Hrad Houska by měl být starší než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec. Podle nejnovějších poznatků vyplývajících z archeologického průzkumu byl hrad založen v dekádě 1270-1280 Přemyslem Otakarem II. a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem.

Proč ale byl vůbec založen a je datování vzniku skutečně vědecky doložené? V každém případě se jednalo místo v nepropustných lesích, široko daleko neobydlené. A nevzniklo z popudu Přemyslovců, ti jen stavěli na místě, které bylo kultovní už pro pohanské kultury.

Brána do pekel

Proč byl vůbec hrad Houska postaven? O to se přou dodnes odborníci na záhady. „Houska totiž stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Neexistuje žádný důvod, proč by měl být tento hrad zbudován,“ tvrdí například autoři článku o záhadách hradu. Traduje se dokonce, že celý obranný systém je zaměřený proti „vnitřnímu nepříteli“. Snad se zde střežilo „něco“, co se nesmělo dostat ven.

Podle legendy se na Housce a v jejím okolí zjevuje postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej a sleduje opovážlivce, kteří by chtěli Housku navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat.

„Zahalená postava bez obličeje, to je přeci zpodobnění Charóna, tedy strážce podsvětí, pouští se do vyprávění kastelán hradu Miroslav Konopásek.

Traduje se, že hrad byl zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Právě nad touto průrvou má stát hradní kaple. „Podsvětí se dřív lidé nebáli, to teprve církev mu dala podobu pekla a čertů a převozníka do říše mrtvých vyměnila za tajemného mnicha,“ pokračuje kastelán ve výkladu.

Říká se, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž mají být pohřbeny „jisté věci“ a kostry „nelidí“. Místo, kudy bylo možno do těchto chodeb vstoupit mělo být označeno nad dnes již neexistující hradní bránou.

Máchovo vidění

„S Houskou si nikdo neumí dodnes poradit. Proč se stavělo v místě nepřístupných hvozdů, kde ani nebyla voda. Údajně se měl Bezděz stavět poté, co Přemyslovcům Houska přestala stačit, ale její původ není vážně doložen. Vždycky tu „něco“ stálo. Už v pohanských dobách. Bílá místa tu byla i za války,“ pokračuje kastelán.

Svědectví o záhadném místě poskytl i romantický básník Karel Hynek Mácha, který hrad navštívil 10. srpna 1836. V dopise svému příteli píše o mystickém prožitku. „V noci o půl druhé jsem prošel místem, které se nazývá bránou podzemí. Zeptal jsem se dívčiny, kterou jsem tu potkal, zda je toto peklo. Odpověděla, že ne. Kde tedy jsem? V Praze. A kterého roku? 2006, řekla a zmizela,“ popisuje vidění básník.

Houska a senátor

Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Renesanční zámek s prvky gotického hradu je zřejmě ta nejvýstižnější charakteristika pro jeho nynější podobu.

Coby vlastníci hradu se na Housce vystřídali vedle pánů z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.

V roce 1924 jej koupil senátor a prezident Škodových závodů v Plzni Josef Šimonek. Do roce 1924 a až do roku 1939 byl užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Poté byl hrad zabrán Němci a zejména kvůli své poloze v Sudetech až do roku 1945 využíván armádou.

Němci: tajné pokusy

„Němci se tu pokoušeli čarovat: Mezi dalšími objekty měli i tady na Housce zapovězené místnosti, kde se provozovala alchymie a různé okultní vědy,“ připomíná kastelán Miroslav Konopásek jednu z tajných zbraní, kterou se Němci prokazatelně snažili zvrátit průběh 2. světové války. Podle jeho slov tu měli i židovskou knihovnu a samozřejmě tu provozovali i kabalu, tedy tajnou židovskou nauku.

Po válce sloužil zámek jako archiv archiv Státní knihovny v Klementinu. „Kostlivci tu určitě jsou, a nejen ti skuteční, ale nikdo se k jejich odtajnění raději nemá,“ přiznává jednu z temných a dosud neprobádaných kapitol tajemného hradu.

Právě zdejší mysterium je to, co návštěvníky přitahuje k prohlídce této nevelké památky. Hrad Houska byl poprvé ve své dlouhé historii veřejnosti zpřístupněn teprve v roce 1999 a to díky současným majitelům, kteří hrad získali zpátky v restituci.

Probíhají tu klasické historické jarmarky, koncerty, ale také akce, jaká se chystá například tento víkend. Řemeslné trhy lidí z Bohnic. Před dvanácti lety se na hradě Houska poprvé podařilo uspořádat koncert s názvem Noc mezi hvězdami. A představila se jich tu celá řada. Například Eva Pilarová, Monika Absolonová, Petra Janů, Karel Štědrý, Pavlína Filipovská a další a další představitelé populární hudby všech generací. Ta nejbližší Noc s hvězdami se uskuteční už příští týden, 7. srpna a vystoupí na ní například Sisa Sklovská, Zora Jandová či Maroš Kramár.

„Zámek je náš, a tak se samozřejmě snažíme zajistit tu nějaký program,“ přiblížila Zuzana Pavlíková pravnučka původního majitele, který v podnikání znamenal pro Čechy to, co Baťa pro Moravu. A jak říká, postupně se snaží napravit škody, které tu napáchala čtyřicetiletá „péče“ státu.

Turisté, zmlsaní zlatem a brokátem přeplněnými interiéry, si tu na své nepřijdou. Ale ti, co chtějí vidět skutečné unikáty, by si hrad ze svého cestovního itineráře rozhodně neměli vyškrtnout.

Fresky a Říp

Například zdejší fresky jsou skutečným evropským unikátem,“ potvrzuje kastelán. Jak dodává, řada z nich nebyla dosud pořádně rozluštěna a zařazena. Jsou ponuré a umocňují pocit tajemna. Lákadlem jsou i zdejší rituály, například vzkazy pekla.

„Samozřejmě tu umíme zařídit protekci tam dole,“ směje se kastelán, který jak tvrdí, v noci s čerty hrává karty. Ať už na zády věříte, či nikoliv, Houska rozhodně za návštěvu stojí. Je to místo prodchnuté romantikou a okolní příroda i výhledy ze zámku jsou jedním z mála nedotčených míst. Až se z nedaleké vyhlídky zadíváte do kraje, třeba směrem, kde stojí památný Říp, uvědomíte si, jak je naše malá země nádherná. A kolik nádherných míst, vzácných památek a přírodních divů se tu koncentruje.