Držitelem tohoto uznání se stal 31. ledna 1939 a získal ho za sjednocení sudetských Němců a jejich přičlenění k Velkoněmecké Říši. Od té doby uplynulo 85 let. A právě tento fakt rozdělil veřejnost na dva tábory. Zatímco někteří by uvítali vyškrtnutí tohoto jména ze seznamu čestných občanů Liberce, druzí jsou pro jeho zachování z důvodu nepřepisování historie.

Držitelé čestného občanství jsou s dějinami Liberce spjati a většiny z nich si dnešní obyvatelé města váží. Jiné postavy se naopak do historie zapsaly neslavně, ale stále jsou její součástí. „Dějiny nelze změnit nebo vymazat a z tohoto pohledu bylo zveřejnění úplného seznamu jmen čestných občanů, s jejichž kompletací před několika lety pomohli studenti Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, schváleno zastupiteli města Liberec 25. září 2014,“ řekla Deníku mluvčí liberecké radnice Jana Kodymová.

Rada a zastupitelstvo tehdy obdržely od kulturní a památkové komise materiál v několika variantách. „Bylo doporučeno schválit tu verzi, která bude prostřednictvím byť i kontroverzních jmen připomínat celkovou historii našeho města,“ doplnila mluvčí.

A zatímco někteří s tímto pohledem souhlasí, jiní by rádi, aby Henlein o čestné občanství přišel. Například Liberečan Matouš Bulíř považuje za nepatřičné, že vedení města odmítá toto občanství odejmout. Dokonce inicioval vznik on-line i papírové petice, jejíž signatáři svým podpisem podpořili odebrání čestného občanství válečnému zločinci.

Hejtman Libereckého kraje Martin Půta (vpravo) na chodbě libereckého krajského soudu. Ilustrační foto.
Metrostav uzavřel dohodu o vině a trestu v korupční kauze hejtmana Půty

„Je ostudou města Liberce a stejně tak ostudou celé České republiky, že jsme schopni takto adorovat německé válečné zločince. Tento člověk před samotným záborem našeho pohraničí, v rámci Mnichovské dohody, organizoval teroristické útoky vůči českému obyvatelstvu, kdy docházelo k fanatickému napadání a vraždění našich lidí. Byl také důstojníkem SS a šéfem civilní správy okupačních vojsk,“ zdůraznil Bulíř.

Vnímá to jako velkou ostudu v kontextu toho, že v aktuálním Německu by něco takového nebylo možné. „My si tu z pozice oběti hýčkáme člověka, jenž nese největší podíl na realizaci mnichovského diktátu, který se stal začátkem našeho konce a stál za smrtí stovek tisíc Čechů,“ netajil své rozhořčení. Odebrání uznání by uvítal také senior Jaroslav z města pod Ještědem. „Považuji za smutné, že takové odporné osobnosti, které přinesly naší zemi jen neštěstí, jsou stále uvádění jako čestní občané,“ podotkl.

Adolf Hitler v doprovodu Konrada Henleina na liberecké radnici vítán starostou Eduardem Rohnem, 2. prosince 1938.Adolf Hitler v doprovodu Konrada Henleina na liberecké radnici vítán starostou Eduardem Rohnem, 2. prosince 1938.Zdroj: reprofoto z knihy Liberec, Miloslava Melanová a kolektiv

Řada Liberečanů naopak zastává stanovisko, aby k žádné změně nedošlo. „Nemažme, nepřepisujme dějiny, spíš se z nich poučme. Zapomenout bez reflexe znamená znovu zakusit. Pokud je uvedeno kdy, kým a v jakém kontextu byl Konrad jmenován čestným občanem, nevidím důvod to tam nemít,“ svěřil se Liberečan Richard Černý. „Udělování čestného občanství města patří k jeho historii. Nikomu bych ho neodebírala, ať je vidět, kdo a v jaké době byl vážený,“ dodala Olga Bednaříková.

Konrad Henlein se narodil 6. května 1898 ve Vratislavicích nad Nisou a jeho rodný dům tu stále stojí. Městský obvod Liberce se tímto faktem nechlubí. „Je součástí historie, ale nevidíme důvod, proč na to poukazovat. Dům navíc vlastní soukromý majitel,“ sdělil starosta Vratislavic Lukáš Pohanka.

Henleina v Liberci kromě čestného občanství připomíná jeho bývalá vila v Husově ulici, která byla po roce 1945 přeměněna v muzeum nacistického barbarství. To bylo otevřeno 8. září 1946 za účasti ministra informací Václava Kopeckého a ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny.

Místo činu. Prostor před barem v úterý ráno.
Drogové doupě. Bar v Liberci, na který zaútočil žhář, nemá dobrou pověst

Muzeum zaniklo v roce 1964 a některé exponáty skončily v depozitáři Severočeského muzea v Liberci. Jedná se například o součásti Henleinovy uniformy, standartu z jeho vozu, doklady k čestnému občanství nebo nálezovou zprávu z ohledání těla poté, co spáchal sebevraždu. „Jeho psací stůl jsme už několikrát zapůjčovali, stal se součástí několika výstav na toto téma. Byl hodně žádaný,“ doplnil muzejní ředitel Jiří Křížek.