít nový život. Sudety mají zvláštní atmosféru. Hornatá krajina s historií. Někdo v ní hledá úkryt, jiný se snaží oživit a spojit společnost, která není zvyklá žít rušný společenský život. Sudety a jejich osud stále budí vášně. Svou roli sehrály při prezidentských volbách, kdy osobní názor na toto kontroverzní téma stál jednoho z favoritů na hlavu státu vítězství. V nedávné době zase rozvířil klidné pohraniční pásmo nápad pojmenovat spolek, který by zaštiťoval přeshraniční spolupráci mezi státy, právě označením Sudety. Množství asociací, názorů a nápadů, které sudetská linie vzbuzuje, si byli pravděpodobně vědomi i vedoucí Ateliéru designu prostředí na Fakultě architektury a umění Technické univerzity v Liberci, kteří žákům jako téma semestrální práce zadali právě Sudety.

Myslet bez předsudků, pravidel a limitů

Mezi originálními zpracováními byl i nápad studenta Josefa Trakala, který už v minulosti prokázal se svými projekty, že mu nečiní problém uvažovat tzv outside the box (z angličtiny myslet volně bez předsudků, pravidel a limitů). Podle jeho slov je to praxe, kterou jim ve škole vštěpují a vyučující tak motivují studenty k experimentům, často bez jistých výsledků.

V tomto případě se to však vyplatilo. Trakal přišel s nápadem na památník, který by uctil památku všech lidí, jejichž osud byl spojen se Sudety, tedy Němců, Židů i Čechů. Jeho projekt se jmenuje Uctění památky všem sudetským obětem 1938 1945 a je umístěn na náměstí Dr. Edvarda Beneše v Liberci, na místě nesoucí jméno muže, který během války a po válce vydal dekrety, na jichž základě bylo odsunuto německé obyvatelstvo z příhraničních oblastí a znova obydleno Čechy.

Nemám právo na soud

„Sudety jsou pohraniční pásmo, na kterém žilo převážně německé obyvatelstvo. Území, kde se po mnoho desetiletí konaly tahanice mezi českým a německým národem. Území, kde se stalo mnoho křivd, škod na majetcích, na cti i na životech. Docházelo i ke krvavým a necitelným masakrům z obou stran. Národy naopak uměly žít i v harmonii. My jsme poslední generace, která má možnost zachytit situaci v Sudetech od generace, která toto období prožila, bez zkreslení. Další předávání vytvoří informační šum," říká Trakal a dodává: „Nemám právo na soud. Můj koncept je založen na uctění památky všem. Všem obětem, kterých se týkaly masakry od roku 1938 1945. Všem mrtvým, ale i přeživším."

3 500 000 obětí

Období, kterým Trakal zarámoval svůj projekt, odkazuje ke třem důležitým událostem, které se staly nositely událostí, které region Sudet významně formovaly. První z nich je Křišťálová noc 9. listopadu 1938, kdy začaly represe židovské komunity. Druhou z nich je Mnichovská dohoda 29. září 1938, která rozhodla o osudu Sudet a jejich obyvatel a poslední událostí je Postupimská dohoda 2. srpna roku 1945. Ta určila rozdělení a další vývoj válkou stižené Evropy.

Objekt památníku je navržen ve tvaru geografické sudetské oblasti, který slouží jako pomyslné plátno pro uctění památky 3 500 000 sudetských obětí (vyhlazování Židů, odsun Čechů, odsun Němců).

„Památník je skryt do fontány, na kterou se jména vyškrabují pouze ve dnech výročí největších událostí, které Sudety zasáhly. Obtékání vody památník částečně chrání před vandalismem a sprejery. Fontána funguje i v zimě, díky vyhřívání. Umístění objektu je na náměstí Dr. Edvarda Beneše v Liberci. Pomník je nositelem naděje, uctění a odpuštění," popisuje vlastní návrh student Josef Trakal a zároveň potvrzuje spojitost mezi místem, na které památník umístil, a mužem, po němž je centrální liberecké náměstí pojmenováno. Ironie osudu?