Stejně pohotově zareagoval Pavel Andrš, když přišla první vlna koronaviru. Pro lidi, kteří nemohli nebo se báli přijít do kostela, začal vysílat bohoslužby on-line na YouTube.

Loni jste musel řešit havárii na kopuli kostela. Jak se vám během tak krátké doby podařilo sehnat více než 2,5 milionu na opravu?
Byla to nečekaná událost, nad ničím se moc nedalo dumat. Když jsme to v srpnu otevřeli, tak jsme se nejdříve lekli, ale bylo nám hned jasné, že je potřeba se do toho pustit. Peníze jsem na to připravené neměl, ale zhotoviteli Petrovi Šrutovi jsem řekl, ať začne a uvidíme. Šlo to rychle. Solidarita místních i lidí ze zahraničí byla veliká. Přispívali finančně, co jen mohli. Rychle jsme se domluvili také s panem starostou města Hejnice, které nám přispělo větší částku.

Deník na návštěvěZdroj: DeníkJak jste vůbec zjistili, že je kopule před zhroucením?
Na podzim 2019 spadla korouhev, přes zimu se to zakonzervovalo, aby to vydrželo, a v létě jsme plánovali, že vyměníme hrotnici a posadíme tam korouhev, kterou přes zimu zrestauroval pan Nikendey ve své dílně ve Vrkoslavicích. Báň nad kupolí se opravovala v 70. letech minulého století. Když jsme to všechno odkryli, tak jsme zjistili, v jakém hrozném je stavu.

Počítal jste s tím, že se veřejnost do sbírky zapojí tak aktivně?
Překvapilo mě to, ale byla to jediná šance, jak peníze získat. Přišli jsme na to v srpnu a oprava byla potřeba hned. Na dotace, které se připravují rok dopředu, jsme nedosáhli. Na ministerstvu nemají na havárie připravené žádné peníze. Částka se nastřádala velice rychle. Už v září jsme měli opravu téměř hotovou. Dost nám pomohl Liberecký kraj, který uvolnil milion korun. Zbylého 1,6 milionu se podařilo taky dát nějak dohromady.

Jakou roli hrálo při hledání sponzorů, že jde o významnou památku a dominantu Hejnic a okolí?
Velkou roli to hrálo přímo v Hejnicích. Pan starosta si uvědomuje, co za klenot tady máme. Navíc hrozilo, že spadne celá středová freska, která by se mohla propadnout dolů. Kostel je nádherná barokní a dnes také Národní kulturní památka, takže se ozvala i spousta lidí z celé republiky. Přispívaly i řády, zejména Františkánky přispěly velice významnými částkami.

Opravu jste úspěšně dokončili a navíc ji technologicky vylepšili. O co přesně šlo?
Udělali jsme v plášti průduchy. Takových otvorů je po celém obvodu lucerny mnoho – skrze ně je nasáván vzduch, který v nové báni proudí, a výdech je u paty korouhve – poprvé v historii je tato věž odvětrávaná a doufáme, že vydrží daleko déle. Když to bylo celé zavřené v mědi, tak se tam srážela voda, bylo tam vlhko, zkrátka ideální podmínky pro to, aby se tam červotoč množil a postupně sežral celou konstrukci, ke zkáze přispěly i dřevokazné houby.

V jakém stavu jsou ostatní církevní budovy, které máte na starost?
Kostel v Bílém Potoce je relativně v pořádku. V Mníšku máme vynikající spolupráci s obcí, takže ten je také v dobrém stavu. Až budou síly, tak bych se tam rád pustil do opravy vitráží, což bude stát tak tři čtvrtě milionu. To ale není havárie, takže se to dá dopředu plánovat. V Raspenavě je špatná střecha, která je původní, stará přes 100 let. Nedávné vichřice nám tam nadělaly díry. Letos bychom rádi zahájili velkou generální opravu střechy, připravovali jsme se na to několik let, hotovo by mohlo být do tří let a náklady se pohybují okolo 3,5 milionu korun. Podali jsme žádost na přidělení dotace z havarijního fondu ministerstva kultury a jinak využíváme všechny dostupné prostředky a fondy. Už teď se mi opět ozývají lidé s otázkou, co je potřeba.

