Smutné výročí si dnes připomínají všichni, kteří se znali s páterem Milošem Rabanem. „Významná osobnost překračující duchovní řád, veselý a aktivní člověk, který toho hodně dokázal," tak na něj dnes někteří přátelé a spolupracovníci vzpomínají. Jeho duchovní a hmotný odkaz podle nich žije dál i pět let po smrti.

Měl víru a plán

Nejlepším příkladem je zrekonstruovaná poutní bazilika Navštívení Panny Marie v Hejnicích a přilehlý františkánský klášter, ve kterém z Rabanovy iniciativy vzniklo Mezinárodní centrum duchovní obnovy, které stále dobře funguje. „Vítáme všechny lidi dobré vůle, ateisty i věřící, Čechy i Němce," říká ředitelka centra Petra Šiklová, která po Rabanovi převzala chod instituce.

„Jeho myšlenka žije dál. Jeho hmotný i duchovní odkaz je stále zřejmý. Byl pro mě obrovským motorem, který mě hnal stále kupředu. není den, abych si na něj nevzpomněla," dodala Šiklová, která v Mezinárodním centru duchovní obnovy (MCDO) pracuje už od roku 2002, kdy nastoupila jako hlavní ekonomka.

Na pátera Rabana, jinak mu nikdo ze známých neřekne, vzpomínají jak lidé, kteří přicházeli do jeho farnosti v Raspenavě, tak poutníci, kteří pravidelně navštěvovali baziliku v Hejnicích, tak lidé běžní lidé, kteří s nim přišli do styku. Na severu Čech, v podhůří Jizerských hor pracoval a žil od roku 1990.

„Vzpomínáme na něj v dobrém, ale je pravda, že v době, kdy žil, mu to málokdo řekl. Samozřejmě se během jeho aktivního života objevovali i negativní reakce. Lidé říkali, že je to podivín. Bylo to ale přirozené, protože to byl velice aktivní člověk a nejen v duchovní sféře. Navíc dokázal nevídané, podařilo se mu sehnat peníze a zrekonstruovat celé poutní místo Hejnice," řekla Petra Šiklová.

Miloš Raban to dokázal během let 1997 až 2001, kdy inicioval a zajistil finanční prostředky především z mezinárodních zdrojů Evropské unie, samosprávy a od soukromých dárců. Bazilika i klášter se proměnily a staly se místem, kde se potkává duchovní a světské. Centrum letos oslavilo 15 let od otevření, jeho prvním ředitelem byl právě Miloš Raban.

Schopný manažer a ryzí člověk

„V řídící funkci mu velmi záleželo na dobrých společenských vztazích mezi církví, již reprezentoval, a státem, obcí, krajem a k tomu vedl i své spolupracovníky. Stále mu tanulo na mysli dobro člověka, jednotlivce i společnosti," napsala ve vzpomínce na Rabana sestra Edita Mendelová rok po jeho smrti. „Kdo se s ním setkal, oceňoval jeho neúnavné a obětavé úsilí zasadit se o dobrou věc. Mnozí jej velmi vyzdvihovali jako jedinečného a vzácného rádce, jehož rady byly symbiózou jeho rozsáhlých intelektuálních vědomostí a ušlechtilého, jemného srdce. Málo se ví, že byl i velkým sportovcem, a sice jeho velikou vášní bylo horolezectví. Zlezl nejvyšší horské velikány Evropy. Miloval přírodu a její krásu v rozmanitých podobách a uměl se z ní radovat..Jeho obětavá láska pro člověka v nouzi neznala mezí a překážek, ba ani odpočinku. Věnoval se s plným nasazením každému, kdo právě se svými potřebami přišel. Byl vzorem jak schopného manažera a organizátora, tak též vzácného a laskavého, ryzího člověka a kněze-faráře. V boji se zákeřnou nemocí projevoval jak nevídanou osobní statečnost, trpělivost a tichost, tak velkou pokoru před Bohem," dodala sestra Edita Mendelová další vzpomínku pro časopis Zdislava.

Dnes se připomíná den jeho úmrtí a 10. ledna proběhne v Hejnicích mše za jeho památku. Přesah Rabanovy práce a osobnosti sahá, jak už bylo zmíněno, i mimo duchovní svět. Raban vystudoval systémové inženýrství ČVUT v Praze a poté pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce a jako technický referent v České katolické charitě v Praze. Studiu teologie, filozofie a spirituality se věnoval soukromě. Po návratu ze zahraničí začal působit v Raspenavě a Hejnicích. Už v roce 1995 ale nastoupil jako vyučující na Technickou univerzitu v Liberci, kde se o deset let později stal jako jediný katolický kněz děkanem. Dokud mu to zdravotní stav dovolil, vyučoval také na Univerzitě v Hradci Králové. Publikoval řadu odborných článků a účastnil se nejrůznějších vědeckých konferencí, na nichž aktivně přednášel.

Překvapení na závěr

Miloš Raban zemřel 7. ledna 2011 v brzkých ranních hodinách v Krajské nemocnici Liberec. Dokud mohl, staral se o chod Mezinárodního centra duchovní obnovy. „Chodila jsem za ním skoro denně, vyřizovali jsme společně e.maily, dopisy, zkrátka, co bylo potřeba. Konzultoval se mnou, jak by chtěl, aby centrum fungovalo dál, ale nikdy mi neřekl, že bych to měla být já, kdo po něm centrum převezme," řekla současná ředitelka MCDO Petra Šiklová, kterou si Raban vybral jako svého nástupce. „V dnešní době by takový projekt, jako je obnova baziliky a kláštera, nebyl tak snadno uskutečnitelný. Páter Raban měl štěstí na spolupracovníky a dobu, ve které se rekonstrukce připravovala. My máme štěstí, že centrum stále funguje stejně a máme stále dost návštěvníků," dodala na závěr Šiklová.