Zámek Hrubý Rohozec nedaleko Turnova na Semilsku se o Vánocích poprvé otevře návštěvníkům. Od Štěpána do 2. ledna nabídne prohlídky věnované vánočním zvykům posledních majitelů. V těchto dnech vrcholí v práce na vánoční výzdobě.

V zámecké kapli už teď stojí starý vyřezávaný betlém, zelený salon zase zdobí rozměrný vánoční strom a pod ním jsou připravené dárky pro hraběte, paní hraběnku a jejich děti. Vše jako za starých časů.

„Připravili jsme vánoční dárek i pro návštěvníky, poprvé vystavujeme jeden z nejbizarnějších exponátů na zámku – čerstvě zrestaurovaný posilovací stroj hraběte Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode z konce 19. století,“ řekl kastelán Jiří Holub. Věří, že vánoční prohlídky nabídnou lidem o svátcích zpestření a pomohou zvýšit návštěvnost zámku, který letos vidělo na 27 000 lidí.

Zámek Hrubý Rohozec je poměrně unikátní, lze v něm najít nejen nábytek, ale i stavební pozůstatky všech slohů – má středověkou věž a vstupní portál, renesanční arkády v nádvoří, barokně zdobenou kapli či novogotickou výmalbu v jídelně.

K nejstarším kusům nábytku patří bezesporu židle či truhla ze 16. století, které zdobí zámecké chodby. Od loňského roku se ale zámek postupně vrací do podoby, jakou měl za posledních majitelů – hrabat Des Fours-Walderode.

Cenný nábytek, léta ukrytý v depozitářích, obrazy i předměty z každodenního života vracejí památkáři postupně na místa, kde stály ještě ve 30. letech minulého století. Původní interiéry nahradily expozici Uměleckoprůmyslového muzea, která tu byla v posledních desetiletích.

Studovaný historik hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours-Walderode, který byl předposledním majitelem, by jistě snahy památkářů ocenil. Sám velmi ctil dílo svých předků, kteří Hrubý Rohozec vlastnili po tři staletí, a snažil se dům zachovat co nejvíce v původní podobě.

Zámek se postupně vrací do podoby, kterou získal po poslední přestavbě v první polovině 19. století. Barokní a rokokový nábytek předchozích generací rodu tehdy doplnil jednodušší, ale pohodlný biedermeier a později i kusy druhorokokové nebo pseudorenesanční.

Při úpravě interiérů vycházeli památkáři ze 48 fotografií z roku 1932, které dokládají, jak tehdy rodina na zámku žila. „S překvapením jsme zjistili, že většina vybavení zachyceného na dobových snímcích je v depozitářích,“ poznamenal Vladimír Tregl z Národního památkového ústavu v Liberci.

To málo, co chybělo, památkáři doplnili ze svých sbírek. Na obnově interiérů se bude pracovat ještě několik let.