Škola, která se už léta pyšní zaměřením na rozšířenou výuku jazyků, slaví. Budova Základní školy v Husově ulici byla otevřená před sto lety. Významné výročí si připomene 4. ledna příštího roku, dnem otevřených dveří s programem nebo plesem v Domě kultury.

Reálka, gympl, základka

Budova školy za století poskytovala útočiště dětem a studentům různých institucí. „Podle archivních zápisů byla škola slavnostně otevřena 5. ledna roku 1914, kdy se do ní přestěhovala tehdejší reálka z Komenského ulice. Během sta let prošly budovou různé instituce, všechny ale byly školní. Kromě reálky tu bylo i gymnázium a potom zase zpátky základní škola," vypočítává současná ředitelka školy Blanka Reindlová.

Kolik dětí od roku 1914 školou prošlo, by šlo podle ní spočítat jen velmi obtížně. „Právě kvůli tomu střídání různých škol," podotkla ředitelka. Nebylo jich ale málo. „Byly doby, kdy jeden ročník tvořily i tři, čtyři třídy. A ve třídách bylo i 40 dětí, což nám dnes připadá neuvěřitelné," podotkla Reindlová. V současné době školu navštěvuje pětistovka žáků, rozmístěných do 18 tříd.

Oslavy: kniha, otevřené dveře, ples

Škola výročí oslaví první lednový víkend. „Na čtvrtého ledna chystáme den otevřených dveří, který bude od 10 do 15 hodin, večer se pak všichni absolventi a přátelé školy mohou potkat na plese školy. Tam bude také poprvé představena kniha, která u příležitosti výročí vyšla. Jmenuje se Stoleté vzpomínky," prozradila ředitelka.

ZŠ Husova

Ples, který vyvrcholí přesně v den výročí, bude moderovat jedna z absolventek školy Marcela Augustová. Kromě ní patří k dalším známým absolventům například primáři liberecké nemocnice Petr Suchomel nebo Jiří Kratochvíl či politik Přemysl Sobotka.

Na Husovce byl ráj pro chlapce. Dívky, kam se podíváš!

Na Husovce, památné to škole s rozšířenou výukou jazyků, jsem strávil krásných šest let. Co „krásných"… Nádherných! Ale popořádku:

Pokud mě paměť a počty neklamou, nastoupil jsem do třetí třídy v září roku 1987. Konkrétně do 3.B. Nyní si trochu zaspekuluji:

Za prvé: Pokud bych měl lepší paměť, nejspíš bych si musel zcela jasně vybavit svůj úžas nad složením naší třídy. Tolik dívek a tak málo chlapců!

Za druhé: Pokud bych byl tou dobou starší, určitě bych na místě nejen užasl, ale též zavýskl nadšením. Leč tehdejší okamžik prvního příchodu do třídy si prostě a jednoduše vůbec nepamatuji a puberta pro mě tehdy byla pouze výrazem ze slovníku cizích slov, o jehož existenci a funkci jsem navíc ještě neměl ani potuchy. Každopádně, co jsem chtěl říct bylo nás tuším šest nebo sedm kluků na třiadvacet holek. Matematická nádhera, kterou jsem ocenil až v dalších letech.

Matematická nádhera, která navíc každým rokem nabírala na kráse. Nejprve odpadl David Michálek, který emigroval, Honza Verl se odstěhoval do Jablonce, na víceletý gympl odešel Denis Tomáš a tak dále a tak dále. V posledním, osmém ročníku jsme ve třídě zbyli jen tři kluci: Petr Letoštiak, Petr Hořín a já. A k tomu zhruba dvacítka dívek. 3:20. Po tradičním zářijovém „rozesazování" seděl v každé řadě jeden kluk a jinak samé holky! Jak říkám, byly to krásné roky na škole s rozšířenou výukou jazyků…

A ač si je už vybavuji jen stěží a leccos si i krapet přikrášluji, ta čísla jsem si nevymyslel. A navíc jsem nyní konečně zjistil, odkud že se vzala ta holčičí převaha. Vždyť Husovka před sto lety začínala jako dívčí škola! Vítek Peřina

Škola v roli tribuny

Asi už dnes nezjistíme, jak tomu bývalo před druhou světovou válkou, ale po ní leckteré okno naší dnes již stoleté „prošedivělé paní školy" nejednou posloužilo coby improvizovaná tribuna, popřípadě šikovně vyvýšené stanoviště rozhlasových hlasatelů a fotografů nejednoho deníku při rozličných sportovních kláních. Kupříkladu v roce 1948 při dojezdu etapy I. ročníku později věhlasného mezinárodního cyklistického Závodu míru. Koncem čtyřicátých let a v letech padesátých také při prvomájových oslavách, s neodmyslitelnými průvody a jejich alegorickými vozy. Na úseku dlouhém asi 100 metrů však zde dostávaly příležitost také děti z celého Liberce, pro něž se několikrát pořádaly závody na trojkolkách a koloběžkách, coby součásti Dnů dětí a mládeže.

Nejdéle ale škola takto sloužila motoristům. Poprvé v roce 1946, kdy před hlavním vchodem školy startoval I. Liberecký okruh, závod silničních motocyklů, k nimž se od roku 1948 přiřadil i závod automobilů. Levotočivá trať od školy pokračovala Klášterní ulicí, Jabloneckou třídou, ulicí Za Přehradou, třídou Svobody a zpět na třídu Husovu. S nějakou přestávkou se tyto okruhové závody konaly až do roku 1964.

Naposledy tato trať, avšak v opačném směru jako pravotočivá, motoristům posloužila v letech 1965 a 1967, kdy se zde jely rychlostní zkoušky v rámci mezinárodní Rallye Vltava, vůbec první československé automobilové soutěže zařazené do seriálu mistrovství Evropy. Proto se po ní proháněly automobily továrních týmů věhlasných značek Morris, Austin, SAAB, Volvo, Porsche, nevyjímaje domácí Škoda a Tatra, řízené největšími esy světových rallye té doby. Karel Řepa