„Můžu říct, že ačkoliv radar naše městská policie nepoužívá každý den, investice do něj se obci již vrátila,“ uvedl Martin Půta. Kromě toho vysvětlil, že radar rozhodně nepoužívají proto, aby obec vydělávala na pokutách. „Naši strážníci neměří rychlost každý den, v průměru můžu říci, že tak čtyři hodiny týdně. I tak však svůj účel plní,“ řekl starosta. Jak vysvětlil, radar totiž obec pořizovala za účelem prevence. Za dobu fungování se osvědčil.

„Městští strážníci jej používají především tam, kde byla potřeba snížit rychlost projíždějících vozidel, především pak u škol,“ popsal záměr Martin Půta. Dle jeho slov toto radar splnil. Měření rychlosti v Hrádku nad Nisou se dostalo do povědomí řidičů, kteří již měřenými úseky projíždějí znatelně pomaleji než dříve.

„Pokud bych měl používání radaru zhodnotit, pak rozhodně kladně. Výrazně totiž přispěl ke zklidnění dopravy ve městě a jeho okolí,“ dodal Martin Půta. Hrádecký radar však nepomáhá pouze v příhraničním městě, ale i v okolních obcích. „Uzavřeli jsme smlouvy s obcemi Rynoltice, Chotyně a Bílý Kostel o půjčování našeho radaru,“ vysvětlil Martin Půta.

Jak před rokem Liberecký deník informoval, za první rok používání radaru si v Hrádku nad Nisou mohli dovolit zaplatit jednoho strážníka navíc oproti dřívějšku. „Za normálních okolností bychom si dalšího strážníka nemohli dovolit. Díky radaru ale vybereme měsíčně na pokutách třiatřicet tisíc korun,“ řekl před rokem Deníku velitel hrádecké městské policie Pavel Weiss.

Dalším městem na Liberecku, které vyhlásilo boj proti neukázněným řidičům, je Frýdlant. Ten sice svůj radar nekoupil, ale několikrát do roka si jej pro měření rychlosti půjčuje.

„Často se na nás obraceli lidé, kteří si stěžovali na bezohlednou a rychlou jízdu některých řidičů po městě. Vyhověli jsme jim a ručním radarem teď měřímě každý den zhruba tři hodiny,“ uvedl před časem vedoucí strážník Městské policie ve Frýdlantě František Kloz.

V letošním roce by se mělo namátkové měření ve Frýdlantě konat přibližně čytřikrát, a to vždy po dobu asi dvou týdnů. Koupi vlastního radaru však město neplánuje. Nemá na to ani dostatek strážníků.

Měřičů sice přibývá, ale řidiči jezdí stále rychle

Praha/ Měřiče rychlosti používané na českých silnicích se liší. „Co se týká využívaného média, dělí se na měřiče laserové na bázi světelného paprsku a radarové, využívající zvukové vlny,“ říká Pavel Skládaný z Centra dopravního výzkumu.

Dodává, že měřiče rychlosti se mohou značně odlišovat i typem umístění – od ručních laserových pistolí přes stojanové měřiče až po radary montované na vozidlech. Nejlevnější radary mohou obce pořídit asi za 500 tisíc korun, ty nejdražší mohou ale stát i dva miliony. „Přitom zásadně platí, že čím je radar menší a odolnější, tím je také dražší,“ říká Radim Chyba ze společnosti Czechradar, která měřiče rychlosti obcím dodává. O zakázky prý jeho firma nouzi nemá.

Počet obcí, které si radary pořizují, stále roste. „Obracejí se na nás nejen nové obce, ale často i města, která už radar mají, ale chtějí si pořídit další,“ potvrzuje Soňa Kohoutová z této společnosti. Radar lze nejen zakoupit, ale také si ho od soukromé společnosti pronajmout. Pronájem má tu výhodu, že si na něj obec vždy vydělá. Za pronájem radaru se totiž platí procentuální částka z vybraných pokut za vysokou rychlost.

„Platíme 35 procent z pokut, a radar se nám přesto bohatě vyplatil. Řidiči o něm vědí a jezdí bezpečněji,“ říká starosta Chrastavy Michael Canov. Disciplinovanost řidičů po zapůjčení radaru potvrzuje i mnoho dalších obcí. Přestože radarů na silnicích přibývá, řidiči rychlost překračují stále často. Jen za první čtvrtletí letošního roku eviduje ministerstvo dopravy přes 66 tisíc případů příliš rychlé jízdy v obci. To je čtyřicet procent ze všech porušení zákona na českých silnicích. (ška)