Uplynuly necelé dva týdny od velkého hokejového vítězství. Vzpomínáte si na bezprostřední pocity?

Ohromná radost a nadšení. Naprosto mě strhla euforie, která na stadionu zavládla. Sledoval jsem zápas ze střídačky a nechal jsem se pohltit pocity. I ten další týden jsem se vezl na slavnostní vlně. No a teď už jsem sestoupil z toho pomyslného radostného obláčku do každodenní reality a život už běží v normálních kolejích.

Následovala oslavná a samozřejmě zasloužená jízda. Jak jste si ji užíval?

Neskutečně! Chtěl jsem si to vychutnat, jelikož se už nemusí takový úspěch opakovat. Navštívil jsem Kramářovu vilu a potkal se s prezidentem. Vůbec jsem neřešil politiku, prostě jsem si maximálně užíval sportovní oslavy. Hodně mě potěšilo, že jsme dostali dárek, který vznikal v turnovském Granátu. Jelikož jsem velký patriot, vnímal jsem to jako takovou třešničku na dortu. Prezident byl za námi navíc i v kabině, kde si se mnou a s mým parťákem přibližně deset minut povídal.

Věřil jste od začátku mistrovství v takový výsledek?

Upřímně, já jsem spíše pesimista. Samozřejmě si člověk přeje ten nejlepší výsledek, ale rozhodně jsem nepomýšlel na to, že bychom získali titul.

Kdy se to změnilo a přišla naděje, která přebila toho pesimistu ve vás?

Po čtvrtfinále, kdy jsme porazili Američany. To už jsem si začal v hlavě říkat, že by mohlo klapnout medailové umístění. Ale stále jsem si nepřipouštěl, že by to bylo zlato. Myslím si, že pro český hokej by byl úspěch zisk jakékoliv medaile na domácí půdě.

Vnímáte tento úspěch i ve své kariéře jako splněnou metu?

Určitě ano. Získat zlato na domácím šampionátu je velká věc, prostě něco neuvěřitelného. Dalo by se říct, že v tomto okamžiku nic většího pro mě není. V úvahu by ještě připadala olympiáda nebo světový pohár.

Schováváte si hokejové relikvie, které vám připomínají úspěchy?

Z každého turnaje si odnáším nějakou drobnost, ať už se jedná o podepsanou hokejku či dres konkrétního hráče, kusy výstroje jako rukavice či helmu. Nechám si je od kluků i podepsat. Mám to pak doma v dílně vystavené nebo schované na památku. Krásné věci mám od kluků z NHL. Jmenovky, puky, štítky. Je toho hodně.

Co jste si odnesl z letošního mistrovství světa v ledním hokeji?

Skoro od všech hráčů mám podepsanou hokejku a dres. A pak nějaké drobnosti.

Co byste z vaší sbírky vypíchl, nějakou kuriozitu?

Na první dobrou si vybavuji zuby Davida Výborného a Tomáše Hyky, sádru Davida Vrby. V hrníčku mám vyražený zub Jiřího Smejkala, který o něj přišel těsně před vstupem do loňského mistrovství světa v Rize.

Možná by stálo zmínit, o co vše se kustod stará? Jaké má povinnosti?

Zajišťuji klukům servis, aby se mohli soustředit jen a pouze na zápas. Ať už se jedná o zajištění svačin, výbavy ve správném technickém provedení, či oblečení. Broušení bruslí a řezání hokejek. Vše aby měli na svém místě a k dispozici.

A co nějaká psychická podpora, povzbuzení?

My kustodi jsme jako takové vrby. Trávíme s kluky spoustu času, známe jak je, tak i jejich rodiny. Svěřují se nám a díky tomu často přeroste profesionální vztah i v kamarádský. Když se jim v zápase nedaří, tak se je snažím povzbudit, aby neztráceli morál. Pokud něco zkazí, poplácáme je po zádech, foukáme jim na „bebíčka“. Jsme pro ně v dobrém i ve zlém.

Jak byste se jako kustod popsal?

Po těch letech zkušeností se dovolím říct, že kabinu ovládám já. Představuje moje království a chci, aby byla mojí vizitkou. Někdy kluky peskuji a dost často zvýším hlas, když tam je nepořádek. To platí hlavně pro extraligu.

Vykonáváte před zápasy nějaké rituály pro štěstí?

Není to úplně rituál, ale když se připravujeme na zápasy, snažím se dodržovat zaběhlý harmonogram, a je úplně jedno, o jakou se jedná kategorii. Snažím se podat co nejlepší výkon, aby kluci měli co nejlepší servis.

Co by správnému kustodovi nemělo chybět?

Určitě musíte mít pohodu v rodině. Mám obrovsky tolerantní manželku a díky tomu mohu věnovat čas práci právě na úkor rodiny. Být kustodem si vyžaduje hodně času, musíte mít všechno perfektně srovnané a nachystané. Takže když máte zázemí doma a rodina vás podporuje, dělá se ta práce daleko lépe. Zřídil jsem si doma i dílnu, kde se tomu věnuji. Mám štěstí, že je pro mě práce koníčkem. Toho si ohromně vážím.

V dospívání jste neměl hokejové ambice?

To víte, že jo. Hokej jsem miloval, ale v Turnově nebylo moc možností. Navíc jsem v dospívání měl tendence hodně věcí si takzvaně ulehčovat a to prostě u profesionálního sportu nemůžete. Ale nelituji toho, v hokejovém světě jsem zůstal. Jsem za tu práci hrozně rád, baví mě a naplňuje. Věřím, že nedělám ani Boleslavi, ani českému hokeji ostudu.

Co byste ještě rád na profesním poli zažil?

Na klubové úrovni úspěch v extralize, ten se mi zatím vyhýbá. Nebránil bych se zahraničí. V minulosti jsem měl nabídky, ale nakonec neklaply. V Mladé Boleslavi mi vyprší smlouva za rok. Buď se domluvíme na další spolupráci, nebo se pokusím posunout ještě dál. Samozřejmě by to záviselo i na manželce, zda by byla ochotná tolerovat, že si plním své sny, protože bych se musel do zahraničí i přestěhovat.

Mohlo by vás zajímat: Liberecká značka Visu mění cestování. Kempingové vestavby dobývají svět

Liberecká značka Visu mění cestování. | Video: Visu