Co a jak ochrání?
Účinnost ochranných
prostředků:
Přilby 80%
Bezpečnostní pásy 60%
Airbagy 15%
Víte, že velká část pacientů na anesteziologicko-resuscitačním oddělení liberecké nemocnice pochází z řad cyklistů a motorkářů? Že sumy za léčbu takových pacienty se mnohdy pohybují v milionových částkách? Že velmi často se pacienti ze závažných úrazů už nevykřešou bez trvalých následků? Že jim musí dopomoct i trocha štěstí, aby svůj boj o život vyhráli? Pokud totiž někdo skončí na ARO, tak u něj už skutečně o život jde.
A přitom mnohdy stačí málo. Používat ochranné pomůcky a jezdit s rozmyslem. „Drtivá většina cyklistů, kteří u nás končí se závažným poraněním hlavy nebo mnohačetnými polytraumaty, nemá při jízdě přilbu. Většinou se rekrutují z věkové skupiny 50–60 let a téměř vždy jedou pod vlivem alkoholu. Mnohdy jde o noční jízdy, kdy nevidí na cestu,“ uvádí Dušan Morman, primář libereckého ARO.
Zároveň upozornil, že nestačí si říct „já jezdím opatrně a pomalu“. Nejde jen o chyby cyklisty, mnozí pacienti končí na ARO i po autonehodách. Nebo po kolizi na motorce. „U takových pacientů nebývá problémem chybějící přilba. Motorkáři totiž kvalitní oblečení a přilbu vnímají jako svou image. Ovšem v bouračce ve stošedesátikilometrové rychlosti jim ani přilba nebo páteřák nepomůže,“ varuje Morman.
U motorkářů jde většinou o přecenění svých sil, nedostačují zkušenosti a mnohdy i o chybějící řidičský průkaz. „Nezodpovědně se na motorkách dokáží chovat i lidé s akademickým titulem. Najednou zjistí, že si mohou dovolit koupit silný stroj, ale nezvládnou jej,“ pokračuje primář. Často se tito pacienti stávají dárci orgánů.
Ročně předá liberecké ARO pražskému IKEMu průměrně 15 orgánů. Dárcovské žně mívají při pěkném počasí, kdy motorkáři vyráží na silnice. Během prázdninových měsíců pak dochází i k nárůstu zraněných cyklistů a dětských úrazů.
Nebezpečné jsou i skoky do vody
Další skupinou hazardérů, kterým se z machrování může během pár sekund změnit život, jsou skokani do vody. „Charakteristickým znakem lidí patřících do této skupiny jsou: mladý věk, opilost a skoky do mělké vody,“ zhodnotil zkušenosti se skokany primář.
Své o tom vědí i lékaři libereckého traumacentra. Na ARO sice zatím letos zaznamenali dva takové případy, někteří však putují rovnou na traumatologickoortopedické centrum, často na spinální jednotku. „Jen během prvních patnácti prázdninových dní jsme přijali šest pacientů, kteří u nás skončili buď po pádu z výšky, nebo právě po neuváženém skoku do vody,“ vyčíslil Jaroslav Šrám, zástupce přednosty traumacentra. Jak upřesnil, skoky po hlavě mívají za následek poranění v oblasti krční páteře a nejednou dochází k ochrnutí jak dolních, tak i horních končetin s pravděpodobnými trvalými následky.
Za prvních šest měsíců letošního roku se na ARO vystřídalo 149 pacientů, přičemž 45 jich přijali po vážném úrazu. Zbytek je interní povahy, nejčastěji sepse. „K těm nejvážnějším úrazům přitom dochází v drtivé většině v důsledku nezodpovědnosti, hazardu a ztráty soudnosti,“ zdůraznil primář ARO. Používání ochranných pomůcek doporučuje i při lyžování a inlinistům.
Liberecké AR0 v číslech
- 9 lůžek
- 28 lékařů
- 45 zdravotních sester
- pomocný personál
Obsazenost lůžek: 88–90% (ideální by bylo 60%)
Ročně: 13 000 anestezií
300 pacientů na lůžkách
250 porodních anelgezií
400 pacientů v ambulanci bolesti (pacienti, kterým od nesnesitelných bolestí nepomůžou praktici ani specialisté)