„Organizátor nás uvedl v omyl. Nečekal jsem, že dceru posíláme do tříhvězdičkového hotelu, ale tam to vypadá jako obydlí bezdomovců,“ řekl rozzlobený otec osmileté dcery Martin Kejklička, který už dceru odvezl domů. Nebyl sám, několik dní před ním si své dítě odvezli i jiní rodiče.

Podle organizátora tábora Zdeňka Sládka ale důvodem nebyla špatná hygiena, ale prostý stesk po domově. Podle Kejkličky neteče v objektu voda a děti si musí čistit zuby u potoka. „Dvacet táborníků se dělí o jediný suchý záchod, kam se navíc v noci bojí, protože je tam tma,“ tvrdí rozzlobený otec.

Sládek takový popis odmítá. „Kousek od záchoda je normální elektrické světlo a vidět tam je,“ ukázal. Teplá i studená tekoucí voda navíc v chatce je, i když libereckým hygienikům nemohl poskytnout její rozbor. „Naše rodina tu žije už desítky let, vodu jsme vždycky pili a problémy s ní nebyly,“ tvrdí. Hygienická inspekce, která 12. července provedla kontrolu zařízení, ovšem vážnější pochybení nenašla.

Chybí úklid a rozbor vody

Mluvčí liberecké hygienické stanice Zuzana Balašová v tiskové zprávě uvedla: „Na pití dostávaly děti balenou vodu. K dispozici byla i lednice. Děti mají v objektu jen snídaně a večeře, obědvají na výletech v restauracích. Děti byly v době kontroly ubytované ve dvou místnostech, které byly čistě vymalované, uklizené a vybavené lůžky a policemi na uložení věcí,“ popsala situaci.

Nedostačující je podle hygieniků úklid kuchyňky a chybí rozbor vody. Na pozemku kolem chaty se navíc povalují věci, které nesouvisejí s pořádáním tábora. Sám pořadatel sebekritikou nešetří.

„Byla to chyba. Vzhledově jsou ty budovy skutečně nic moc, ale pokoje jsou vybavené standardně. Děti spí na palandách a nafukovacích postelích,“ tvrdí Zdeněk Sládek, který tábory pořádá 17 let.

Zdeněk Sládek uvedl, že další turnus tábora zruší a nedostatky odstraní. Dva domy, které tábor hostí, se nacházejí na pozemku ve správě Lesů České republiky. Část tohoto pozemku podnik pronajal matce Zdeňka Sládka, ovšem budovy předmětem smlouvy nejsou.

„Jedná se o stavby neevidované v katastru nemovitostí a Lesy ČR k nim nemají právo hospodařit,“ řekl mluvčí Lesů ČR Zbyněk Boublík. „Ten opuštěný lom je pro pořádání táborů zcela nevhodný,“ dodal. Lesy ČR s okamžitou platností vypověděly nájemní smlouvu.

Spokojené jsou ale i samotné děti, kterých je na táboře momentálně devět. „Moc se mi tu líbí,“ tvrdí jedno z děvčat a ochotně ukazuje, co kde je. „Nahoře máme rybníčky, vzadu je les a spíme tam v tom domu na palandách,“ vysvětluje.

Dům opravil Zdeněk Sládek vlastníma rukama. „Museli jsme nově vymalovat, postavit postele, opravit okna, pověsit lustry, postavit krb… je toho hodně,“ tvrdí. Dům používá jeho rodina již léta, v pronájmu jeho matky údajně zůstává proto, že k němu má citový vztah.

Podle vlastních slov uvažuje, že s pořádáním táborů skončí. Za své tak vezme i turistický kroužek, který vede. „Nejraději bych to teď celé položil,“ povzdechl si. Martinu Kejkličkovi se navíc nelíbí, že je organizátor údajně oklamal.

„Dcera tenkrát přišla s letákem na tábor v České chalupě u Rudolfova. Moc tam chtěla jet, tak jsme jí nebránili, ač jede na skautský tábor,“ uvedl Kejklička. Dvoutýdenní tábor za necelé tři tisíce za osobu se tak nejspíš koná naposledy. Program přitom rozhodně nebyl chudý – na programu bylo plavení se na lodičkách či stezka odvahy.

Poznámka Matyáše Tallera: Spaste duši! Na záchodě je prach a voda neteče! Matně si vzpomínám, co jsem očekával před svým prvním letním táborem. Nejspíš dobrodružství a něco málo přírodního života, jídlo vařené nad ohněm a celodenní zabíračku při soutěžích. Bylo to mnohem lepší, než jsem čekal, i když rodiče při popisování koupelí v rybnících a dlouhých pochodů v dešti trošku bledli. Snad nechápu rodičovskou starostlivost, ale soudit tábor podle vnější fasády domu mi přijde ohromně přecitlivělé. Domněnka ubohého otce, že v Rudolfově na táboře neteče voda a jeho ratolest musí pít z potoka se ukázala jako mylná. A i kdyby ne, co je špatného na vodě bez chlóru? Dalším obrovským problémem byla podle všeho místní kadibudka, asi tak stokrát komfortnější než obdobná zařízení na jakékoliv chalupě. A teď se podržte – chudák dcerka se o příšerných podmínkách na táboře ani nezmínila v dopise domů, protože za kázeňské prohřešky musely děti dělat dokonce kliky! Teror a šikana, nebo spíše běžná praxe? Nemůžu si pomoct, ale označit deset kliků za hrozný trest mi přijde přehnané. Snad nechápu úlohu rodiče, snad pocházím z příliš odlišného prostředí, než dotyčná dívka, ale dělat takový mediální humbuk kolem zcela normálního tábora v lese se mi zdá jako přehnaná reakce.