Minulý rok vznikla 
v Liberci Obecně prospěšná společnost Archa 13, která se zatím tváří nenápadně, ale je 
o ní čím dál víc slyšet. Včera otevřela pro veřejnost oficiálně naučnou stezku o bitvě 
u Liberce. Do konce června chce v bývalé Galerii U Rytíře v suterénu liberecké radnice zahájit provoz expozice, kde odhalí zapomenuté dějiny města. Jedním ze tří zakládajících členů Archy 13 je Petr Pimek, který v ní hájí především řemeslo. „Původem sice z Liberce nejsem, ale už tu nějaký čas žiji. A historie města mě zajímá. Jenže moc se o ní neví. Měl jsem štěstí a potkal lidi, kteří jsou jí posedlí, a právě na základě toho vznikla Archa 13," říká.

Proč právě tenhle název, Archa 13?
Naše společnost vznikla proto, aby změnila chápání lidí v oblasti historie a řemesla a to v první řadě u dětí, ale nejen 
u nich. No a archa v tomhle případě jednak odkazuje na archeologii a pak také na převoznictví. Převážíme myšlenky z minulosti. Třináctka je jasná, to je rok vzniku.

Proč si myslíte, že je historie Liberce málo známá?
Protože vidím a slyším od kolegů o historických událostech a místech, o kterých není nikde ani zmínka. V Liberci málokdo ví, že tu byla v roce 1757 bitva, ve které bojovalo 40 tisíc vojáků. A to jsme jí začali před dvěma lety s archeologem Petrem Brestovanským a Spolkem přátel Ostašova lidem představovat a pořádat i rekonstrukci bitvy. Pak je tady spousta dalších věcí, které zůstávají Liberečanům utajené.

Jaké máte na mysli?
Opravdu málokdo například ví, že tu byl zajatecký tábor 
z první světové války, ve kterém bylo kolem šedesáti tisíc zajatců ruské a italské národnosti. To je víc, než bylo v Liberci tehdy obyvatel. Tábor byl ohromný, zabíral plochu letiště a dalších okolních částí města. Stál tam barák vedle baráku, zajatci měli vlastní peníze, noviny. Neříkám, že je to Bůh ví jaké téma, ale minimálně je to historie, o které by se mělo vědět a která rozhodně je zajímavá. No a co se týče letiště, to je vůbec zajímavé. Kráčela tudy historie. Dneska všichni řeší, jestli ho prodat nebo ne, ale co se tam dělo, je utajené. Ví snad dneska někdo, že tam vzniklo izraelské válečné letectvo a že tam jezdí každý rok klást věnce izraelský velvyslanec? Pochybuji. 
A moc nechápu, proč to nikdo neví.

Petr Pimek - narodil se 18. 8. 1974 v Kyjově- vyučil se na lesnickém učilišti 
v Bzenci, maturoval na Střední lesnické škole v Šluknově- v současné době žije v Liberci, kde se účastní veřejného života. Je členem Spolku přátel Ostašova, v roce 2013 spoluzakládal Obecně prospěšnou společnost Archa 13– je ženatý, má tři děti

Archa 13 se tedy pustila do odhalování historie. Co všechno máte v záběru?
Je toho hodně. Když začnu tím, co se týká široké veřejnosti, v příštích dnech otevřeme ve spolupráci s libereckým magistrátem expozici nazvanou Dějiny města Liberce. Bude tam dohromady osm expozic s pozapomenutými dějinami města. Ukáže nejstarší historii, dotkne se právě bitvy, zajateckého tábora, libereckého podzemí a součástí budou i velkoformátové fotky, fotky srovnávací před sto lety a dnes nebo příběhy. A zajímavosti. Třeba info o Javornickém pokladu, který se našel před zhruba třiceti lety. Muzeum by mělo částečně sloužit jako rozcestník, který bude posílat lidi dál po Liberci, ostatně řadu témat, které v muzeu budou, dál rozpracováváme.

Můžete být konkrétnější? Narážíte na naučnou stezku bitvy, kterou jste včera otevřeli?
Ano, ale rozhodně ne jen na ní. Těch projektů, které připravujeme, je víc. Chceme například v Liberci udělat jakousi stezku po zajímavých místech, o kterých se lidé dozvědí v muzeu. Další pak na Ještědském hřebeni. Tam chceme na podzim nebo na jaře otevřít ve spolupráci s Lesy České republiky hornický archeopark. Naučně-historický areál věnovaný historii hornictví i s technickými exponáty. Bude tam model rumpálu, větrák ze šachty ze 14. století a podobně. Vytvořit chceme i cestu po libereckém podzemí. Plánů máme hodně, všechno prozrazovat nechci.

Kolik má Archa 13 vlastně členů, když má takový záběr?
Zakládali jsme ji tři, v současné době je nás sedm. Ale aby nedošlo k mýlce, všechny projekty rozhodně nedělají jen naši členové. Nemáme patent na rozum a rozhodně neumíme všechno. Naopak, chceme využít schopností a zájmu lidí, kteří něco umí a chtějí pro město něco udělat. Nabízíme takovým lidem platformu, na které můžou své věci postavit a samozřejmě se pak mohou pod všechno podepsat. Uvedu konkrétní případ. Na expozicích liberecké podzemí a hornictví pracuje Ivan Rous ze Severočeského muzea. A bude pod ní také podepsaný.

„Bude tam osm expozic s dějinami města. Ukáže nejstarší historii, bitvy, zajatecké tábory, liberecké podzemí, srovnávací fotografie a příběhy. Třeba o Javornickém pokladu."

Zatím jsme mluvili spíše o tom, co Archa dělá pro veřejnost. Vy se ale hodně specializujete na mládež a práci s ní. Proč?
Je to proto, že když se snažíme něco změnit v oblasti chápání historie a řemesel, musíme se právě na mladé orientovat. Protože děti jsou ti, kteří jednou budou moci něco změnit. Proto jsme se vydali do škol, kde jim chceme co nejlépe a nejjasněji předat informace 
o tom, kde bydlí, jejich historii, kultuře a vlastně i rodině. A taky jim ukázat, že řemeslo není sprosté slovo.

Jak toho chcete dosáhnout?
Jezdíme do škol, pořádáme tam zábavné programy pro děti. Například když mluvíme o historii, řekneme při přednášce fakta a pak dětem ukážeme, jak vypadají pazourky, kamenné nebo bronzové sekyry. Mohou si je osahat, vyzkoušet, jak se s nimi dá sekat. Podobně to bylo třeba u akce Den dřeva, kterou jsme pořádali loni ve Vesci. Tam se děti dozvěděly o dřevě všechno. Jak se v historii opracovávalo, jaké mašinky se na jeho zpracování používají dnes. 
A den jsme zakončili ukázkou toho, jak dřevo hoří.
Nechali jsme ve spolupráci 
s hasiči shořet dřevostavbu, aby prostě děti viděly, jak moc je dřevo hořlavé. Obecně si bereme příklad z odkazu „škola v přírodě" Eduarda Štorcha a principu „škola hrou" Jana Amose Komenského.

Je mezi školami o takové přednášky a ukázky zájem?
Zatím je rozjíždíme, ale věříme, že zájem bude. Kvůli tomu jsem šli i cestou akreditace 
u Ministerstva školství, takže dnes máme i kulatá razítka. Dětem může takové zpestření výuky jen prospět a baví je. 
A možná se dá i více dětí na řemeslo. Třeba ubude neúspěšných maturantů a přibude šikovných řemeslníků. To bych si přál.