Přestože návrhy neonových poutačů nepatřily nikdy k pilířům tvorby výtvarníka Karla Janouška, jeho Holubice míru umístěná na fasádě domu na Šaldově náměstí bude už asi navždy jeho nejznámějším dílem. A přitom se až donedávna nevědělo, že holubice je z jeho hlavy. Všechno zavinila medializace, když se začalo mluvit o obnově nápisu.

Jak jste se vůbec k práci na holubici dostal?
Tenkrát, myslím, že šlo o rok 1974, jsem se věnoval propagační grafice. Dnešním slovníkem by se tomu dalo říkat propagační design, jenže tehdy ten výraz nebyl vžitý. Oslovil mě Národní výbor prostřednictvím Komise pro výzdobu města. Ta de facto určovala a schvalovala, kde co bude, kdo to udělá a taky zaplatí.

Čtěte také: Opravte Holubici míru, vzkázali občané města. Radnice je vyslyší

Měl jste na výběr, jak neonový nápis výtvarně zpracujete?
Téma bylo dané. Jak jinak chcete vyjádřit mírovou myšlenku, než právě holubicí? Nejprve jsem navrhl ji a pak text, který musel sedět na ty řádky.

Jaký byl vůbec tehdy tlak na to, abyste do své tvorby promítal ideologické motivy?
Budete se divit, ale žádný. Samozřejmě, třeba rudá barva jim hrozně lichotila, ale jinak jsem mohl tvořit velmi svobodně. Nepamatuji si jediný případ, kdy by na mě vyvíjeli nějaký nátlak.

Sledoval jste poté, co se s nápisem dělo? Jak zrezivěl a opadal?
Já od roku 1983 v Liberci nežil, takže jsem to nesledoval.

A co říkáte tomu, že nápis se znovu obnoví a bude opět zářit do ulic města?
Ta informace mě moc potěšila. Dozvěděl jsem to od mého syna. Víte, alespoň po mně něco zůstane. Letos mi bude 80 let a mám obavy, že většinu toho, co jsem vytvořil, stejně jednou naházejí do kontejneru (smích).

Zaznamenal jste názory, že heslo je poplatné době a mělo by se sejmout? Vadil jim komunistický nádech toho nápisu?
Já vám něco řeknu. Tyhle lidi, co jsou dneska nejvíc chytří, ty tenkrát nejvíc kolaborovali s komunistama. To heslo vzniklo v určitě době, ale zrovna nedávno jsem si pustil televizi a úplně stejné heslo tam kdosi používal. Takže vidíte, že na něm není nic špatného a že se to opět vrací.

Do strany vás tehdy soudruzi nelákali?
Ne. Za synem, který studoval Matfyz, byli dvakrát, a když pokaždé odmítl, už potřetí nepřišli. Já ve straně nebyl a musím potvrdit, že mi to žádné komplikace nezpůsobilo. Ale chápu, že třeba v podnicích a fabrikách to možná fungovalo trochu jinak.

A jaké vůbec byly reakce okolí, když se neon odhalil?
Tehdy se dělala rekonstrukce dnešního Šaldova náměstí a reakce nebyly žádné. Nikdo mě neplácal po ramenou, nic se slavnostně neodhalovalo. V té době už jsem dělal na jiné zakázce a byla to pro mě hotová věc.

Dobře, ale vaše holubice není jediný umělecký artefakt, který je v ulicích města.
Ano, z toho, co jsem realizoval, zůstaly ještě asi dvě fontány. Celkem se jich vyrobilo pět, ale zbytek už zmizel. Stejně tak jako neonové nápisy pro podniky, které již neexistují, a proto byly sejmuty.

A na co jste ze svého díla hrdý?
Tak třeba jsem navrhl logo dnešního Sklostroje. Oni, tehdy ještě pod názvem Strojírny sklářského průmyslu, používali takové ošklivé ozubené kolo. Tak jsem navrhl značku, kterou tato úspěšná firma používá dodnes. Nebo z nedávné doby třeba logo počítačové firmy 100mega. Realizovalo se toho opravdu spoustu. Dělal jsem třeba výtvarnou podobu několika naučných stezek.

Líbí se vám po výtvarné a umělecké stránce Liberec dnes?
Spousta věcí se tu změnila k dobrému, ale objevila se i fůra paskvilů, třeba obchodní dům Plaza. Dřív by to neprošlo, úřad architekta fungoval. K čemu je tam ta skleněná věž?

Máte nějaké současné umělecké dílo rád?
Třeba ta koule u Zlatého lva je jedinečná. Nebo památník obětem komunismu se mi líbí. Vlastně i zelená zastávka s Henleinovou hlavou je bezva.

Nevadí vám, že současné umění se smrsklo pouze na snahu šokovat na první pohled?
To máte pravdu, ale aspoň to donutí lidi myslet. Obecně už se totiž nad uměním jen málo zamýšlejí. A umění má trošku šokovat, takže to beru.