Disponujete nějakým investičním fondem, ze kterého by se opravy daly hradit?
Samozřejmě, že ne. My jako farnost nejsme žádná rozpočtová organizace. Finanční příspěvky, které nezískám z dotací nebo darů, nemáme. Šetříme, kde se dá. Farnost v Hejnicích nemá žádný majetek kromě kostela a ten jenom spotřebovává finance. Raspenava má něco málo v restitucích, ale to nic nepřináší, je to kus lesa, o který se musíme starat.

Další nečekanou událostí loňského roku byla pandemie. Chodilo do kostela více lidí než obvykle, nebo naopak méně, protože se báli?
Jsou lidi, kteří mají pochopitelně větší obavy. Pro ty jsem už na jaře začal vysílat na YouTube kanále farnosti Hejnice. V létě se pak situace uklidnila, takže to nebylo třeba. Lidé se rádi sešli, proběhla i varhanní koncertní sezona. Byl jsem rád, že jsme mohli tento program nabídnout. Na podzim začala další vlna, takže jsme opět vytáhli kamery a zvukové zařízení a začali opět vysílat.

Zdroj: Youtube

Raspenava 31. 1. 2021 - 4. neděle v mezidobí  Zdroj: YouTube.com/Farnost Hejnice

Jak jste se vyrovnal s vládními omezeními, která například určovala, kolik lidí může přijít na bohoslužbu?
Na jaře jsme kostel v Hejnicích raději zavřeli. Teď už ho necháváme otevřený, aby lidé mohli přijít a zapálit si svíčku. Je to obrovský prostor, takže relativně bezpečný, dodržovat rozestupy není problém. Mše svaté a bohoslužby probíhají dál, vejdou se tam stovky lidí. Když přijde 50 lidí, tak se vejdeme i do omezení. Někteří přijdou do kostela, jiní využívají vysílání a dívají se z domova.

Máte od nich nějakou zpětnou vazbu?
Vím, že si vybírají. Dívají se na nás z celé republiky. Díky YouTube se mohou zúčastnit i lidé, kteří nejsou odsud, ale jezdí sem z celého světa a mají to tady rádi. Je to jedna z možností, jak být stále v kontaktu a na blízku lidem. Kdo potřebuje a je zdráv, může po domluvě přijít. S těmi, kteří třeba už nemohou chodit, si zavoláme, když potřebují.

Zaznamenal jste někoho, kdo si kvůli pandemii našel cestu zpátky do kostela?
To asi ne. Když jsem sloužil takzvanou „půlnoční mši“ na Vánoce, tak jsme ji taky přenášeli, protože bychom počet lidí v hejnickém kostele neuhlídali. Citoval jsem v promluvě C. S. Lewise, který v jedné své knize napsal, že lidé mohou někdy Boha vnímat jako takový záchranný padák, který mají na zádech, ale doufají, že ho nebudou muset nikdy použít, to je myslím dost výstižné. Rodiny i jednotlivci přicházejí průběžně. Každý rok připravuji nějaké dospělé ke křtu. V tomhle bych řekl, že covid situaci neovlivnil.

Pavel Andrš se narodil v Liberci. Po studiu v Římě přišel do Hejnic, kde se po smrti Miloše Rabana stal novým hejnickým farářem. Jako duchovní správce hejnické farnosti pečuje o kostel Navštívení Panny Marie a je rektorem Kláštera Hejnice, vzdělávacího, konferenčního a poutního domu. Spravuje ještě dvě další farnosti, a sice Raspenavu a Mníšek u Liberce.