Ocenění se v dnešní době rozdávají poměrně často a kdekomu. Většinou se jedná o formální uznání jednotlivce nebo organizace, která vyniká v tom, co dělá a nebo nějakým zásadním způsobem přispěla k vývoji oboru, ve kterém se pohybuje. Darwinovy ceny vyznamenávají ty, jenž sami sebe eliminovali absurdním způsobem z lidského genofondu. Ironické ocenění je pojmenováno po Charlesi Darwinovi, zakladateli evoluční biologie.

Nejedná se o cenu, kterou by si mohli dotyční vystavit doma na poličce (všichni ocenění jsou navíc po smrti), ale o čestné uznání, které přes patnáct let vyhlašuje provozovatel webové stránky www.darwinawards.com.

Mysleli jste si, že už Vás nic nepřekvapí?

„Principem ceny je předpoklad, že lidská hloupost, která způsobí smrt svému nositeli, je dána geneticky a v duchu Darwinovy teorie přirozeného výběru se tak tento nebezpečný gen odstraňuje," vysvětluje autor stránek.

Neuvěřitelné příběhy lidí, kteří sami sobě přivodili kuriózní smrt se v podobě tzv. městských legend objevují ve společnosti již dlouho a z počátku se šířily skrze emailovou korespondenci.

Fatální a zároveň absurdní nehody zaujaly americkou bioložku Wendy Northcutt, která jev roce 1983 začala sbírat a později zveřejňovat na zmíněném webu.

I smrt má svá jasná pravidla

Sama pak stanovila pět požadavků, které musí smrtelná událost splňovat, aby mohla Darwinovu cenu získat.

1. Neschopnost reprodukce nominovaný se musí zabít nebo sterilizovat.

2. Skutečně výjimečné a neuvěřitelné selhání soudnosti kandidátova hloupost musí být jedinečná, některé příliš běžně konané hlouposti (např. hraní ruské rulety, v čemž je výjimkou ocenění mladíka, který zmíněnou hru hrál s automatickou pistolí; močení na třetí kolejnici) jsou z nominací výslovně vyloučené.

3. Kandidát se z genofondu musí odstranit sám, svou vlastní hloupostí.

4. Kandidát musí být schopen jasného úsudku (cenu nemohou dostat mentálně retardovaní, duševně nemocní a děti do šestnácti let).

5. Pravdivost událost musí být ověřená, pokud ji nemohou potvrdit pověřené úřady ani svědci, je příběh zařazen do sekce městských legend.

Fatální a kuriózní nehody

Abyste si mohli představit, o jaké absurdní nehody se jedná, představíme vám konkrétní případy, které v minulosti cenu dostaly.

V březnu loňského roku se britský novinář Lee Halphin pokoušel zjistit, jakým způsobem přežívají lidé bez domova zimu na ulici. Vypůjčil si spací pytel a navzdory protestům a námitkám rodiny a přátel vyrazil mezi bezdomovce. Jeho plán byl žebrat o jídlo, spát na ulici s ostatními bezdomovci a zkusit, jaké je to přežívat bez střechy nad hlavou. O tři dny později ho nalezla policie mrtvého. Umrzl a zemřel na následky hypotermie.

V roce 2012 se americká policie vyjádřila o případu Garyho Banninga ze Severní Karolíny jako o monstrózní nehodě. Gary, 43 let, byl u svého známého doma, když spatřil sklenici od salsy naplněnou neznámou tekutinou. Myslel si, že je to alkohol a napil se. Hned jak to udělal, zjistil, že to byl benzín. Přirozeně ho hned vyplivl a potřísnil si triko a kalhoty. Potom, aby se dostal z šoku a spravil si chuť, zapálil si cigaretu. Jenže to neměl dělat, protože se jeho oblečení okamžitě vznítilo a jeho známý musel zavolat hasiče. Když dorazili na místo, našli v bytě muže sedícího na koberci s velmi vážnými popáleninami. Druhý den Gary zemřel v nemocnici. Dvě hloupé chyby ho stály život. Jeho známý byl automechanik, proto měl v kuchyni sklenici s benzínem, aby si mohl očistit ruce.

A protože smrtelné nehody se nestávají jen mužům, uvedu příklad, který se stal ženě z bulharské Sofie. Lidia vezla dva přátele z pohřbu autem domů, když najednou zastavila auto a všichni tři z něj vyběhli a začali vylévat neidentifikovatelné tekutiny z několika různých lahviček a sklenic do příkopu u silnice. Lidia byla vášnivá chemička a práci si ráda vozila domů. Ačkoliv není jasné, proč začali lahvičky vylévat, jedno z možných vysvětlení je, že se jim z výparů v autě udělalo špatně a oni se rozhodli chemikálií zbavit. Špatné rozhodnutí. Mezi tekutinami byl i methanol a éter, oba velmi hořlavé, které se na ostrém slunci vznítili a způsobily explozi, která utrhla Lidii hlavu. Oba její přátelé přežili. Incident se stal v roce 2008 a příběh bulharské chemičky, kterou stála začátečnická chyba život, získal nominaci na Darwinovu cenu.

Regionální adepti na Darwinovu cenu

Myslivec z Libereckého kraje doplatil na svůj koníček, když střelil a snědl divočáka, u kterého pozdější laboratorní rozbor prokázal výskyt larev svalovce, který může způsobit člověku vážné zdravotní komplikace a v krajním případě i smrt.

Myslivec onemocněl a následně zemřel. Díky tomu, že si maso schoval v lednici, bylo možné zajistit rozbor a zjistit příčinu jeho smrti.

Další kuriózní případ se stal v Hrádku nad Nisou, když se dvaadvacetiletý mladík snažil na černo „napíchnout" elektřinu na sloupu elektrického vedení. Po několika vteřinách byl však zasažen proudem a mladý život se nepodařilo zachránit ani lékaři, který na místě zasahoval. Pokus o resuscitaci byl již marný. Lékař na místě konstatoval smrt.

Nehoda v severočeské vesničce splňuje také předpoklady pro udělení posmrtného uznání Charlese Darwina. Místní dřevorubec zde načerno těžil dřevo. Jednoho dne přišel do opuštěného lomu posilněn alkoholem a začal porážet předem vytipovaný strom.

Jenže špatně odhadl směr, kterým strom bude padat, a špička stromu mu spadla přímo na hlavu. Posádka zdravotnického vozu zahájila po příjezdu resuscitaci, ale jeho zranění na hlavě byla neslučitelná se životem. Ačkoliv smrt dřevorubce pravděpodobně žádná cizí osoba nezpůsobila, převzala vyšetřovaní policie.

Ať děláte cokoliv, dbejte na ochranu vašeho života, který je cennější než Darwinova cena.