Houbaře z Liberce jen tak někdo neporazí. Před 39 lety vymysleli soutěž o nejchutnější houby v octě a celou dobu ji bez přestávky pravidelně vyhrávají. Přitom jim konkurují stovky dalších houbařů z dvou desítek mykologických klubů v ČR.

První místo na ně čekalo i na letošním 39. ročníku celostátní soutěže v Pardubicích. V celkovém součtu bodů opět zvítězili.

Liberecké houbaře v soutěži reprezentovaly vzorky Jiřího Hudečka a Jaroslava Burdy, zkušených matadorů soutěže. Porotě chutnala Hudečkova penízovka sametonohá nebo Burdova muchomůrka růžovka. Houby se sice nakládají do již desítky let známého a vůbec ne tajného nálevu, o výsledné chuti ale rozhoduje i něco víc než jenom samotné houby. Je to desítky let pilovaný a k dokonalosti vybroušený um nakladačů, kteří houbami žijí celý život a pod hliníková víčka tak zavařují kromě hub i něco ze sebe samotných.

„Za ta léta už se mezi naším a ostatními kluby vytvořila jistá rivalita. Je to stejné, jako když Rusové v hokeji jeden čas pořád vyhrávali. Prostě nás nemají rádi," glosuje Josef Sedláček, zakladatel soutěže a otec libereckého mykoklubu.

Za bezmála čtyři desítky let pořádání soutěží o nejchutnější houby ve sladkokyselém nálevu se snědlo tisíce vzorků, nikdo se neotrávil. Experimentování s nálevem se nakonec ustálilo na nejoblíbenějším, jeden čas se ale zkoušely i novinky.

„Tehdy jsme zavedli třetí kategorii, kam spadaly houby naložené třeba v kečupu nebo v oleji. Z těch nám ale tenkrát bylo tak špatně, že jsme třetí kategorii zase rychle zrušili a vrátili se k osvědčeným technikám," dodává Josef Sedláček.

Systém hodnocení jednotlivých vzorků je navržen tak, aby nikdo nemohl podvádět. Porota složená z profesionálů i houbařských laiků předem neví, čí vzorky ochutnává. Pokud jsou v porotě například lidé z jednoho mykologického klubu, nesmějí sedět vedle sebe. To zaručuje, že jediným kritériem při hodnocení je chuť. A na tu houbaři pod Ještědem zkrátka mají patent.